Ask @cametoprotect:

https://ask.fm/whysooverrated/answer/146009335380

nathaniel declann quinn
přijde mi až šíleně krásný, jak se mi podíváš na triko, se kterým si začneš lehce hrát, takže nad tím jemně usměju, načež už nastane odpověď na mou otázku, při které ti jemně přejedu dlaní po paži až na krk. přijde mi to jako tak moc silné gesto, když je jemné uprostřed světa s nemilosrdnou válkou.
při tom tvém dodatku se lehce pousměju a palcem ti přejedu po tváři. „co takhle si trochu odpočinout, hm?“ kývnu ne tebe s malým přívětivým úsměvem, protože to myslím dobře a chci pro tebe to nejlepší, co v tomhle hrozným světě jde. „v tréninku bys už teď porazil všechny, ale musíš si na to i odpočinout,“ mile ti s lehkou starostí řeknu. nechci, abys to přeháněl, chci tě mít svého a v pořádku.
nad tvou otázkou na oplátku se pousměju a přikývnu. „všechno dobrý,“ řeknu a chvilku tě pozoruji, jak si ještě hraješ s mým trikem, než ti hlavu trochu zvednu a znova tě políbím s malým úsměvem na rtech. a jeden polibek je málo. takže ještě pokračuju. a dva jakože taky. ostatně i tři. čtyři jsou slušný, ale trochu moc se do líbání tebe zaberu, no.
„co kdyby sis teď šel ještě odpočinout? prosím,“ navrhnu chvíli poté, co se odtáhnu, i s tím „prosím“, abys věděl, že mi na tomhle opravdu záleží, a i přes malý starostlivý, ale milý úsměv na mé tváři to myslím vážně. chci, aby sis prostě aspoň jednou odpočinul a byl v pořádku.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145930655828

nathaniel declann quinn
do výrazu se mi dostane ještě více starosti po tvém „nic“, protože nejsem slepý, vidím, že se něco děje. a tak proto jsem rád, když pokračuješ a aspoň o trochu mi to osvětlíš, a musím se pousmát nad tvými slovy, které mi toho prozradí možná i víc, než sis myslel, že prozradí. přijdu úplně k tobě a usměju se i nad tvými dalšími slovy, kdy ti pak na tvář položím svou dlaň a lehce ti po ní přejedu.
„dobře, příště je to jednoduše ne,“ zašeptám, jak jsme tak blízko a pousměju se na tebe těsně před tím, než tě jemně políbím na rty, jak si nemůžu pomoct, protože jsi hrozně krásný, když jsi takhle přísný a před tím ještě upřímný, no tak, nathe.
„a co ty? je toho hodně, viď?“ podívám se ti upřímně do očí, když se na kousek odtáhnu, přičemž se tě na tohle zeptám, protože vidím, kolik toho mají ostatní, takže ty toho musíš mít ještě o to víc, takže tady pro tebe o to víc chci být, ať na to nemusíš být sám. protože moc dobře vím, že bys nikdy dobrovolně nikoho o pomoc nepožádal, protože to chceš vždycky zvládnout sám, ale prostě jen chci, abys věděl, že sám být nemusíš a že je tady aspoň někdo, komu můžeš věřit.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145921056852

nathaniel declann quinn
bedlivě tě pozoruji, jestli je to opravdu tento důvod, protože to by mě mrzelo jako snad nic, protože na tobě a tvém názoru mi šíleně moc záleží.
avšak tuto mou teorii okamžitě vyvrátíš svými následujícími slovy, kdy mi alespoň trochu spadne kámen ze srdce. ale vůbec se mi nelíbí ten tvůj unavený postoj a slova o tom, že to nechápu. vidím totiž, že se něco děje, a nechci tě v tom nechat samotného. každý má právo mít nějaké starosti, ale stejně tak má právo je s někým sdílet. i když mi to nakonec dovolíš, já od tvé tváře neodtrhávám pohled, protože chci vědět, jaktože jsi tak rozhozený.
„co se děje, nathe?“ zeptám se napřímo přívětivým tónem hlasu se starostí v něm, zatímco k tobě přistoupím blíže a podívám se ti upřímně hluboce do očí, které odrážejí to, že mně věřit můžeš. nikdo jiný, než my dva, tady není.
můžeš mi to říct.
můžeš mi věřit.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145914917716

