Ask @hezkatvaricka:

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144909382380

Charles Porter
*Vyslechnu si na oplátku i já tvá slova, přičemž ale jen zakroutím hlavou na nesouhlas.*
Mně je jedno, jaký je s tebou. Vím jaký je se mnou a čeká na příležitost vyšachovat mě pryč- ideálně tak, abych neměla šanci přežít. Z jeho pohledu jsem pořád na druhém břehu a jemu se hodím jen do chvíle, kdy to bude vypadat, že mám nějaké informace, které by ze mě mohl vytáhnout. Nic mi neudělal jen proto, že jsem pod ochranou generála.
*Osvětlím ti to zase já z mého úhlu pohledu jak to vidím já. Nemůžu říct, že nejsem ráda a neuleví se mi, když řekneš, že by mi nic neudělal, ale ty jsi do něj zaláskovaný a pochybuju, že by sis byl schopný přiznat, že ten liliput je vlastně tak trochu ďábel a zmrd v jednom.
Nicméně slovům ohledně tobě už věřím, musím jim věřit. Dost možná bych jinak zešílela vzhledem k tomu, kolik toho víš a hlavně co přesně víš.*
Jo, pojď.
*Odsouhlasím nejistě a stejně tak se na tebe i kouknu. Nevím, přešlo mě to, ale stejně mi to vrtá hlavou, to všechno.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144901211884

Charles Porter
*Mlčky jen přikývnu a pozoruju tě, jak se ode mě odsouváš. Dobře, jo, to bude lepší. Prostor se hodí.
Když pak řekneš i to, že jsem to zvládla, div se nezašklebím, jak si tak nepřipadám. A vzhledem k tomu, že musíš teď sedět na druhém konci místnosti, protože jsem blbka, to tak ani být nemůže. Do háje, co to zase dělám?
S povzdechem si složím hlavu do dlaní a promnu si obličej, než se na tebe znovu podívám už znatelně klidněji.*
Promiň.
*Vydechnu.*
Já jen... já... nevím, jen mi došlo, jak jsi silnější a že bys kdykoliv mohl něco udělat a-a jak jsi teď s Nathanielem a jak on mě nenávidí a tak... nějak se mi to spojilo, promiň, omlouvám se.
*Snažím se ti to dost zmateně vysvětlit.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144900467436

Charles Porter
*Jen tě pozoruju, zatímco se celá klepu a bojuju se slzama, které se mi začínají tvořit v očích. Tentokrát se je ale nesnažím rozmrkávat, protože svou plnou pozornost věnuju tobě, kdybys náhodou cokoliv udělal. Jakýkoliv rychlý pohyb, byla jsem připravená utéct někam hodně daleko.
I tak tě ale nechám, ať přijdeš blíž, i když se z toho rozklepu ještě více. Neřeknu ani slovo, prostě si jen hlídám každý tvůj byť i jen sebemenší pohyb. Vím, že bych neměla cítit ten strach, který pociťuju, ale nejde tomu zabránit. Až moc jsi na mě tlačil a to nedělá dobrotu.
Nakonec se aspoň trošku uklidním a když už nic, přestanu se klepat, nicméně ta nejistota v tebe tady pořád je a já, ať chci nebo ne, nejsem schopná přijít k tobě ani na krok blíže, a tak se prostě jen sesunu podél zdi, kde si přitáhnu nohy k hrudníku.*
Proč?
*Zeptám se tiše, až vlastně ani nevím, jestli jsem tu otázku vyslovila nahlas. Vím, že dokážeš být i drsnější a že nemáš jen tu přemilou stránku, kdy mě chráníš. Sakra, vždyť já ji několikrát i viděla a zažila! I tak se mě to teď dotklo úplně nejvíc. Že kdybys chtěl, bez sebemenšího problému bys mi mohl něco udělat, že tady už nejde jen o přátelství. Vždyť ty máš miliardu důvodů, proč bys mi opravdu měl chtít něco udělat, jak můžu vědět, že přesně o tohle ti nejde? Získat si mou důvěru a pak mi ublížit v lese. Nikdo by tě pak nepodezříval a ty i Nath byste měli o problém méně. O nepřítele méně.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144899920108

