Putyka má svou poezii, součástí které však bývá i kravál, kouř... Levné, dobré, nepraktické. Pivní kluby jsou úhledné, snobské instituce. Pivo je často vzdálené běžnému vkusu, ale člověk nesmrdí. Do vináren nezavítám co je rok dlouhý. V kavárně se cítím jako troll, jelikož nepiji kávu. Ale je to tam hezké, tiché, s dortíkem. Palec nahoru. V cukrárně je víc dortíků a méně kávy, tam se cítím ještě lépe. V čajovně jsem nerad, na území cizího kmene. Nekouřím, etno nevedu a čaj piji sáčkový.Tolik možností...!
Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys na delší dobu (roky) vycestoval do zahraničí?
Jet v rámci vysoké školy do zahraničí je ta vůbec nejsmysluplnější věc, kterou lze během studia udělat. Rizika a náklady jsou relativně nízké a zisk je ten, že tě to posune v životě někam jinam.Nerozhoupal jsem se k tomu, z tehdejšího pohledu to nemohlo být jinak.Ale obecně: tady jsem doma, nechci být dlouhodobě někde jinde. Líbí se mi tady :-)
Kterou ženu z anime bys rád měl na dakimakuře a usínal s ní? :)
Když mi bylo cca deset let, chtěl jsem dakimakuru s Misty. Oops, je to venku :-D (Tehdy jsem dakimakury neznal, ale měl jsem na mysli něco takového.)Z dnešního pohledu: je hezké usínat s někým, je všední usínat sám, ale usínat s gigantickým poštářovým „manželem/manželkou“? Noup~(Kdybych si přesto měl vybrat, nedávno jsem sem dával seznam zajímavých ženských postav... V polštářovém vydání bych si dokázal představit i takovou Mikasu.)
Přišel jsem pozdě na test, a díky tomu jsem si mohl vybrat oddělení. Tak jsem si vzal béčko, které jsem věděl... Áčko bych moc nevěděl. Nevím, jaké z toho plyne ponaučení :-DDruhá anekdota: Obdržel jsem lehce vyčítavé psaní, kde stálo doslova: „Vypadá to, že pro tebe není FB primární spojení se světem.“ I řekl jsem si, jaké štěstí! Jaké štěstí nemít vitrínu s „přáteli“, na které sedá prach; jaké štěstí usmát se namísto „To se mi líbí“...
Jaké je tvé šťastné číslo?
112 567!(Ach, dětství v devadesátkách...)
Opustil(a) bys svou zemi kvůli lásce?
Mám rád svou zemi, kolébku mou i hrob můj, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou, takže... Ne, asi bych se nepřestěhoval na Nový Zéland, i kdyby tam žili elfové nebo tak :-D
Že méně je někdy více. Že někteří cosplayeři mají opačný názor (a vypadají jako panenky). Že jsem čtyři roky na střední vídal lidi, o kterých nevím, jak doopravdy vypadají :-D Že je to pro muže překvapivě těžká disciplína.
Už nenosím nic.Ale opravdovým šperkem šíleného vědce je jeho mozek! Tam se skrývají všechny plány na ovládnutí světa. A mozek bych měl, takže~
Kdo byla poslední osoba, jejíž telefonní číslo jste si přidali do seznamu kontaktů?
Patrně někdo s příjmením „Douč“, mám velkou adoptivní rodinu.Douč, David Douč, Martin Douč, Jiří Douč, Jiří Douč, Juraj ...(Kdo je asi ten druhý Jiří? Jsem to ale macecha.)
Kterou anime ženu / dívku bys chtěl poznat ve skutečnosti?
Určitě bych rád potkal třeba Oginome Ringo (Mawaru Penguindrum), Watanabe Saki (Shinsekai Yori), Allison Whittingtonovou (Allison to Lilia), Linda-senpai (Golden Time), Utenu ze stejnojmenného seriálu...Bylo by fajn poznat nějakou tsundere, jako například... Makise Kurisu? :-D (Matku všech tsundere, Asuku Langley z NGE, tu raději ne.)(Teď strávím pět minut lovením obrázků, protože půlku z nich nikdo nezná.)
Dokázal bys soudit lidi na základě jejich vzpomínek a vytahovat z nich temné stránky jako Decim?
V každém člověku je víc, než je vidět na první nebo druhý pohled. V každém najdeš do záběru hrdinu i prohnilého zločince, záleží na nasvícení scény. A když budeš někoho dostatečně dlouho zkoušet, nakonec ho zlomíš, jako Velký bratr zlomil Winstona na konci „1984“.V Kokoro Connect byla jedna část, kde si hrdinové občas navzájem četli myšlenky. Třeba je tam taková scéna:A: „Promiň, opravdu mě to mrzí.“ A: (Ty vole, to je ale blbost.) B: „Počkej. Ty si myslíš, že je to blbost?“ A: „Ne, to ne, takhle jsem to nemyslel...“ A: (Jasně, že jsem to tak myslel, idiote!) B: ...nemá co říct... A: ...nemá co říct...Jsem zvědavý člověk, ale myslím si, že je lepší nelézt lidem do hlavy.
Sám na filmy prakticky nekoukám, takže je jen jediná možnost...
Které cosplayery obdivuješ?
