Kateřina Dahmirez

Chci ti něco napsat. Bude to delší než jen těch zkurvenejch 300 znaků. A nejspíš tě to ani nebude zajímat, ale to nevadí, Heh, stává se. ...Před pár hodinami jsem náhodou narazila na tvůj ask, nemohla jsem přestat číst tvoje odpovědi a později i tvůj diary na blogu. Neuvěřitelně mě to uchvátilo, zabolelo... Prostě mnoho emocí, které neumím popsat. Prostě vím jaké to je chodit mezi lidmi se sevřeným žaludkem, celá rozklepaná... a lidi ještě blbě čumí. Koukají se jak na blázna skrz prsty. Nechápou, nic nechápou nebo nechtějí, nevím... Myslí si jak to je lehké, ale pletou se. Často slýchám jak moc to hrotím. Myslí si, že to je lehké, že si člověk zvykne, nezvykne, já ne. Myslí si jak si jen nalhávám jak to je težký, že to je jenom ve mě, v mé hlavě. Jako bych byla obětí svojí vlastní mysli. Nevědí jaké to je, ale dělají, že to zažili a překonali, že je to lehký jako lusknutím prstu, Já nikdy neuměla lusknout prstem. Prostě chci říct, že vím jaké to je, když kvůli tomu na Tebe někdo řve nebo, že něco nechci. Ne, že bych nechtěla, nemůžu. Nic nemůžu, radši jsem doma a spím. Vytvářím si svůj vlastní svět. Prostě vím jaký to je, když už nemůžeš dál, když nevíš co dělat dál, ale ukončit to nemůžeš, prostě ne. A nechci aby jsi to Ty ukončovala... Svět tě potřebuje, já tě potřebuju, potřebuju tvojí existenci, no není to sobecké? Hah. Ale je to tvůj život... Prostě vím jaké to je... Chci abys věděla, že existuje někdo o kom by se dalo říct, že ti z části rozumí... Že existuje někdo kdo se zítra bude mačkat v metru, na pokraji zhroucení, kde už nic není, vzpomene si na tebe a bude si přát, že Ty zrovna spíš, spánek nic neruší a jsi šťastná... Možná jsem to já, možná někdo úplně jiný...Je toho mnoho, ale je to na dlouho. Tak to ukončím, aspoň tenhle text (asi) dokážu ukončit, když ne tenhle zkurvenej život, jestli to takhle vůbec můžu nazvat... Doufám, že jednoho dne bude líp, budeš se mít fajn. Někdo tě skutečně pochopí a vyslyší... Promiň, že tě s tím otravuju, něco ve mě mi říká ,,vyser se na to'', ale něco taky ,,dopiš to, nemáš co ztratit.'' Určitě se zase budu mít chuť rozbít si hlavu o zeď jak-mile odešlu poslední ''otázku.'' Tak to zakončím slovy zdobící tvoji kůži: ,,Maybe someday.'' - Nikdo důležitý.
(pokud tu slečnu bude srát, že jsem to zveřejnila, klidně to smažu)

View more