nathaniel declann quinn
dívám se ti pronikavě do očí doufaje, že tohle povolíš, chci si být jistý, že tady budou spolehliví lidé, ne někdo, kdo vzal do ruky obvaz poprvé až tady, to opravdu ne. ale ty nevypadáš, že bys mi to dovolil. nechápu tě, nathe, vzal bych pár lidí a na chvíli odjel, nic víc. ani by sis nevšimnul, že jsem pryč, tak nevím. trochu se mi na tváři objeví zamýšlený výraz, než ty ke mně dojdeš a dokončíš to, kdy se ti opět zahledím do očí.
„nevěříš mi?“ zeptám se tě, protože tohle mi přijde jako dost dobrý důvod a vysvětlení, proč bys mě tam nepustil. třeba mi na tohle dost nevěříš, přece jenom je to dost důležité, právě proto jsem i já toto poznamenal. jestli mi na to dost nevěříš, tak tě chápu, to zase ano. jednoduše mi přijde toto jako reálně možný důvod, a tak jsem se na to rozhodl i zeptat.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145909922388

nathaniel declann quinn
sleduju tvůj výraz ve tváři, který nevypadá úplně jako že bys mi to opravdu chtěl dovolit. no, utvrdíš to i svými slovy, nad kterými si povzdechnu, ale nechám tě to dokončit.
„nathe, zaprvé když tam půjdu já, tak si můžu ty lidi sehnat sám a nemusíš toho teď mít ještě více,“ podívám se ti hluboce do očí, protože vím, že toho máš teď hodně, přičemž se jen malinko pousměju na znak, že to opravdu myslím dobře, ne že bych ti ve výběru nevěřil, ale měl bych tak s sebou lidi, na které vím, že se můžu spolehnout.
„a zadruhé jde o výběr zdravotníků, nemůžeš tam poslat někoho úplně náhodného. víš, že já se v tom docela vyznám, opravdu chceš riskovat, že někdo přivede špatné zdravotníky a pak budou tady ošetřovat naše lidi, které potřebujeme? víš, že mně můžeš věřit, nechci, aby se tady někomu něco stalo,“ dořeknu s pronikavým pohledem do tvých očí pomalu a klidně, aby bylo naprosto jasné, že to dělám s dobrým úmyslem a že vážně chci jenom to nejlepší pro lidi tady. tohle je důležité, nemůže to udělat jen tak někdo a myslím si, že ty to taky musíš vědět. nevidím důvod, proč tam nejít, ale vždycky je to na tobě, takže musím především o tomto přesvědčit tebe. což s tvou tvrdohlavostí bude ještě zajímavé.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145656293204

nathaniel declann quinn
nebráním se úsměvu po tvém ještě jednom dalším polibku. tohle mi chybělo, šíleně moc. po tvé otázce hned nato se zamyslím, protože si matně vybavuju, že jsem ti potřeboval něco říct. ale tvé rty polovinu věcí z mojí mysli úspěšně vygumovaly, takže je poměrně těžké přečíst jen obrysy svých vzpomínek.
nakonec si to přece jen vybavím, a tak už spíše jen pár vteřin dumám nad tím, jak se na to zeptat.
„mám jednu otázku. no, spíš žádost,“ začnu tedy, přičemž se opřu o zeď kousek za sebou. „máme tady podle mě málo zdravotníků,“ pokračuji ve své řeči. „takže, jestli bys mi ty dal povolení, když tady není tvůj otec, že bych vzal další dva vojáky a šel dál do vesnic, jestli by se nenašel někdo, koho bychom tady mohli vzít,“ dořeknu ti myšlenku. „samozřejmě bys je pak musel ještě schválit ty nebo tvůj otec, ale to už je pak to nejmenší. nemůžou nám tady umírat vojáci jenom proto, že nemáme dost lidí,“ dodám ještě opravdu poslední větu, načež se na tebe s otázkou ve svém výrazu podívám, jestli teda souhlasíš, protože tohle je podle mě jeden z těch důležitých problémů tady.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145576046164

