Proč chodit s někým, když si nemyslíme, že ten vztah výdrží? Osobně nad tím uvažuju poměrně často. Jsem pevně rozhodnutá, že s někým budu chodit až si budu myslet, že je to ten "pravý". Ne jen: vím, že je to dočasný, ale je pěkný, když vás má někdo rád a vy máte rádi ho. Nehatuju, chci jen pochopit.

Děkuju za reakci!😌
Nevím, jestli to pochopíš. Je to ve mně a nevím, jak moc to budou chápat ostatní, ale zkusím to objasit:
Nejsem ve vztahu, protože chci být 'kůl' nebo se cítit milovaná. Jsem ve vztahu, protože jsem poznala kluka, který se stal někým, koho jsem nikdy neměla. Vyvolal ve mně vlnu pocitů, myšlenek a věcí, které způsobily, že spolu teď chodíme. Z části mě i změnil. Dalo by se říct, že přesně takového kluka jsem si představovala. Je to ten, na kterého jsem těch 16 let čekala.❤
Je to pro mě ten pravý, protože jinak bych s ním nebyla. Vím, že s ním chci být i do budoucna, ale jsem realista a zbytečně se netrápím a nenamlouvám si, že tohle je kluk se kterým zestárnu. Nechci pak být zlomená nejen z rozchodu, ale i z toho, že se mi zhroutili představy.
Nevím, možná to nepochopíš ani ty, ani ostatní, ale já raději žiju tím, co je teď, tím, že momentálně jsem šťastná a nestrachuji se rozchodu. Může přijít kdykoliv. Nikdo neví, co se stane. Může být za týden, může být za 4 roky...
Příští rok se ale naše cesty z části rozjedou. A kdybychom ještě byli spolu, všechno by bylo hrozně komplikované. Nevím, jestli bychom to ustáli... Ale netrápí mě to. Bude mě to trápit, až to nastane..😌
Možná to vydrží, možná ne. Život je komplikovaný a osud si pro nás může nachystat cokoliv. Mně teď do živote přihnal tornádo v podobě vztahu a já nevím, jak dlouho tady bude. Vždyť je mi 16!😅 Nemůžu si myslet, že moje první láska bude i poslední. Může být, neříkám že ne, ale šance je malá.
Teď jsem šťastná jako nikdy. Mám v životě nové světlo, které mne naplňuje a posunuje dál. Žiju teď a tady a netrápím se tím, co přijde v budoucnu.😌❤
-
Snad jsem aspoň trochu objasnila, pokud ne, můžu to zkusit znova.😊😅
*K*

Děkuji za odpověď a vysvětlení! Připsala bych i smajlíky, ale to se do otázky nevešlo, a tak pak mohla působit vážněji, než jsem chtěla... Taky si nechci nalhávat, že můj první vztah bude i tím posledním, ale na druhou stranu chci s někým chodit, až budu vědět, že ten muž je mým ideálním partnerem.

Dobré, já se docela odnaučila psát smajlíky za každou větou, takže ja to neberu nijak zle.
Jak už jsem napsala, jsem s nim, protože jsem potkala výjimečnou osobu, která se zda jako ten můj ideální partner. Má asi všechno, co jsem kdy od kluka chtěla. Je hodný, chytrý, je s ním legrace, dokáže mě rozesmát... co víc si přát? Možná mi chybí to slovní vyjadřování citů, ale když pak přijde a pevně mě obejme, vím, na čem jsem. Pokud to teda kromě dokonalého muzikanta není i dokonalý herec.😅
Nejsem zastáncem těch pubertálních vztahů nevztahů. Já pokud někým jsem, tak je to proto, že je pro mě jiný než ti ostatní. Nikdy jsem necítila k nikomu nic podobného jako teď. Nikdy jsem nevěděla jaké to je, když holky hrozně hrotí to, jak jim kluk píše nebo nepíše. Na začátku jsem si tím ale prošla taky. A můžu říct, že přestože je podle mě mega trapný hrotit, kdy a jak odepisuje, tak jem to hrotila hodně. Nešlo si pomoct.
Ono poznáš, až se někdo takový obejví. Ta energická mrazivá vlna, která mnou projede, když mi napíše něco hezkého nebo když mi chybí, je něco šíleného. U mě se neprojevují žádní motýlci v břiše.. já mám mrazivou vlnu, která mi ten pocit lásky roznese do každého zákoutí mého těla.🙊
Záleží mi na něm a chci s ním být do budoucna. Ale nemám kouli, která by mě nechala nahlédnout do budoucnosti a ukázala mi, jak to bude. Proto žiju tím, co je teď a moje (naše) plány končí v půlce července.😂❤
*K*