Charles Porter
*Jen tě pozoruju se stále stoupající zoufalostí v mých očích, jak netuším, co mám dělat. Neberu to jako ty, že "to mám prostě zkusit", když už něco udělám, chci aspoň minimálně účinek, když už nic. Na co mi to pak bude, když do tebe šťouchnu a dost možná by i jemný vánek měl větší účinek než já.
Nakonec je určitým klíček ten klaustrofobický pocit společně s panikou a zoufalstvím, když do tebe vší silou strčím a využiju tvého drobného zakolísání, abych se dostala zpod tebe a utekla na druhý konec místnosti.
Tam si rukama obejmu trup a rozklepaně tě upřeně pozoruju, jak se bojím, co bude následovat. Nechci, aby cokoliv následovalo, chci pryč. Co nejdál z téhle místnosti, co nejdál od tebe. A bojím se, že ten můj strach, který jsem z tebe najednou pocítila, se probojoval i do mého pohledu.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144899254764

Charles Porter
*Malinko zoufale se na tebe kouknu, když se nepohneš ani o milimetr a ještě mě naopak pobídneš, ať si tu cestu ven probojuju a prostrkám. Děláš si ze mě srandu? Kdyby se do tebe opřely tři mé verze najednou, absolutně nic by to s takovou horou svalů neudělalo.*
Charlie...
*Kňuknu a prosebně se na tebe zahledím, ať mě prostě necháš. To je to tak těžký pochopit, sakra? Kdybych aspoň neměla ten pitomý problém snést lidi ve svý přímý blízkosti, ale takhle je to celé ještě o to horší. Můžu si prosím vrazit za svý pitomý nápady? Mělo mi být jasný, že to skončí přesně takhle.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144898627308

Charles Porter
*Nechám se bez jakýchkoliv blbých keců vytáhnout zase na nohy a jen s pousmáním přikývnu na tvá slova, i když tě teda nenapodobím, jen se opřu o stěnu a vydýchám se tak s pohledem někam do země pořádně tě ani nevnímajíc.
Myšlení zase zapnu, když ke mně dojdeš blíž a sdělíš mi tvé plány, na které jen nejistě přikývnu.
Úplně se mi ale nelíbí, jak se ke mně postavíš a upřímně je mi dost jedno, že tobě můžu věřit, ale prostě mi to až moc připomene nedávné zážitky, ještě navíc fakt, že mi dost silně narušuješ osobní prostor. A když už jsme u toho, ty slova se mi taky ani trochu nelíbí.
Nejdříve na tebe jen mlčky zírám, než tě projedu pohledem, co bych tak měla udělat, jenže to už mi dá svědomí pěkně silnou facku jako co si myslím, že dělám.*
Nemůžu.
*Zakroutím hlavou a sklopím pohled do tvého hrudníku, jak se ti teď nedokážu podívat do obličeje.*
Byla to blbost, promiň. Zapomeň na to.
*Potřesu hlavou s tím, že okolo tebe chci proklouznout.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144896597740

Charles Porter
Hej, přestaň argumentovat nazpátek!
*Nafouknu uraženě tváře, jak se mi vůbec nelíbí, že bys třeba mohl mít pravdu nebo tak. Ne, na to zapomeň, nedonutíš mě běhat, ne.
Na to už mi dáš teda první pokyn, kdy tě rovnou i stihnu pobavit, hajzlíku, a já jsem nakonec donucena se rozběhnout, abych tam teda byla dřív. Když mě pak poťapkáš po rameni, jen tě probodnu pohledem, jakože tohle prostě ne. Fajn, respekt si u tebe asi nevybuduju, hlavně s tím naším tak třímetrovým rozdílem. Přestaňte. Být. Všichni. Tak. Vysocí! Aspoň v tomhle je Nathaniel v pohodě, tomu se můžu vysmívat klidně i do očí.
Nakonec spolu jen vejdeme dovnitř a já sebou kecnu ke stěně poslušně čekajíc, až něco vymyslíš.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144895547628