nathaniel declann quinn
neodpustím si ještě jednu tu pusu, protože přece jenom kdyby ses ty sám neodtáhnul a bylo to na mně, tak asi neběžíme vůbec, jelikož bych tě asi jen tak líbat nepřestal. nicméně ty ses odtáhnul, bohužel, a tak běžíme, bohužel. přitom se já dívám na tebe a už při konci druhého kolečka nevypadáš zrovna, že bys zvládl i jenom to další – třetí kolečko, což se mi moc nelíbí, takže bych nejspíš i sám zastavil, kdybys to při třetím kolečku neudělal ty. nemůžeš tady makat až do sedření kůže a duše, to opravdu nedovolím.
nad tvými slovy, když se zastavíš, se musím jemně usmát, načež k tobě samozřejmě opravdu dojdu a věnuji ti ještě jednu další záchrannou pusu. poté se odtáhnu a zahledím se ti do tváře, přičemž tě však nenechám jít zase běžet, ale stáhnu si tě k sobě do objetí.
„nemůžeš se mi takhle zřídit,“ řeknu ti polohlasně upřímně. nehodlám tě pustit v tomhle stavu ještě něco dělat. ano, říkávám, že tréninku není není nikdy dost, ale v tvém případě momentálně už je. takže teď prostě dělej, co jen chceš, jen už ne fyzicky namáhavé, opravdu.
„chápu, že chceš být nejlepší, ale to už dávno jsi, tak pro dnešek by s tím tréninkem stačilo,“ poodtáhnu se od tebe s malým úsměvem, protože to, co říkám, je pravda, vždyť ty jsi protrénoval víc hodin, než půlka armády, takže už jednoduše nejlepší jsi. a na znak těchto svých slov se k tobě nahnu ještě pro jeden polibek, abych anuloval i to jedno poslední z těch všech koleček.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145571863380

nathaniel declann quinn
musím se po celou dobu usmívat nad tvými reakcemi na má slova, protože to je fakt super. nakonec ti dám svůj návrh a jen miknu obočím na tvůj výraz, jako jestli to myslím vážně, protože jo, myslím, snad ti to nebude vadit, no ne? mně rozhodně ne.
jsem rád, když nakonec svými polibky zpečetíš svůj souhlas a já nemůžu dělat nejc jinýho, než tě jemně držet za pas, dívat se ti do očí a spokojeně si užívat tvých krásných polibků. při osmičce ještě přidáš ten svůj komentář, který mi můj úsměv jenom rozšíří ještě víc. a stejně tak poté i způsob, jakým se dostaneš až ma šestku. jo, jsem spokojený, tohle půjde. sice už jsem taky z těch všech tréninků docela vyřízený, ale tak tohle ještě jde.
nicméně když už se ty odtáhneš a s mrknutím se rozeběhneš, tak se usměju a vyběhnu za tebou a téměř okamžitě tě předběhnu, ale jen proto, abych se v běhu před tebou obrátil a běžel pozadu. a proč? no, vysvětlení ti podám hned v další chvíli, kdy se k tobě přiblížím a ještě jednou tě políbím. „pět,“ dodám ještě šeptem, než se usměju s už normálně se rozeběhnu dál. tohle číslo zní po dnešku mnohem líp, i když je to jen o jedno kolečko míň, ale aspoň něco. a další polibek s tebou nezamrzí nikdy.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145565152084

nathaniel declann quinn
vždyť ty už jsi pomalu v boji nejlepší ze základny, tak si myslím, že ani trénovat nemusíš. což se ti i rozhodnu sdělit a přidám ještě dodatek o přezdívkách, u kterého se na tvé tváři objeví ten krásný úsměv, který miluju, a tak se musím usmát i já, pak hlavně nad tím, jak si skousneš ret, bože.
„já bych na to celkem spoléhal,“ miknu obočím s úsměvem na rtech, než ti věnuju jemný polibek a jelikož ti teď nechci být přílišně daleko, tak si tě pro jistotu ještě pak vtáhnu do objetí, kde si tě ještě pár chvil držím, než se ty sám odtáhneš a já nad tvými slovy nadzvednu obočí, ale no tak. ale nakonec jen pokrčím rameny. kdyz chceš radši trénink, tak dobře, no. sice mě by více vyhovovalo zůstat v tom objetí, ale fyzickým aktivitám se taky nebráním. a ty jsou tady holt důležitější a v žebříčku hodnot jednoduše musí zajímat nejpřednější pozici. není to tady seriál pro náctileté, ale armáda.
„takových deset zní fajn,“ navrhnu jako bych to myslel opravdu vážně, ale při tvém výrazu se musím usmát. „ale za každou pusu můžeme jedno ubrat,“ dodám stále se širovým úsměvem a otázkou v očích, zda-li ti tohle stačí nebo s tímhle návrhem souhlasit nebudeš. takhle jsem měl dát těch koleček více, znamenalo by to více polibků, což rozhodně nejde odmítnout.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145564504404

