přijde mi až šíleně krásný, jak se mi podíváš na triko, se kterým si začneš lehce hrát, takže nad tím jemně usměju, načež už nastane odpověď na mou otázku, při které ti jemně přejedu dlaní po paži až na krk. přijde mi to jako tak moc silné gesto, když je jemné uprostřed světa s nemilosrdnou válkou.
při tom tvém dodatku se lehce pousměju a palcem ti přejedu po tváři. „co takhle si trochu odpočinout, hm?“ kývnu ne tebe s malým přívětivým úsměvem, protože to myslím dobře a chci pro tebe to nejlepší, co v tomhle hrozným světě jde. „v tréninku bys už teď porazil všechny, ale musíš si na to i odpočinout,“ mile ti s lehkou starostí řeknu. nechci, abys to přeháněl, chci tě mít svého a v pořádku.
nad tvou otázkou na oplátku se pousměju a přikývnu. „všechno dobrý,“ řeknu a chvilku tě pozoruji, jak si ještě hraješ s mým trikem, než ti hlavu trochu zvednu a znova tě políbím s malým úsměvem na rtech. a jeden polibek je málo. takže ještě pokračuju. a dva jakože taky. ostatně i tři. čtyři jsou slušný, ale trochu moc se do líbání tebe zaberu, no.
„co kdyby sis teď šel ještě odpočinout? prosím,“ navrhnu chvíli poté, co se odtáhnu, i s tím „prosím“, abys věděl, že mi na tomhle opravdu záleží, a i přes malý starostlivý, ale milý úsměv na mé tváři to myslím vážně. chci, aby sis prostě aspoň jednou odpočinul a byl v pořádku.

View more

do výrazu se mi dostane ještě více starosti po tvém „nic“, protože nejsem slepý, vidím, že se něco děje. a tak proto jsem rád, když pokračuješ a aspoň o trochu mi to osvětlíš, a musím se pousmát nad tvými slovy, které mi toho prozradí možná i víc, než sis myslel, že prozradí. přijdu úplně k tobě a usměju se i nad tvými dalšími slovy, kdy ti pak na tvář položím svou dlaň a lehce ti po ní přejedu.
„dobře, příště je to jednoduše ne,“ zašeptám, jak jsme tak blízko a pousměju se na tebe těsně před tím, než tě jemně políbím na rty, jak si nemůžu pomoct, protože jsi hrozně krásný, když jsi takhle přísný a před tím ještě upřímný, no tak, nathe.
„a co ty? je toho hodně, viď?“ podívám se ti upřímně do očí, když se na kousek odtáhnu, přičemž se tě na tohle zeptám, protože vidím, kolik toho mají ostatní, takže ty toho musíš mít ještě o to víc, takže tady pro tebe o to víc chci být, ať na to nemusíš být sám. protože moc dobře vím, že bys nikdy dobrovolně nikoho o pomoc nepožádal, protože to chceš vždycky zvládnout sám, ale prostě jen chci, abys věděl, že sám být nemusíš a že je tady aspoň někdo, komu můžeš věřit.

View more

bedlivě tě pozoruji, jestli je to opravdu tento důvod, protože to by mě mrzelo jako snad nic, protože na tobě a tvém názoru mi šíleně moc záleží.
avšak tuto mou teorii okamžitě vyvrátíš svými následujícími slovy, kdy mi alespoň trochu spadne kámen ze srdce. ale vůbec se mi nelíbí ten tvůj unavený postoj a slova o tom, že to nechápu. vidím totiž, že se něco děje, a nechci tě v tom nechat samotného. každý má právo mít nějaké starosti, ale stejně tak má právo je s někým sdílet. i když mi to nakonec dovolíš, já od tvé tváře neodtrhávám pohled, protože chci vědět, jaktože jsi tak rozhozený.
„co se děje, nathe?“ zeptám se napřímo přívětivým tónem hlasu se starostí v něm, zatímco k tobě přistoupím blíže a podívám se ti upřímně hluboce do očí, které odrážejí to, že mně věřit můžeš. nikdo jiný, než my dva, tady není.
můžeš mi to říct.
můžeš mi věřit.