Charles Porter
Ale já jen nechci, aby mě znásilnili, nehodlám se k vám přidávat.
*Odfrknu si. Nějaké to cvičení dávám, ale běhání fakt jako nesnáším a to více než tvého ctěného metr padesát vysokého přítele.
U tvých dalších slov překvapením zastavím a vykulím na tebe oči, než tě pohledem probodnu. Je mi jasné, že to myslíš vážně a momentálně vážně nechci vědět, jak bys mě donutil to splnit, a tak se prostě znovu rozběhnu.*
Nesnáším tě, aby bylo jasno.
*Zamručím, když okolo tebe probíhám.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144894788588

Charles Porter
*Překvapeně zamrkám nad tím tvým nadsenim a projedu tě pohledem, jestli jsi v pohodě a nepraštil ses do hlavy nebo tak něco. Rozhodně teda nechápu to tvé nadšení, že se budeš muset hýbat. Jsi divný.
Tiše vypísknu, když mě vytáhneš na nohy a vážně jsem ráda, že mě přidržíš, jak nemám daleko od toho švihnout sebou o zem.
A nakonec nestihnu ani nic namítnout nebo se třeba převlíknout, prostě se jen obuju a vyběhnu za tebou.*
Hej ale o běhu nepadlo ani slovo, jo?
*Upozorním tě. Tohle je ještě v pohodě, ale pokud mě budeš nutit běhat, zapomeň, že tě ještě někdy ošetřím.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144894123244

Charles Porter
*Nad tvou odpovědí se pousměju, než se mi úsměv změní na pobavený z toho tvého ještě napůl zasněného výrazu. Charlesi, jsi v tom až po uši.*
Jen, no, mě napadlo, že už bych se taky o sebe mohla naučit postarat sama. V poslední době je taky těch frajírků víc a víc a ty taky nemůžeš být pořád a... a tak.
*Dokončím nejistě. Hrozně nerada tě s tím otravuju, ale nikoho jiného prosit nechci a představa, co by se stalo, kdybys předtím nepřišel, mi uvízla v hlavě a pocit bezmoci, který jsem předtím cítila, už znovu zažít nechci.*
Pokud něco máš nebo už se ti nechce, tak to nechej, jo?
*Dodám ještě rychle pro jistotu, protože vážně nechci být na přítěž.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144893380588

Charles Porter
*Usnu prakticky už ve vzduchu, když sebou švihnu o postel a aspoň trochu se prospím, než mě začneš jemně budit, kdy se opřu o lokty a protřu si oči.*
Jo, děkunu moc.
*Zašeptám a ještě jednou si promnu oči, než se posadím.*
Ty, Charlie? Máš teď čas nebo už máš plány s někým jiným?
*Kouknu na tebe a u konce na tebe s úsměvem miknu obočím. Mám na tebe ještě jednu prosbu, ale ne na úkor tvého volného času s tvým milovaným. Sice tě absolutně nechápu, ale i tak vám v tom vztahu nehodlám jakkoliv bránit.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144892370924

Charles Porter
*Po tvých slovech jen nesouhlasně zakroutím hlavou, protože ne, nehrozí, že bych že nechala dělat za mě mojí práci. Za koho mě máš?
Chci se i nadechnout, že ti řeknu, že to prostě nejde a že já jsem v pohodě a ať to nechceš být, že máš určitě i plno lepších věcí co na práci, ale to už doplníš tu svou úžasnou větu, po které jen otevřu pusu, ale musím ji zase poraženě zavřít, jak ti na tohle nemám co říct.*
Fajn, ale za hodinu mě vzbuď, jo?
*Vydechnu nakonec s jen tě ještě jednou obejmu s poděkováním, než se vydám do vedlejší místnosti si na chvíli lehnout.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144891457260