nathaniel declann quinn
při pohledu na tebe se nedokážu neusmívat. jsi tak krásný. a ten tvůj pohled, tvůj dotek, tohle mi nedělej, zblázním se z tebe.
stejně tak si na tváři držím úsměv i při tvé odpovědi, kdy ti přes ruku přejedu dlaní až ke tváři, kde tě palcem s tím svým úsměvem pohladím. myslím to vážně – proč jsi tak krásný? musím se ti pořád dívat do těch nádherných očí. cítím se dobře, když ti konečně zase můžu být nablízku.
„vždyť už teď bys s přehledem odrovnal každého, kdo by se o něco pokusil,“ namítnu polohlasem jako argument, protože to je pravda, a já se rozhodně nechci od tebe vzdalovat ani na centimetr, takže se snažím nějak ti to rozumně vymluvit. „a to nezmiňuju, kdyby ti řekli nějakou blbou přezdívkou, to během pár vteřin bez problémů rozsekáš celou armádu,“ dodám ještě s úsměvem a nakonec to stejně nevydržím a přitáhnu si tě zpátky ke rtům pro něžný polibek, načež se na tebe jen znova usměju a aspoň na pár momentů si tě stáhnu k sobě do objetí, abys mi nebyl dál, ale naopak blíž. vážně jsi mi chyběl, víš to?

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145563861332

nathaniel declann quinn
pozoruji tě s úsměvem. nechápu, jak můžeš být tak krásný, vždyť to ani nejde. chyběls mi. a o to víc se musím usmát, když přijdeš blíž a opřeš si o mou hruď své ruce. tehdy své dlaně přesunu na tvá zápěstí, po kterých ti jen s úsměvem nad tvými dalšími slovy přejedu, než je zastavím na místě a přejíždím ti po rukou jen jemně palci.
jakmile si mě k sobě za triko přitáhneš, tak se usměju, než se naše rty konečně spojí. tak moc jsi mi chyběl. a jsem rád, když se ani pak pořádně neodtahuješ a musím se ještě více zářivě usmát, když vidím tvou tvář takhle zblízka. a to, jak si hraješ s mým trikem, jsi nádherný, víš?
„měl jsem volno a vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, kde jsi ty, tak jsem chtěl aspoň trénovat. no a nakonec jsi tu byl i ty,“ objasním ti to s úsměvem. „co ty? tréninku není nikdy dost?“ optám se tě nazpět stále se usmívaje a nepouštěje tvé ruce, zatímco si prohlížím tvou tvář takhle zblízka, jak jsem ti poslední dobou byl spíše daleko, než takhle blízko. ale chybělo mi to.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145563137108

nathaniel declann quinn
dobře, chápu, příště zůstanu od tebe deset metrů minimálně a jako první promluvím. a ještě se předtím ujistím, že nemáš zbraň, jo. nebo že v místnosti není zbraň, to bude jistější.
nicméně u tvé omluvy se jen usměju, i když trochu se ve mně vzbudí starostlivost ohledně tvého dost mimo tónu a tomu, že bys zlomil nos asi každému, kdo by tady teď přišel, ale prozatím to nechávám být a aspoň ti jako kompenzaci za to vylekání tě věnuji úsměv.
„promiň, nečekal jsem, že mi hned budeš chtít zlomit nos,“ věnuji ti omluvný úsměv, když už nic jiného, jakmile uslyším v tvém hlase výčitky. věř mi, že tuhle reakci jsem taky nečekal.
„slibuju, že příště prvně promluvím, dobře?“ navrhnu nakonec smírovým tónem hlasu a nadzvednu obočí s milým úsměvem na znak otázky, jestli ti tenhle můj příslib bude stačit.

View more

https://ask.fm/whysooverrated/answer/145562591060

nathaniel declann quinn
jsi do toho dost zapálený, ale tak nevadí, teď tě chci po té době alespoň obejmou, což se taky rozhodnu udělat. jsi takhle hrozně hezký to není fér. v následujícím momentu už tě objímám kolem pasu.
ehm, chyba, jo, chyba.
naštěstí mám hodně, hodně dobrý reflexy, takže okamžitě tvý ráně prudce uhnu do boku s nadzvednutým obočím. tohle jsem úplně nečekal, nathe. zajímavý pocit, když svého přítele nevidím pár dní a místo toho, abych jako první od něj dostal polibek, tak skoro dostanu ránu na rozbití nosu? dobře? protože ta rána by fakt bolela. ty sílu fakt máš a já jsem fakt rád za svoje reflexy.
„taky tě miluju,“ okomentuju to hned vzápětí stále s tím nadzvednutým obočím a mírně pobaveným úsměvem na rtech, protože prostě já tě chtěl jen obejmout, pardon.
„nějaké nové nepsané pravidlo, že když tě chci obejmout, tak dostanu ránu?“ optám se tě stále s pobaveným podtónem hlasu po chvíli a miknu obočím. nějaké novinky tady zavádíš? zajímavé, zajímavé.

