Matky. Marilyna Mansona. Antona LaVeye. Tihle tři mi toho dali nejvíc, ačkoliv se může zdát, že člověk, kterýho jsem nikdy neměla šanci osobně poznat, toho pro mě nemůže moc udělat, není to tak.
Zní mi v hlavě kousek oblíbený písničky, CUT THE HEAD OFF, GROWS BACK HARD. To se hodí. Můj názor je teď jasnej. Tihle zmrdi roznášející pomluvy jsou lidskej odpad, uřízla bych jim hlavu a používala jí jako zahradní dekoraci.
Jojo, běžně chodím a jen tak objímám lidi a šířím lásku, protože - jak všichni víme - lidi miluju. (A teď bez prdele, pokaždý, když mě někdo obejme, stojím jako sloup a rudnu. Takže ne, většinou se s lidma objímám nerada.)
Umění může bejt různý. Je to například hudba Marilyna Mansona. Ne, v případě MM je vlastně umění každá jeho myšlenka, slovo, nebo chlup na prdeli. Cokoliv. V mém případě je umění to, jak krásně umím všechny nasrat.
Truhle, jsi fakt jedno z nejskvostnějších stvořeních na světě, jsem ráda, že nejsem jedinej 'neswager' taadyy!:D Musíme je všechny zavřít do sklepa!!
A taky už se sakra fghjkjhgfdghjghfgh netrap, povraždíme všechny lidi a to nám vykouzlí úsměvy na tvářích. ^^
Už jen ta představa mi vykouzlila úsměv na tváři! :3 Děkuju. :-))
◄►▲◄▼►◄▲▼◄►▲◄▼►▲▼◄▲▼◄▲►▼►◄▲▼◄►►▲▼►▲▲▼◄►▼◄►◄▼►◄▲▼◄▲►▼◄►▲◄►◄▲►▼◄▲◄▼►▲▼►▲▼►▲►◄▲▼▲▼◄◄►▲▼▼▲◄◄►▲▼►◄▲▲▼ Prepač, nerada ti to robim bordel, ale rozsypaly sa mi nachos :DD
no, ty určitě nejsi obyčejná píča
jsi neobyčejně krásnej originál:)
Spíš jsem originálně nepovedená, ale děkuju. :-D
změnila ses..k horšímu :O
Má mě to rozhodit? Naopak, potěšilo mě to. Moje starý mrtvý já bylo dle mého názoru trapný a obyčejný. Vím, že v ČR je pořád nejoblíbenější obyčejnost a odlišnost je "špatná", takže díky, tohle beru tak, že nejsem další obyčejná píča. :-)
Ráda bych někdy prostě jen tak usnula, bez zasranejch slz, bez zasranejch nočních můr, bez těch zasranejch myšlenek a bez čumění na hodiny a uvědomování si, jak málo hodin mi zbejvá.
jak myslíš to ,,jak málo hodin mi zbejvá.,,?
Jak málo hodin mi zbejvá, než budu muset vstávat. Nebo to mohl bejt dvojsmysl, co myslíš? Jo, v tu chvíli to byl dvojsmysl. V tuhle chvíli je to jen první věta téhle odpovědi.
Řvaní malejch smradů, jejichž matky nejsou schopný je ztišit. Obzvlášť ve vlaku, kde si matky za stálého řvaní jejich parchanta telefonujou se svýma stejně debilníma kamarádkama.
Takže dostanu otázky od někoho, kdo mi je úplně u prdele a já jemu taky, pravděpodobně za to ale budu muset lajkovat 66908757 dementních odpovědí, a nakonec teda odpovím na otázky, který budou originální asi jako "Jak se máš?" + moje odpověď tě nezajímá. Takže se ptám, co z toho budu mít?
Je to vlastně pořád ta samá noční můra, jenom v jiný verzi. Vždycky je o tom samém - něco nedokážu. Natahuju pro něco/někoho ruku, ale pořád se to vzdaluje. Za něčím chci běžet, ale jako by moje nohy vážily 57684676 tun a já se nemůžu pohnout. Něco sbírám, ale pořád v ruce nic nemám. A pak má člověk opravdu věřit tomu, že něco dokáže. :-D