Charles Porter
*Chvilku se tebou nechám objímat, dokud mi nedojde, že jsi tady přišel taky z nějakého důvodu, takže se od tebe odtáhnu a vyděšeně si tě prohlížím. Na to začnu mumlat slovo za slovem a tak nějak doufám, že jsi netrpěl moc. Do háje, jsem nejhorší zdravotnice na světě, vážně.
Nechápavě se na tebe kouknu, když se usměješ a už vůbec nevím, o co ti jde, když si mě stáhneš zpátky do náručí.
Už už ti chci dát přednášku, že tvoje zdraví je důležitější, když mi to vysvětlíš a já se zase uvolním a už tě teda nechám, ať mě objímáš. Už se uklidním úplně, protože u tebe v náručí to nejspíš ani nejde jinak, než mě teda od sebe odtáhneš a navrhneš mi, ať si jdu odpočinout.*
Zapomeň.
*Je má jediná odpověď společně se zamračením a zakroucením hlavy.*
Máš volno, aby sis odpočinul ne abys za mě bral moji službu. A já to zvládnu, o nic nejde.
*Stojím si za svým. Pro jistotu se ještě narovnám, abych svým slovům dodala na váze a působila trošku vyšší.*
Je to od tebe milé, děkuju za nabídku, ale ne.
*Řeknu svá poslední slova s více už se k tomuto tématu nehodlám vyjadřovat.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144891073772

Charles Porter
*Všechna na tvá slova a gesta mě nakonec přeci jen uklidní a já se od tebe poodtáhnu utírajíc si slzy z tváří.*
J-já... vážně šíleně moc děkuju. Kdybys nepřišel...
*Znovu ti ještě jednou poděkuju s pohledem do tvých očí, nicméně u představy, co by se stalo, kdybys nepřišel, se znovu celá rozklepu, a tak se raději obejmu okolo pasu a přivřu oči.*
Zachránils mě.
*Špitnu jednoduše nakonec a znovu se na tebe podívám a až teď mi dojde, že jsi tady vlastně kvůli něčemu přišel, a tak malinko zblednu a projedu tě celého pohledem.*
Kvůli čemu jsi přišel? Zranil ses nějak? Sakra, promiň, měl jsi mi říct dřív. Bože, bolí to? Promiň.
*Začnu okamžitě vystrašeně a furt hledám nějaké ta zranění, která ale nevidím, a tak se na moment zděsím, že to je něco vnitřního. Nemyslí mi to, jsem ještě pořád mimo z toho všeho, co se stalo, a znám tě, ty taky nikdy neřekneš, co ti je, pro tebe jsou ostatní přednější.*

View more

https://ask.fm/cametoprotect/answer/144890222316

Charles Porter
*Už se pomalu začnu smiřovat s tím, že tohle nedopadne ani trochu dobře. I tak mu ale nechci udělat tu radost, že by mě viděl brečet, prostě mám jen bolestně zkroucený obličej a pořád se mu snažím vzpouzet, ale jak je mi to k ničemu, snahy jsou čím dál tím menší.
Svět okolo přes zavřené oči nevnímám, jen doufám, že to prostě co nejdříve skončí, o což se ale nakonec postaráš ty.
Jakmile uslyším tvůj hlas, cuknu sebou a okamžitě mám oči otevřené a pozoruju tě, jestli se mi to náhodou nezdálo. Díkybohu ne.
Ta vaše konverzace mi přijde snad nekonečná, ještě když ze mě to hovado furt nesundalo svý ruce. V jednu chvíli tě ještě zaprovokuje tím, že mi přejede prsty po břiše a já znovu stisknu víčka k sobě, jak je mi to šíleně nepříjemné, ale neodvážím se ze sebe dostat ani hlásku a jen tam prostě stojím jako přimražená.
Naštěstí, a děkuju ti za to, ho už ode mě konečně odtáhneš a on po chvilce zmizí, což je přesně ten moment, kdy se mi slzy spustí po tvářích a já k tobě přistoupím a pevně tě obejmu.*
D-děkuju.
*Dostanu ze sebe těžce mezi vzlyky, které se snažím neúspěšně zastavit.*