View more

// i know you hate thieves, darling, but here i am, yours // ⚔ @whysooverrated

Charles Porter
osobní volno, celkem jsem se už těšil. první můj nápad byl jít tě najít, ale naprosto nevím, kde bys ty teď mohl být, navíc taky máš určitě práci, takže nakonec vyhraje tréninková místnost, i když teda jakože raději bych opravdu byl s tebou. nedá se nic dělat, nováčků je víc a víc, takže taky míň volného času. hodím na sebe nějaké volnější oblečení, ať taky můžu trochu víc zamakat.
jak už to tak tady znám, tak v tréninkové místnosti bývá v době osobního volna prázdno jako ve vakuu, takže se už se rovnou uspokojím s tím, že budemu mít klid. občas je to při tréninku fajn, odpočinout si od toho hluku všech těch lidí a jenom se soustředit na rány, na chvaty, bez toho, aby někdo narušoval okolní tichost.
vejdu dovnitř a přímo už se protahuji, když si všimnu osoby trénující přede mnou u boxovacího pytle, která mě očividně nezaznamenala. naprosto první myšlenka je, že teda asi klid nebude, ale hned v zápětí ji nahradí radost promítnutá v úsměvu na mé tváři. tak tě ani hledat nemusím. ah, vypadáš tak dokonale soustředěně.
dojdu teda za tebe a obejmu tě s úsměvem okolo pasu, jak už jsme se taky pár dní neviděli, tak jsem rád, že tě vidím. holt na základně nemůžou být dokonalé románky s každodenními zamilovanými procházkami, spíš bez i pohledu na toho druhého pár dní, jak se tady nic téměř nikdy nezastaví. o to víc je pak cenné, když se třeba takhle potkáme.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145541720535

Sabrina Bree
nad první částí tvého plánu jen nadzvednu s pobaveným úsměvem obočí a poslouchám, co z fantazie vyplodíš dál. jakože krást vojáky? už za to by tě nath zabil. ale přidat se mezi ty vojáky? to už by asi nerozdýchal, to máš pravdu.
„no tak jako představ si, že nath se přidá ke zdravotníkům, taky bych asi neskákala radostí po stromech, to uznej,“ musím namítnout stejnou zbraní, protože fakt tohle je až nemožné. nezmiňuju radši to, že nevím, jestli bys byla větší pohroma ty jako voják nebo nath jako zdravotník, protože každý jste přece jenom nejlepší na svých pozicích, další už si tam nemíchejte, takhle jste nejlepší a tak by to mělo zůstat.
nakonec mi dokonce odpovíš po téhle tragické pohádce na mou otázku, a tak jen s milým úsměvem kývnu.
„u nás se něco jako únava nevede, takže kdybys lehla k zemi, tak čekej, že tě znova vytáhnu na nohy, možná pošlu na probuzení oběhnout základnu,“ řeknu trochu odlehčeně, ale trenér jsem trochu přísnější. jak jinak ty mladé vojáky donutit s tou kondičkou opravdu něco dělat?
„budeš mezi nováčky, ti potřebují tu kondičku taky dostat jinam, než nás tady budou moct bránit, ale tak to není problém, takže tak,“ dodám zase s milým úsměvem a pak už se ocitneš opět v mém náručí. vidět dnešek nath, myslím, že se se mnou na místě na férovku rozejde. nicméně já se jen nad tvými slovy usměju a pohladím tě po zádech.
„nějak tak mi přijde, že nikoho z nás tady nechceš povraždit spolu s našimi rodinami a blízkými, takže nevidím důvod ti nepomoct,“ namítnu jednoduše přívětivě. „a poznámky o nathovi si už pro dnešek prosím nech, jo?“ dodám ještě lehce opět nadlehčeně, protože je mi jasné, že s nathem byste se navzájem nejradši povraždili, no, ale dneska myslím stačilo.