View more

sleduju tvůj výraz ve tváři, který nevypadá úplně jako že bys mi to opravdu chtěl dovolit. no, utvrdíš to i svými slovy, nad kterými si povzdechnu, ale nechám tě to dokončit.
„nathe, zaprvé když tam půjdu já, tak si můžu ty lidi sehnat sám a nemusíš toho teď mít ještě více,“ podívám se ti hluboce do očí, protože vím, že toho máš teď hodně, přičemž se jen malinko pousměju na znak, že to opravdu myslím dobře, ne že bych ti ve výběru nevěřil, ale měl bych tak s sebou lidi, na které vím, že se můžu spolehnout.
„a zadruhé jde o výběr zdravotníků, nemůžeš tam poslat někoho úplně náhodného. víš, že já se v tom docela vyznám, opravdu chceš riskovat, že někdo přivede špatné zdravotníky a pak budou tady ošetřovat naše lidi, které potřebujeme? víš, že mně můžeš věřit, nechci, aby se tady někomu něco stalo,“ dořeknu s pronikavým pohledem do tvých očí pomalu a klidně, aby bylo naprosto jasné, že to dělám s dobrým úmyslem a že vážně chci jenom to nejlepší pro lidi tady. tohle je důležité, nemůže to udělat jen tak někdo a myslím si, že ty to taky musíš vědět. nevidím důvod, proč tam nejít, ale vždycky je to na tobě, takže musím především o tomto přesvědčit tebe. což s tvou tvrdohlavostí bude ještě zajímavé.

View more

nebráním se úsměvu po tvém ještě jednom dalším polibku. tohle mi chybělo, šíleně moc. po tvé otázce hned nato se zamyslím, protože si matně vybavuju, že jsem ti potřeboval něco říct. ale tvé rty polovinu věcí z mojí mysli úspěšně vygumovaly, takže je poměrně těžké přečíst jen obrysy svých vzpomínek.
nakonec si to přece jen vybavím, a tak už spíše jen pár vteřin dumám nad tím, jak se na to zeptat.
„mám jednu otázku. no, spíš žádost,“ začnu tedy, přičemž se opřu o zeď kousek za sebou. „máme tady podle mě málo zdravotníků,“ pokračuji ve své řeči. „takže, jestli bys mi ty dal povolení, když tady není tvůj otec, že bych vzal další dva vojáky a šel dál do vesnic, jestli by se nenašel někdo, koho bychom tady mohli vzít,“ dořeknu ti myšlenku. „samozřejmě bys je pak musel ještě schválit ty nebo tvůj otec, ale to už je pak to nejmenší. nemůžou nám tady umírat vojáci jenom proto, že nemáme dost lidí,“ dodám ještě opravdu poslední větu, načež se na tebe s otázkou ve svém výrazu podívám, jestli teda souhlasíš, protože tohle je podle mě jeden z těch důležitých problémů tady.

View more

neodpustím si ještě jednu tu pusu, protože přece jenom kdyby ses ty sám neodtáhnul a bylo to na mně, tak asi neběžíme vůbec, jelikož bych tě asi jen tak líbat nepřestal. nicméně ty ses odtáhnul, bohužel, a tak běžíme, bohužel. přitom se já dívám na tebe a už při konci druhého kolečka nevypadáš zrovna, že bys zvládl i jenom to další – třetí kolečko, což se mi moc nelíbí, takže bych nejspíš i sám zastavil, kdybys to při třetím kolečku neudělal ty. nemůžeš tady makat až do sedření kůže a duše, to opravdu nedovolím.
nad tvými slovy, když se zastavíš, se musím jemně usmát, načež k tobě samozřejmě opravdu dojdu a věnuji ti ještě jednu další záchrannou pusu. poté se odtáhnu a zahledím se ti do tváře, přičemž tě však nenechám jít zase běžet, ale stáhnu si tě k sobě do objetí.
„nemůžeš se mi takhle zřídit,“ řeknu ti polohlasně upřímně. nehodlám tě pustit v tomhle stavu ještě něco dělat. ano, říkávám, že tréninku není není nikdy dost, ale v tvém případě momentálně už je. takže teď prostě dělej, co jen chceš, jen už ne fyzicky namáhavé, opravdu.
„chápu, že chceš být nejlepší, ale to už dávno jsi, tak pro dnešek by s tím tréninkem stačilo,“ poodtáhnu se od tebe s malým úsměvem, protože to, co říkám, je pravda, vždyť ty jsi protrénoval víc hodin, než půlka armády, takže už jednoduše nejlepší jsi. a na znak těchto svých slov se k tobě nahnu ještě pro jeden polibek, abych anuloval i to jedno poslední z těch všech koleček.

