Kateřina Dahmirez

Okokok. Jsem tak trochu vyděšená, takže se sem vypíšu. Ráno jsem se vzbudila, přesně v 5:05, hrozně vyděšená, aniž by se mi zdál nějakej sen, s pocitem, že v pokoji někdo je a že na mě někdo kouká. Tak jsem na to srala, bylo už napůl světlo, a ve světle přece bubáci nejsou, že jo. Upadla jsem do polospánku, a hned zase vyděšená vylítla a začala se rozhlížet po pokoji, obzvlášť jsem koukala do rohů, hned jak jsem otevřela oči. Tak jsem si řekla, že si potichu pustím televizi a počkám, než bude úplný světlo a pak budu spát dál. To mi nevyšlo, spadly mi oči a znovu jsem vylítla zděšená z polospánku a čuměla po pokoji, kde kurva kdo je. Takhle se to opakovalo snad dvacetkrát, mezitím jsem si všimla, že Johnny spí hrozně neklidně, neobvykle neklidně, namáčkla jsem se k němu a znovu polousnula, on pak otevřel oči, já jsem se mu omluvila, že ho budim, ale že se fakt bojim, a odlepila jsem se od něj. Asi nějak v tu dobu jsem zaslechla šoupnutí něčeho po podlaze, byl to takovej zvuk, jako když šoupnu pantoflem, dvakrát hned po sobě. Znovu jsem usnula, znovu vylítla. A znovu a znovu a znovu, mezitím jsem to šoupání po podlaze slyšela znovu. Nemám šajna, proč jsem se furt budila, a proč jsem měla pocit, že na mě někdo kouká, proč jsem se bála, když se mi za celou noc nic nezdálo. Wtf. Ráno jsem nad tím ještě přemejšlela - táta vždycky chodil způsobem, že šoupal nohama. Cca v pět hodin ráno, den před tím, než umřel, viděl u nás doma ženskou, která mu podala jeho látkový kapesníky, on je přijal. V pět hodin ráno, v den, kdy táta umřel, ho viděl jeho vnuk. A kolem pátý ráno ho viděl i jeho syn, můj nevlastní brácha. Včera jsem navíc mluvila s bráchovo přítelkyní o tom, že než umřel, zvláštně se na mě podíval a pohnul pusou, jako by chtěl něco říct, a já furt přemejšlim nad tim, co to mohlo bejt. Tak nějak jsem se začala smiřovat s tím, že mi to stejně jednou přijde říct, ačkoliv se bojim. Co když se ke mně snaží dostat, protože už očekávám, že jednou přijde a nesnažím se ho už tolik blokovat?! Totiž, všude čtu a slyším, že se člověku ukáže duch jenom v případě, že na to je připravenej. A já jsem připravená furt víc a víc, wtf, bojim se kurva, ráda ho uvidim živýho, ale ne jako ducha achjokurva. Musim znít jako cvok. Nechápu, že se tohle stalo i přes to, že jsem se nacpala neurolem.

View more