https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146199288981

Juliet Smith
*Překvapeně se nadzvednu na loktech a zahledím se na tebe jako kdybys mi právě řekla, že v táboře se zakempila Sněhurka i s těmi trpajzlíkami (o jednom vím, ale ten malej ďábel tu je dlouhodobě, takové +0,5.*
Děláš si ze mě prdel? Mně bohatě stačí stát celej den na nohou a zašívat vás a i po tom jsem mrtvolka. Tolik k mé výdrži. Takže ano, obdivuju vás.
*Odpovím ti s pobaveným úsměvem, než se zase položím.*
Všichni můžem bejt lepší a nikdo teď nejsme. Ať tě tvý já rok dozadu poplácá po rameni a dá ti piškotek, jak jsi dobrá, že vlastně ještě žiješ.
*Neodpustím si mírně sarkastický komentář, ale zároveň, ač to tak nejspíše nevypadá, to myslím smrtelně vážně. A vlastně i nesmetelně, tohle jsou věci, který si s sebou beru do hrobu.
*Na odlehčení ti nakonec položím otázku, která mi vrtá hlavou už delší dobu a v rámci zachování hovoru se hodí. Chápavě nad tvou odpovědí přikývnu a zamyslím se.*
Proto jsme se asi tak minuly. Většinou se mi tam plazí z tréninků a, no, z kuchyně.
*Uchechtnu se, protože to je vážně dokonalá dvojka, fakt. V konečném výsledku to vždycky vyjde nastejno, protože řezná rána jako řezná rána, tam už rozdíl nehledám.*
Ne, že bys nebyla v pohodě, ale trénuj tak, ať se z nás nestanou kamarádky na život a na smrt a já tě nebudu muset pravidelně křísit, jo?
*Neodpustím si ani tohle.*

The answer hasn’t got any rewards yet.