View more

@cametoprotect

* Jako každý den jsem ve zdravotňáku a pracuju, snažím se tam neusnout a tak nějak celkově nepadnout únavou, jak jde o poměrně nabitý (občasnými chvilkami téměř i zabitý) den se špatným programem, kvůli kterému tady mívám návaly klidně i pěti-šesti lidí zároveň. Přísahám, jednou mi dojde trpělivost a něco těm idiotům nahoře řeknu, tohle není možné. To si jako chtějí tu armádu odkráglovat celou nebo jako o co jim jde? Nepochopím.
Nicméně momentálně mám klid, a tak se konečně vrhnu na už studený oběd, který se snažím spořádat už tak druhou hodinu. A očividně se mi to nepodaří ani teď, protože do místnosti vejde další člověk, a tak misku zase s povzdechem odložím a proskenuju ho pohledem hledaje nějaké jeho zranění, než objevím táhlou krvavou skvrnu na jeho břichu. Jen mu pokynu, aby se posadil na nějakou z postelí, zatímco já si dám do pusy ještě jednu lžíci hrachovky jda k němu. Opatrně, tak, aby ho to nebolelo, mu sundám triko a zkontroluju rozsah zranění jen, abych zjistila, že jde spíše o hlubší škrábanec nejspíše po noži.
„Kdybych věděl, že tady máme tak sexy zdravotnice, přestal bych být tak opatrný. Jak se jmenuješ, kočko?“ promluvil na mě a já jen nadzvedla obočí nad jeho slovy, které jsem se nakonec ale rozhodla ignorovat, protože jsem na ně vážně neměla náladu.
„Od čeho to máš?“ zeptám se já na svou otázku jeho slova naprosto přecházejíc, zatímco se vydávám pro dezinfekci a gázu.
„Ale, trénink. Dozvím se teď jméno tak půvabné krásky?“ stojí si stále za svým a já se jen musím zhluboka nadechnout, abych se uklidnila. Nenávidím tenhle přístup některých idiotů.
„Ne, nedozvíš,“ odseknu nakonec a jen mu ránu začnu ošetřovat.
„Ale, kotě má i drápky,“ začne znovu tím úlisným hlasem, zatímco mě neskrývaně pozoruje a dost možná mě i svlíká pohledem. Fuj.
„Kotě tě dost brzo kopne do slabin, pokud nepřestaneš s těmi kecy,“ přemile se na něj usměju a konečně to dodělám a kývnu na něj, ať vypadne, zatímco já jdu odnést zase všechno zpátky, jenže on si nedá říct a prostě mě přirazí zády o zeď.
„Dávej si pozor na slova, princezničko. Jsme tady sami a tuším, že by tě nikdo neslyšel volat o pomoc, ne?“ zašeptal mi do ucha, zatímco mi rukama začal přejíždět po břichu úplně ignoruje mé snahy vykroutit se.
„Co si takhle užít, zlato? Očividně máš teď volno,“ dodal ještě vzápětí a ty ruce přesunul pod mé triko a já se roztřásla snažíc se ho přeprat, jenže naprosto marně. Byl milionkrát silnější a taky o dost vyšší než já a mé pokusy s ním ani nepohnuly.
„Nech mě být,“ sykla jsem mu do tváře a snažila se vypadat aspoň trochu silně, ale nedokázala jsem zakrýt, jak jsem se vlastně celá klepala. Do prdele, měl pravdu, začít řvát, bude mi to na dvě věci, tady mě nikdo neuslyší. Do očí se mi dostaly slzy zoufalství, jak jsem nevěděla, co mám dělat.*