View more

// but first – work hard // ⚔ @JulietAbigailsmith

Charles Porter
někomu možná ta každodenní rutinní činnost, ty nekonečné tréninky, pot, krev a slzy, a to doslova, vypuzené pro to vše, den za dnem bez přestání, může přijít jako šílenství, jako bláznovství. ale tihle lidi asi nezažili tu válku, ten pocit bezmoci, když lidi umírají a vy nedokážete dělat vůbec nic. proto je tady většina lidí. nechce tohle dovolit. a tak každý den obětuje vše pro to, aby mohli zachránit jim blízké i vzdálené, ale část jich samotných. venku je válka, tohle není procházka růžovým sadem, tohle je vojenská jednotka, tady se maká, aby byli nevinní v bezpečí.
a proto jsem i trenér – abych to, co umím, mohl předat dál. tady nejde o to být nejlepší a nechat si své triky pro sebe, tohle není soutěž, tohle je týmová práce, takže pokud někdo umí něco víc, tak to učí ostatní tady. protože ať jsme jakkoliv jako lidé rozdílní, máme jedno společné a to ty nepřátele na druhé straně.
zrovna vedu trénink střelby, kdy jsme u lesíka přímo v základně a trefujeme se do kmenů stromů, je to šetřivější. obcházím vojáka za vojákem a opravuji jim i ty nejmenší detaily, které pak však mají vliv na konečný výsledek. nakonec ještě udělám to, že každý musí běžet a za běhu trefit jeden ze stromů, který určím.
jsi na řadě ty, a tak tě pozoruji. skvělé tempo běhu. nemůže být totiž ani rychlé, ani pomalé. to by útočník čekal buď zrychlení nebo zpomalení a to není dobré. takhle nemůže vědět, které si vybereš. jen to zpomalení při výstřelu.
„dobrá práce, jen nezpomaluj přímo při střelbě, mímiř už o trochu dřív. změň tempo až po výstřelu – to pak zrychli nebo zpomal,“ kývnu na tebe, abych ti dal radu na zlepšení, říkaje svá slova svým typickým trenérským tónem hlasu. jsem přátelský člověk při osobním setkání, ale trenér jsem zase docela přísný a důsledný, nechci žádné zbytečné zranění.

View more

https://ask.fm/phoenixblakely/answers/147017463173

pozoroval jsem tě v případě, že bych ti ve tváři viděl více bolesti a mohl tak když tak zasáhnout, což nakonec ani nebylo potřeba, naštěstí. tvá slova vnímám a sám si moc dobře uvědomuju, kolik lidí tady ignoruje své bolesti, zvyklo si, že na tomhle světě jsou mnohem horší věci a chápou svou bolest jako nutné zlo, se kterým se musí smířit. občas bývám jedním z nich, protože tam venku je válka, nikoho nezajímá, jestli mě ta rána nožem bolela nebo ne. buď jsem použitelný voják nebo ne. to je důležité. nic jiného ne.
nicméně naopak já se u ostatních na bolest dívám jinak, trochu ironie, ale je to tak. takže se chci jednoduše ujistit, že tvá bolest se opravdu nachází v rovině snesitelnosti a beru ji proto právě teď vážně, i když ty se snažíš o opak.
„půjdeme zpátky k základně, co ty na to?“ navrhnu nakonec přívětivě s podtónem starosti. jsi silná, že takhle svou bolest zvládáš, že ji zvládáš překonávat a skrývat. možná právě proto jsi i tady. protože dokážeš být silná.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145517091799

Sabrina Bree
první možnost nakonec tedy vcelku rychle zavrhneme, protože tě úplně nechci zabít. a tak navrhnu druhou, přijatelnější, možnost, která se více zamlouvá, troufám si říct, nám oběma, a tak jen čekám, co na to řekneš ty, nad čímž se pak jenom usměju.
„neboj, sice asi nebudeš jedna z nejlepších, ale je tam i pár horších lidí, takže toho se bát nemusíš,“ vysvětlím ti a nadzvednu tázavě obočí pokračuje ve svých slovech. „takže – jdeš do toho?“ optám se tě tedy s tázavým výrazem ve tváři.
upřímně si myslím, že kondička se hodí vždycky, protože v téhle době na tomto místě nikdy nevíš, co tě může potkat, bohužel. někdy ti je kondička na nic, ale někdy se může hodit víc, než bys čekala.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145516757975

Sabrina Bree
náhodou to s těmi chvaty není až tak špatné jako s tvou kondičkou, no, ale ta je samozřejmě taky důležitá a to se i projeví. tohle ještě vypilujeme. avšak můj návrh hned svrhneš a já se ti ani nedivím, spát zase musíš, to jo. takže jiná varianta, chápu.
„a co takhle kdyby ses připojila ke kondičnímu tréninku nejmladších, který vedu já, co ty na to?“ navrhnu tedy ještě přijatelnější verzi a nadzvednu tázavě obočí, jestli tohle už by šlo. jakože dost těch mladých má kondičku fakt dobrou, ale je tam i část, která taky ten trénink potřebuje jako sůl, takže to ani nebude tak, že bys byla jediná bez dobré kondičky.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/145516236247