View more

musím se po celou dobu usmívat nad tvými reakcemi na má slova, protože to je fakt super. nakonec ti dám svůj návrh a jen miknu obočím na tvůj výraz, jako jestli to myslím vážně, protože jo, myslím, snad ti to nebude vadit, no ne? mně rozhodně ne.
jsem rád, když nakonec svými polibky zpečetíš svůj souhlas a já nemůžu dělat nejc jinýho, než tě jemně držet za pas, dívat se ti do očí a spokojeně si užívat tvých krásných polibků. při osmičce ještě přidáš ten svůj komentář, který mi můj úsměv jenom rozšíří ještě víc. a stejně tak poté i způsob, jakým se dostaneš až ma šestku. jo, jsem spokojený, tohle půjde. sice už jsem taky z těch všech tréninků docela vyřízený, ale tak tohle ještě jde.
nicméně když už se ty odtáhneš a s mrknutím se rozeběhneš, tak se usměju a vyběhnu za tebou a téměř okamžitě tě předběhnu, ale jen proto, abych se v běhu před tebou obrátil a běžel pozadu. a proč? no, vysvětlení ti podám hned v další chvíli, kdy se k tobě přiblížím a ještě jednou tě políbím. „pět,“ dodám ještě šeptem, než se usměju s už normálně se rozeběhnu dál. tohle číslo zní po dnešku mnohem líp, i když je to jen o jedno kolečko míň, ale aspoň něco. a další polibek s tebou nezamrzí nikdy.

View more

vždyť ty už jsi pomalu v boji nejlepší ze základny, tak si myslím, že ani trénovat nemusíš. což se ti i rozhodnu sdělit a přidám ještě dodatek o přezdívkách, u kterého se na tvé tváři objeví ten krásný úsměv, který miluju, a tak se musím usmát i já, pak hlavně nad tím, jak si skousneš ret, bože.
„já bych na to celkem spoléhal,“ miknu obočím s úsměvem na rtech, než ti věnuju jemný polibek a jelikož ti teď nechci být přílišně daleko, tak si tě pro jistotu ještě pak vtáhnu do objetí, kde si tě ještě pár chvil držím, než se ty sám odtáhneš a já nad tvými slovy nadzvednu obočí, ale no tak. ale nakonec jen pokrčím rameny. kdyz chceš radši trénink, tak dobře, no. sice mě by více vyhovovalo zůstat v tom objetí, ale fyzickým aktivitám se taky nebráním. a ty jsou tady holt důležitější a v žebříčku hodnot jednoduše musí zajímat nejpřednější pozici. není to tady seriál pro náctileté, ale armáda.
„takových deset zní fajn,“ navrhnu jako bych to myslel opravdu vážně, ale při tvém výrazu se musím usmát. „ale za každou pusu můžeme jedno ubrat,“ dodám stále se širovým úsměvem a otázkou v očích, zda-li ti tohle stačí nebo s tímhle návrhem souhlasit nebudeš. takhle jsem měl dát těch koleček více, znamenalo by to více polibků, což rozhodně nejde odmítnout.

View more

při pohledu na tebe se nedokážu neusmívat. jsi tak krásný. a ten tvůj pohled, tvůj dotek, tohle mi nedělej, zblázním se z tebe.
stejně tak si na tváři držím úsměv i při tvé odpovědi, kdy ti přes ruku přejedu dlaní až ke tváři, kde tě palcem s tím svým úsměvem pohladím. myslím to vážně – proč jsi tak krásný? musím se ti pořád dívat do těch nádherných očí. cítím se dobře, když ti konečně zase můžu být nablízku.
„vždyť už teď bys s přehledem odrovnal každého, kdo by se o něco pokusil,“ namítnu polohlasem jako argument, protože to je pravda, a já se rozhodně nechci od tebe vzdalovat ani na centimetr, takže se snažím nějak ti to rozumně vymluvit. „a to nezmiňuju, kdyby ti řekli nějakou blbou přezdívkou, to během pár vteřin bez problémů rozsekáš celou armádu,“ dodám ještě s úsměvem a nakonec to stejně nevydržím a přitáhnu si tě zpátky ke rtům pro něžný polibek, načež se na tebe jen znova usměju a aspoň na pár momentů si tě stáhnu k sobě do objetí, abys mi nebyl dál, ale naopak blíž. vážně jsi mi chyběl, víš to?

View more