"Jsem tvrdší hudbu milující, Marilyna Mansona a Antona LaVeye jako bohy uctívající pesimistickej psychopat se složitou a nepochopitelnou povahou, avšak jedno je jasné - na 99% vás prostě nemám ráda." - ÚŽASNÝ!!! :OO
Každý člověk by chtěl někomu číst duši, myšlenky. Ale co kdyby to mohlo být naopak. Co by jsi si vybral(a) Zachoval(a) by jsi se sobecky, nebo by jsi chtěl(a), aby Tě někdo pochopil a tím mu dáš možnost, aby tě celého přečetl? (snad pochopíš, jak je to myšlené)
ne, já prostě na tohle nejsem, nikdy si s nikým až tak moc nerozumím, a nikdo si nerozumí se mnou; a ani mě to nesere, já prostě nejsem takovej ten vztahovej člověk.
Ahoj prosím předem promiň že otravuji , nikoho takového jako jsi ty jsem za život něviděla jsi taková.. jiná ale nevím přesně jestli špatně jiná ale jiná jsi.. Jsi divná. Máš zvláštní názory. Ale myslím že y ses měla léčit. A otázka.. Bojíš se smrti?
Na jednu stranu ti chci poděkovat, na druhou stranu tě chci zabít, na třetí stranu se mi chce smát a na čtvrtou stranu s tebou plně souhlasím! :-D Smrt je fajn, lépe řečeno, nikdo neví, co následuje po ní, můžou to bejt jednorožci a andělé, tma a démoni, pokračování života jako duch, nebo prostě nic. A já se na to docela těším.
jak to že jsi sociofobik? a vlastne když jsi sociofobik, není ti špatne třeba ze socialních sítí, třeba z asku? když víš že si kdokoliv muže prečíst tvoje odpovedi, videt tvojou fotku a tak? a jak ti vlastne zjistili sociálni fobii? :) promiň že se tak blbe ptam, hodne mne zajíma lidská psychyka:)
Sama nevím, já jsem už od malička vždycky byla taková ta divná, neoblíbená, tichá a odstrkovaná, jen jsem se asi postupem času začala uzavírat víc a víc do sebe, až jsem se rozbila úplně. Sociální sítě pro mě nejsou až tak strašný, jsem tu taková, jaká opravdu jsem a chci bejt, a vím, že to skutečný já, který před lidma v reálu překrývá to ustrašený, rozklepaný, sebepodceňující já, je skvělý. Lidi jsou mi na internetu dost vzdálení na to, abych se s nima dokázala docela v klidu bavit, i když třeba na facebookovém chatu jsem obvykle nervózní a dlouho přemýšlím nad odpovědí. Co se fotek týká, jsou prostě mnohem lepší, než skutečnost. Jak to zjistili? Vlastně mi to už dva roky totálně řídí život, takže jsem konečně asi před necelým měsícem šla k psychiatričce, která mi řekla, že to je sociální fobie. Divný je, že se mi v tu chvíli strašně chtělo začít smát, ani nevím proč.