Sabrina Bree
necháme tedy téma mého vztahu být, ale stejně se moje další poznámka nathovi nevyhne, načež se však nad tvou reakcí musím zasmát, vy jste nemožní, fakt, bože.
ani to téma už však nekomentuju, protože takhle bychom plýtvali časem, takže se už rovnou přesunu k samotným chvatům. jakože není to s tebou nejlepší, rozhodně ne nejlehčí, ale dá se to. do vojenské jednotky by tě úplně asi nevzali, ale bezradná taky nejsi. to půjde, s tím se pracovat dá.
„pohoda, náhodou ti to docela jde, jenom potřebuješ více tréninku,“ odkývu si svá slova, načež ti ještě zvlášť po jednom vysvětluji ty chvaty a opravuji tě, aby to mělo pak lepší účinek. ale na té tvojí kondičce budeme muset ještě zapracovat.
„super, už je to lepší, ale jak vidíš, tak ta kondička je důležitá, takže pokud nechceš plýtvat svůj volný čas na běhání, tak se k nám přidej při rozcvičce pak i na běh, i když ti teda nedoporučuji pokračovat pak u skal, tak už by ses zpátky musela dlouze vracet, a navíc i to je pro tebe, myslím, dost vzhledem k tomu, že neběháš pravidelně,“ navrhnu ti trenérským přívětivým hlasem a pousměju se.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answer/145510699735

Sabrina Bree
nad tvými slovy jen nadzvednu obočí pro změnu já se svými následujícími slovy: „vypadám snad já, že bych tě chtěl každou chvílí políbit? ne? tak asi nathaniel nebudeš,“ opáčím ti tedy s poučným mrknutím a trochu se na tebe i ušklíbnu.
tohle téma však už raději dám k ledu, než by se z toho vyvinula konverzace, kterou nechci, takže se přímo přesunu společně s tebou k boxovacímu pytli.
„boha, vy jste oba tak tvrdohlaví, tohle ani není možné,“ povzdechnu si nad tvou tvrdohlavostí, kterou máš s nathem společnou. kdybyste se nenáviděli, tak spolu dost možná chodíte. no ale tebe asi nemůžu přesvedčit polibky, takže to raději už nechám být s tím, že tě teda začnu učit některé chvaty. vždycky ti řeknu místo, na které musíš mířit, pak pomalu předvedu po částech techniku a provedení chvatu a pak ho ještě předvedu i normálně, načež se věnuji tvému provedení a technice.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answer/145509949399

Sabrina Bree
„právě, že nikdy nevíš,“ zopakuji tvá slova se svým přídavkem, ale pohladím tě po zádech, aby ses opravdu uklidnila, načež ti to teda všechno objasním čekaje na tvou reakci, u které se mírně pobaveně usměju.
„třeba nath s tím původně problém neměl,“ opáčím pobaveně příklad z minulosti, protože ten se fakt nebál použít násilí, když jsem ho vyprovokoval. „ale uděláme to tak, že si to sice na mě zkoušet budeš, ale v tom měřítku, že se mi nic nestane, fajn?“ navrhnu tedy ještě. „a pak to vyzkoušíš támhle s boxovacím pytlem,“ už ti to jednoduše spíše oznámím, než se po chvíli spolu s tebou postavím na nohy.
„můžeme?“ optám se ještě s malým úsměvem.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answer/145509423319

Sabrina Bree
nad tvým popisem natha a tím výrazem se pobaveně zasměju, protože prostě. vy dva jste případy s tímhle. ty vaše popisy toho druhého jsou pomalu fakt až absurdní.
jo, o nathově dobré stránce tě asi nepřesvědčím (ostatně jako jeho nepřesvědčím, že jsi fajn a nezradila bys nás, no), a tak ti chci alespoň dodat pocit většího bezpečí, že ti vysvětlím, že bych ti neublížil, což teda konečně zabere.
následně jednoduše vyslechnu celé tvé vysvětlení, nepřerušuji tě, chci tě nechat to říct všechno. a jakmile se tak stane a ty se ke mně přísuneš, tak si tě k sobě pomalu stáhnu do objetí.
„takovou se ty nikdy nemůžeš stát, na to jsi až moc hodná, sab,“ řeknu jako první s malým úsměvem. „a tady jsi jedna z nejlepších zdravotnic a lidi tady tě potřebují. a abys jim mohla pomoct, tak musíš umět chránit sama sebe, abys tady mohla být, až tě budou potřebovat, víš?“ objasním ti to takhle, abych ti dal motivaci, abys to nevzdala a abys měla důvod se chránit, když to budeš potřebovat, a jen doufám, že má slova zaberou.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answer/145508070359