Obdivuji ty, kteří dovedou „svoji“ postavu opravdu ztvárnit. Samozřejmě, každý tu postavu mohl vidět jen na chvíli v seriálu, takže kdo ví, jak by vypadala „ve skutečnosti“... Nejde mi až tak o to, mít dokonalý roleplay, stačí vystihnout nějaký aspekt té postavy a nebýt s ní v rozporu. Je to asi kombinace vhodného kostýmu, špětky šprýmařství a (přiznejme si) soudnost v tom, o jakou postavu se snažím. Většina lidí bude mít největší úspěch s postavou, která je jim fyzicky i povahově podobná.Samozřejmě je zajímavé sledovat, jak tutéž postavu „dělá“ více lidí a pokaždé vznikne něco jiného. Je to věc interpretace, jako v hudbě nebo kdekoli jinde. I proto si myslím, že je dobré s předlohou zacházet trochu volně a ne se slepě snažit o úplně přesný kostým a dokonalý roleplay, který by byl 100 % postavy a 0 % toho cosplayera (to se stejně nepodaří a jenom to bude vypadat upjatě).Takže... obdivuji nedokonalé cosplayery? :-D
Bylo by špatné být nezištná a dobrosrdečná jako Medaka?
Určitě není špatné mít velké srdce :-)Mám pocit, že Medaka je na tom trochu jinak než... lidé. Ona pomáhá z přesvědčení, ale nemá nic důležitějšího na práci; dává, aniž by se musela vzdát něčeho, co sama chce. Zatímco lidé dělají kompromisy, přinášejí oběti.Nelze udělat všechny kompromisy, má-li mít člověk svou vlastní tvář. Nelze přinést všechny oběti, má-li z člověka něco zbýt. Je dobré být velkorysý, ale ne tak, aby to bylo devastující anebo se to muselo brát zpátky (to je hodně blbé).Můj druhý problém s Medakou je, že ona jako by věděla, co je pro každého nejlepší. Což o to, já také rád od stolu každému poradím, jak má žít svůj život... i když o tom člověku vlastně moc nevím. Sám o sobě toho moc nevím, natož o někom dalším! A i kdybych o něm věděl všechno, stejně to není můj život, ale jeho. Když ho povedu nějakým směrem, který se mi jeví dobrý, tak to neznamená, že všechny ostatní jsou špatné. (Nakonec jsou všechny něčím dobré a něčím špatné.) Třeba tomu člověku ukážu cestu, kterou přehlíží, ale svůj osud ať si zvolí sám.Je dobré mít velké srdce a pomáhat lidem, ale má to limity, za kterými to už tak fajn není – pokud člověk není andělská bytost typu Medaky :-)
V hloubi muk se opět srdce svírá, a dálné trouby sladký zvuk co jemný pláč umírá.„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! – Co přes něj dál, pouhý to sen, či spaní je bez snění? Snad spaní je i život ten, jenž žiji teď; a příští den jen v jiný sen je změní? Či po čem tady toužil jsem, a co neměla šírá zem, zítřejší den mi zjeví? Kdo ví? – Ach žádný neví.“Ehm, konec morbidní vložky o Vilémovi z Máje :-) Denní snění, to není prosté koukání do blba či přemítání o hloupostech, to bude cosi pěknějšího, čeho dělám málo. Teď bude venku teplo, myslím že si najdu hodinku čas a půjdu se zasnít do trávy. Vlastně to zní jako skvělý nápad, díky ;-)
Jak se udržuješ v kondici?
Tím, že dávám kondice, řečeno dnešním jazykem vyučuji/doučuji. Má to i jiné benefity nežli finanční anebo ty, že se v něčích očích stanete podvratným živlem!Tuhle jsem jel tramvají a vnučka podává zprávu babičce, jak se měla. Zmíní nějakou novotu a babička trvá na tom, aby jí to popsala svými slovy – že je to užitečná dovednost a málokdo ji ovládá.Předat něco jinému člověku si žádá lepší pochopení věci, než se kterým se často spokojíme „sami pro sebe“. Taky to zabraňuje měknutí mozku. Doporučuji.
Děsí tě představa, že by někde SERN mohl skutečně existovat?
Potřebuje náš svět Hououina Kyoumu, šíleného vědce, který se postaví ještě šílenější hrozbě? Můj oblíbený webkomix si myslí, že i Don Quijote by se v budoucnu mohl hodit: http://xkcd.com/556/V šedesátých letech lidé přistáli na Měsíci, ale dokázal si tehdy někdo představit, že každý člověk ve vyspělém světě bude nosit v kapse stále zapnuté zařízení, udávající jeho polohu a připojené k Internetu? Že se lidé budou „přihlašovat do Google Chrome“, aby někdo znal celou jejich webovou historii? Že kamery budou rozpoznávat obličeje?Zásadní technický pokrok spočívá v tom, že ta kvanta informací jde strojově zpracovat. Lze plošně vytvářet profily všech lidí, ne jen několika vybraných. Pokaždé, když čtu o skvělých výsledcích z oborů „počítačového vidění“, „datových věd“ a podobně (většinou mají takové vtipné názvy), tak si říkám, jestli se na nich nepodílela Makise Kurisu – kdo všechno to využije a k čemu.Dneska SERN zajímá, jakou nám má ukázat reklamu a jestli nejsme teroristé. Zítra – kdo ví? Až půjde do tuhého, pronajmu laboratoř :-)