View more

💉

https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/141255044823
https://ask.fm/hezkatvaricka/answers/141249241815
Věci se dějí, protože se dít mají. A já jsem, protože být mám. Jenže některé věci nejsou takové, jaké bych si je přála, a hodně lidí se snaží, abych nebyla. A já se snažím proplouvat.
Svět je krutý, lidé jsou krutí, rány jsou hluboké a srdce rozdrásaná. Že vaše ne? Nelžete.
I tak. I přes to všechno, žiju, bojuju, léčím a skrývám. Skrývám minulost, skrývám pravdu a jednou za čas jsem nucena skrývat i city. Ale víte co? Stojí to za to.
Stojí mi to za všechna ta rizika, že by se někdo mohl dozvědět to všechno a jisto jistě bych se nedožila ani následujícího rána, protože teď mohu alespoň bojovat na té straně, na které bojovat chci, kterou jsem si vybrala já.
A že jsem v boji vážně mizerná? Tak aspoň zahraňuju zadek těm, kteří na tom nejsou o nic lépe.

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145815998065

– nathaniel declan quinn
*Nemám potřebu se na tebe dívat, takže jakmile se ti svěřím se svým prakticky jediným větším problémem, zase zakloním hlavu a teď už si spíše užívám kyslík, který je vážně lahodnější než kdy dřív. Jakmile pak ale promluvíš, kouknu na tebe s mírně zvednutým obočím. Nějak nevím, na co přesně narážíš a kam přesně mě chceš poslat- k Prvním nebo prostě jen zpátky k tomu klukovi- nicméně bez jakékoliv odpovědi se postavím a s velkým nádechem se vrátím zpět do místnosti, kde bolestně přivřu oči nad scenerií, která se přede mnou znovu rozprostře.
Znovu tě nevědomky začnu ignorovat a bez nějakého přemýšlení vezmu jehlu s nití zašívaje tu ránu na hrudi. Hned na to mu vlhkým hadříkem očistím krev alespoň z hrudi a z obličeje a se slzami v očích se nahnu k jeho čelu, na které ho jemně políbím s tichými omluvami.
Už dlouho se mi nestalo, že bych někoho nedokázala zachránit a snad pár let už to nebyl nikdo takhle mladý. Ano, kdysi, když jsem ještě chodila sama po vesnicích a pomáhala tam, umíralo mi tam i plno dětí v náručí, častokrát neměly ani deset let, ale tady... tady už to dlouho nebylo a mě to neskutečně sejmulo.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145813708145

– nathaniel declan quinn
*Jen tam sedím a užívám si každý zatracený nádech, jak kyslík nikdy nepůsobil lákavěji než teď. Pořád ale tak nějak nemůžu uvěřit, že jsi mi pomohl, že jsi to celé nevyužil a prostě mě tady nenechal udusit se, což by ti silně pomohlo. Nemusel bys nic vysvětlovat a zbavil by ses mě dokonalým způsobem.
Nicméně absolutně netuším, co od tebe čekat teď.*
Jo, jen... je to jen blbé astma, o nic nejde.
*Odpovím ti a jemňounce se pousměju na důkaz mých slov. Vlastně se celkově tvářím jako kdybych pět minut dozadu nebyla jen krůček od udušení se.*
Zdědila jsem to po babičce, kdysi to bylo prý hrozně běžný onemocnění a nade rodina je na to háklivá. A vyrůstala jsem v prakticky sterilním prostředí, ta realita byla silná podpásovka, jak jsem zdrhla, celkem mě to sejmulo, než si plíce zvykly, ale pořád jsem háklivá na emoční výlevy.
*Tak nějak mi přijde, že máš právo vědět to. Sice to jsi furt ty a já bych tě nejraději většinu času vzala kladivem po hlavě, ale momentálně ti vděčím za život, a tak mi to přišlo správné. Věřím tomu, že zítra toho budu šíleně litovat, ale momentálně jsem až moc mimo na nějaké to uvažování do budoucna.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145800222065