Sabrina Bree
vyslechnu si tvá slova, jak to vidíš ty. nemůžu se ti divit, vím, jakou nenávist chová nath ke všem prvním a jak ochranářský je ohledně druhých.
„vím, že nath občas může působit, no, upřímně jako podrazák ohledně prvních tady na základně, ale on se nás snaží ochránit. přece jen, kdyby tady nikdo nikoho nepodezříval, bezpečné by to tady ani za nic nebylo. někdo tuhle pozici zastávat musí, víš, ale už jen kvůli svému otci by ti jen tak nic neudělal, to mi věř,“ dodám ještě stále mírně. nevím, jestli to tak vidím jenom já, ale opravdu se snažím se na to dívat alespoň trošku nezaujatě, i když je to dost těžké, když někoho takhle moc miluju jako právě jeho.
ale rozhodnu se tě teda přesvědčit aspoň o tom, že já ti nic neudělám, když už nevěříš jemu. chci vědět, jestli to alespoň trochu zabralo, a tak se tě zeptám na tu otázku a potěší mě tvá kladná odpověď, takže se mile pousměju a přisunu se jen o pár kroků blíž k tobě, nic se nemá uspěchat.
„takhle je to v pohodě?“ optám se, než pokračuji dál v předchozím tématu. „teď jsi alespoň překonala ten blok, sab, že bys nikomu, kdo by tě ohrožoval, nic neudělala. o to mi šlo, bylo by na nic tě jako první naučit chvaty, jak se ubránit, když by ses v konečném výsledku útočníka nedokázala ani dotknout. nevadí, že jsi mě nezkopala tak, že bych byl ochromený na dalších pět let, o to mi opravdu nešlo. ale pokusila ses o něco, takže s tím už teď můžeme pracovat, chápeš? pokud teda ještě budeš chtít. pokud ne, pochopím to,“ kývnu na důraz svých stále vůči tobě mírných slov, ale chtěl jsem ti to aspoň vysvětlit, ať víš, že jsem ti rozhodně neměl v úmyslu ublížit.

View more

https://ask.fm/hezkatvaricka/answer/145506513367

Sabrina Bree
stále setrvávám pohledem jen na tobě, zda-li už jsi klidnější nebo ne. poznám, že když ke mně po chvíli znova zvedneš hlavu, tak už ano, ale nebudu zatím chodit blíž, nechci tě hned zase rozhodit. po tvé omluvě se jen lehce pousměju na znak toho, že je to v pořádku.
tvá další slova mě trošku překvapí, protože já bych ti neublížil a vím, že ani nath ne. dokud bys neudělala opravdu něco špatného a to zase vím o tobě, že bys neudělala.
„nikdy bych ti nic neudělal. a nath, víš, on tu válku vidí od svého otce, vidí, co první dělají i nevinným lidem,“ začnu a i když mě při mých slovech píchne u srdce, tak pokračuju. „nic by ti jen tak neudělal, věří svému otci, i když s prvními na základně nesouhlasí. musíš ho pochopit, nedovolil by, aby se něco lidem tady stalo. nemyslí to špatně, ale prostě ti věřit nemůže, když tady jeho otec není. teď na to tady dává pozor on, i když to tak hodně lidí nevidí. nevím, co bys musela udělat, aby ti on ublížil, protože jen tak by to neudělal. ale musí dávat pozor, nemůže věřit prvním, nikdy, já to chápu, on je v jiné pozici než my dva, víš?“ jen ti mírně vysvětlím. ne, že by mi tohle nath někdy řekl, ale vím to. z toho, jaký má postoj, z jeho chování, prostě to už vím.
„a přísahám, že bych ti neublížil, sab, proto jsme tady, aby ti nikdo jen tak neublížil,“ dodám ještě jednou a chvíli před svými dalšími slovy počkám. „můžu přijít blíž nebo mám ještě radši zůstat tady?“ zeptám se tě s malým milým úsměvem na rtech a nadzvednutým obočím směřuje pohledem do tvé tváře.

View more

Next