@Truhel

Kateřina Dahmirez

Ask @Truhel

Sort by:

LatestTop

Previous

Related users

Co dělá pokoj/byt utulným?

Budu to brát čistě z mýho pohledu - velký světlý místnosti, barvy jako béžová, černá, červená, hnědá, bílá, šeříková a šedá, spíš hranatější tvary nábytku, voňavý svíčky, hodně svíček, příjemný teplý světlo, hlavně žádný obskládávání místností typu "všechno potřebuju někde vystavit, tohle dám se, tamto sem, tohle zase tam, tohle je od babičky, to tu taky musím vystavit", pár dekorací, jako solný lampy, velkej obraz, kytky, nebo ten obrovskej Ametyst, co maj v Mineralii za pár stovek tisíc! Prostě, důležitá pro mě je taková jednoduchost. Jo, a topení v podlaze, je něco úžasnýho, když si stoupnu na podlahu a ona prostě hřeje, zvghcnduzbvcgzh. <3

Napíšeš o sebe 5 crazy faktov?

Adžka ✔
Huh, já jsem nudná, to bude těžký. :-D
1) Jsem sice sociofobik a celkově dost ustrašenej a přemýšlivej člověk, ale dokážu se ve vteřině změnit v agresivního psychopata schopnýho bez přemýšlení zabíjet.
2) Tohle bude trapný - četla jsem 50 odstínů šedi. Zjistila jsem, že ve druhém dílu ho ta svině celkem změkčila, tak jsem byla zklamaná a druhej díl jsem nepřečetla. Neni to zrovna "crazy fakt", ale připadám si trapně za to, že jsem tuhle sračku fakt četla.
3) Chci si udělat skarifikaci, ale odkládám to, dokud pořádně nezhubnu.
4) Když mi ráno přijíždí vlak do stanice, fascinovaně a občas s lehkým úsměvem pozoruju ty koleje pod jedoucím vlakem.
5) Já už tyvole nevim. Tak třeba ještě plácnu to, že přes den nejsem schopná se pořádně ani najíst nebo dělaj cokoliv jinýho, než spát, ale v noci mám skvělý nápady, s radostí si ve 3 ráno dělám palačinky, vytvářím trika, píšu články, odpovídám na zprávy, občas se dokonce i učím a dokážu mít aspoň náznak radosti ze všeho, co se mi povede udělat.

View more

Vážíš si své rodiny? Rozepiš se prosím.

Vážím si svých rodičů za to, že mi dávaj i věci, který nejsou nutný k životu, jako třeba mobil, sladkosti, oblečení, nábytek, jídlo, a další různý věci podle mýho výběru. Rozhodli se, že budou mít dítě, a jejich povinnost je se postarat, aby nechcíplo hladem, mělo kde bydlet a do čeho se oblíknout. Ostatní věci jsou už jen něco, co od nich mám, protože mi to dát chtěli, ale klidně se na mě mohli vysrat. Toho si vážím a mám takovej pocit, že většina nevděčnejch smradů si ani není vědoma toho nadstandardu.
Ale tohle je tak všechno, co můžu s jistotou napsat. Nejsem si jistá, jestli mám svojí rodinu ráda, nebo je to jen zvyk, vděčnost, cokoliv. Jsou to lidi, se kterýma žiju od malička, vídám je každej den a jsem na ně zvyklá, proto si moc nedokážu představit život bez nich, ale jestli je mám ráda, to nepoznám. Od malička je nám zarejváno do hlav, že svojí rodinu musíme mít rádi, jako by to byla samozřejmost, a já si dost dlouhou dobu neuvědomovala, jaká to je píčovina. Zkuste se všichni pořádně zamyslet - měli byste svoje rodiče rádi, kdyby to nebyli vaši rodiče? Měli byste důvod? Já ne. Vím, že s mojí matkou bych díky její povaze nechtěla mít nic společnýho a s otcem bych se jen věčně hádala kvůli názorům, a nezachránilo by to jejich chování ke mně, protože by nebylo takový, jaký je - neměli by důvod se ke mně chovat hezky. Teď důvod maj, a to jen ten, že jsem jejich vlastní dcera a je pro ně samozřejmost se ke mně chovat hezky, nebo se o to aspoň pokoušet (nebo co já vím, o co se vlastně otec snažil). Neumím tohle moc dobře vysvětlit, ale věřím, že pokud se nad tím zamyslí člověk schopnej přemýšlení, pochopí mě.

View more

Měl/a jsi ve svém životě někoho,komu jsi věřil/a a on/a tě pak zradil/a ? Chtěla/a jsi toho člověka pak zpátky ? Dáváš případně věříš na druhé šance ?

Myslím, že každej měl v životě takovýho člověka. U mě to bejval každej, koho jsem poznala, často se na mě prostě vysrali, protože našli lepšího, hezčího člověka, kterej nebyl tak daleko. Zkušenosti s mými "přáteli" ze mě nakonec udělaly paranoidní píču, která si sice dokáže někoho rychle oblíbit, ale jakmile se naskytne třeba jen malinkej náznak toho, že nakonec budu odstrčena do pozadí, na nižší pozici, než na kterou jsem se dostala, nebo úplně pryč někým jiným, mám tendence se té osobě začít vyhýbat, bejt nepříjemná a zkrátka to zabalit dřív, než mi bude ublíženo. Nikdy taky nevěřím, že mě někdo má fakt rád, nebo že jsem pro něj dokonce důležitá, nevěřím, že se z někoho nevyklube zmrd a nikomu nežeru, se mnou rád tráví svůj čas. Tohle myslím vážně, prostě to tak je, a asi je to tak trochu důvodem, proč jsem odkopla všechny, který jsem odkopnout mohla. Chtěla jsem tím nějak vysvětlit můj přístup ke druhým šancím. Vlastně je nemožný získat druhou šanci, protože nedávám ani tu první. Klidně se s nějakou osobou bavím, ale stejně nečekám nic dobrýho, spíš jen čekám, kdy se něco stane, a pak mě to ani nepřekvapí. Potom jsem možná schopná tu věc odsunout někam do koutku svojí paměti, vzít toho člověka zpátky, ale musí počítat s tím, že sebemenší drobnost to celý dokáže zničit. a že mu nevěřím dvakrát víc, než předtím. Je to složitý a asi i zcestný, ale myslím, že nezbytný k pochopení mojí odpovědi. Musím bejt kurva blbej kámoš. Ještě, že nejsem ničí kámoš.

View more

Sakra, já měla jedno uplně PEKELNĚ DOBRÝ RŮŽOVÝ OVOCNÝ VÍNO! Musím zjistit název a to musíš ochutnat! Tak jestli se někdy potkáme, máš u mně Lambrusco a ještě ten čaj a muffiny o kterých jsem psala!!

Jedno takový dobrý maj v Kauflandu! Je to levný, kurva dobrý, chutná lehce po jahodách a nemá to takovou tu pachuť v pozadí. Blbý je, že si fakt nepamatuju název. A doufám, že se někdy potkáme! :-D^^
Liked by: Domíno.

Next

Language: English