– nathaniel declan quinn
*Pomalu odpočítávám vteřiny od toho, kdy odejdeš, jak se vážně sotva držím, abych neomdlela, protože sama vím, že to si teď nemůžu dovolit. Sama se prostě snažím uklidnit, i když to není zrovna jednoduché. Jakmile jsem ale sama, jde to o trošku lépe a tak do sebe dostanu alespoň minimum kyslíku, které mě stále drží nad tou velkou propastí. Naštěstí jsi fakt rychlý a po chvilince, která mi ale stejně přijde jako čtyři století, se vrátíš podávaje mi inhalátor, který si okamžitě vezmu a rovnou si vpálím do těla dvě dávky, po kterých zavřu oči a opřu se hlavou o zeď za mnou. Spokojeně teď lapám po dechu, který do sebe konečně dokážu dostat a momentálně se to rovná téměř euforickému stavu, až tedy na tu palčivou bolest hrudníku, za kterým se chytnu. Hlava o sobě taky dává dost znát, ale já jsem momentálně hlavně ráda, že jsi mě tady nenechal umřít.*
Děkuju.
*Vydechnu jen tiše a po chvilce na tebe i stočím svůj pohled čekaje, až začneš s novou salvou urážek, výčitek a obvinění, které se stoprocentně dostaví, po tomhle celém v dvojnásobné míře.*

View more

ask.fm/letitssnow/answers/145792236401

– nathaniel declan quinn
*Okrajově vnímám, že sis klekl přede mě, avšak tím taky i končím, tvá slova mě spíše minou, jak se snažím především popadnout dech, se kterým to je snad čím dál tím horší.*
Zdravotní stůl. Napravo. Inhalátor. Je červený. Prosím.
*Dostanu ze sebe těžce a tak nějak doufám, že aspoň trochu soucitu máš a nenecháš mě se tady teď udusit, protože přesně k tomu směřuju tím, jak se hned po mých slovech dávivě rozkašlu a pak na moment jen lapám po dechu, který nepřichází. *

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145791598449

– nathaniel declan quinn
*Trhá mě to. Celá tahle situace mě trhá na malé kousíčky, jak je težké smířit se s tím, že jsem nedokázala zachránit život klukovi, který si nezasloužil zemřít. A ty jsi tady, abys mi to celé připomínal, jak moc si nezasloužím žít ani já.
Tvá slova jsou to poslední, co jsem schopná přijmout, protože to, co následuje, je záchvat. Nic pěkného a nic, co by člověk zvládl sám.
V jednu chvíli lapám po dechu, o moment později mám pocit, že se místnost hroutí a prach mě zadusí, následně se nějakým zázrakem vyhrabu na nohy a povede se mi dostat před budovy, kde se mi kolena definitivně podlomí a já s menší ránou přistanu podél zdi, kde popadám dech. Připadám si jako ryba na souši, když se mi několik dlouhých minut nedaří a já nemám daleko od toho omdlít tady.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145790592369

– nathaniel declan quinn
*Můžu se snažit myslet na cokoliv, snažit se jakkoliv vzchopit, ale nejde to. Před očima mám rozmazané černo, v uších mi hučí a v mozku přísahám, že není nic jiného, než jen jedno stále dookola se opakující “zabila jsi ho, můžeš za to ty”, což mě nutí brečet víc a víc, jak tomu začínám také více a více věřit. Už to není nikdo s nožem v ruce, v mých myšlenkách jsem to já. Mé neschopné já, které nedokázalo pomoct mladému chlapci, který měl celý život před sebou.*
Jak bych jim pomohla zabitím malého kluka?
*Dostanu ze sebe v silném kontrastu. Nevím, jestli se snažím přesvědčit tebe nebo vlastně sebe, nicméně skrze vzlyky se mi povede dostat ze sebe tato slova, která myslím neskutečně vážně. A tvá následující slova, která celý chaos uvnitř mě ještě podpoří, mě poměrně dorazí.*
J-já nechtěla.
*Zašeptám spíše jeho směrem, jak se mu pořád chci omlouvat za to, že jsem nedokázala postarat se o něj.*
Prosím, nezlob se na mě, já nechtěla.
* Dodám ještě vzápětí hlasitěji, načež se bokem překulím na zem, takže najednou už ležím schoulená v klubíčku.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145789660017

– nathaniel declan quinn
*Jakmile se mi do systému dostanou tvá slova, což teda chvilku tvá, jak nejsem momentálně schopná pořádně vnímat, stisknu víčka pevně k sobě a obejmu si kolena rukama. Je mi jedno, o co ti jde, co sis chtěl dokázat nebo jaké následky to bude mít. Já se zasekla v okamžiku, kdy jsem nenahnatala jeho tep. Nedokázala jsem ho zachránit. Do prdele, umřel mi pod rukama mladej kluk, kterej si zasloužil více. Mnohem více než umřít během války rukama někoho, kdo jej neznal. Měl se dožít jejího konce, ne zemřít v jejím průběhu. Jejími následky.
Když ve svých chladných slovech pokračuješ, nejprve tě ignoruju, vůbec tvá slova nevnímám a sama vím, že si veškeré výčitky zasloužím. Kolosálně jsem to celé podělala, nepovedlo se mi ho zachránit a on si to tak šíleně moc nezasloužil. Když pak zaslechnu jeho věk, rozvzlykám se ještě více znova tichounce opakujíc mou omluvu, kterou myslím upřímněji než kdy předtím. Nikdy jsem tak moc nelitovala toho, že mi pod rukama někdo umřel.*
Nožem. Levá plíce naskrz. Zasáhl i tepnu, krev se vlévala do těla, proto tolik krvácel.
*Zašeptám jen nepřítomně, abys o tom mohl napsat zprávu nebo do prdele já nevím. Nejspíš jsem jen chtěla, abys to věděl, abys mě třeba pochopil. Člověk nemusí být lékař na to, aby věděl, že jakmile je zasažena tepna, je to v prdeli. A ono to v prdeli vážně bylo.*
Bojoval dlouho, byl vážně silný.
*Dodám tichounce, až vlastně ani nevím, jestli jsem ta slova opravdu vyslovila nahlas nebo jen v mé hlavě. Bohužel, hned na to se spustila salva vzlyků, které jsem už prostě ukočírovat nemohla. Když už nic, snažila jsem se alespoň zvládnout svůj dech, ale i ten mě pořádně neposlouchal a začal dost silně protestovat, což znamenalo občasné silné zalapání po vzduchu, jak se mi nedostával dostatek kyslíku do těla.*

View more

https://ask.fm/letitssnow/answers/145788711793

– nathaniel declan quinn
*Mít čas, probodla bych tě pohledem a něco nepříjemného ti odpověděla, ale vzhledem k tomu, jak moc chlapec krvácí, neobtěžuju se na nic z toho.*
Pro mě za mě si to i natoč, ale nezavazej.
*Odseknu ti jen, jak zrovna na tohle opravdu teď není čas ani nálada. Potřebuju zastavit to krvácení a to pěkně rychle, stejně tak i zjistit, jak daleko se nůž doopravdy dostal, takže si jen v rychlosti přinesu několik důležitých věcí už ránu více otevíraje. Musím však tiše zanadávat, zatímco pozoruju tu škodu, co nastala. Do prdele, kurva, ten hajzl, kterej tohle udělal, moc dobře věděl, kam mířit. Do hajzlu.
Zatímco si šeptám sprostá slovíčka pod nos, snažím se zacelit všechno, co můžu. Celkově udělat cokoliv, co by ho mohlo zachránit. Přísahám, že v jednu chvíli jsem se i rozbrečela zoufalostí, jak se mi absolutně nedařilo jen z toho důvodu, že ten zkurvysyn musel mít snad na milimetr vyměřené, kde přesně se trefit, aby byly minimální šance na záchranu. Poměrně jsem si oddechla, jak se mi snad po hodině povedlo zašít ránu, ale k mému zděšení se prakticky okamžitě ukázalo, že nůž nezasáhl jen plíci, ale také přívodní tepnu, která teď všechnu krev rozlévala do těla. Bohužel, z množství krve to předtím nešlo poznat, a teď, jakmile vytryskávala v menších a menších přívalech, mohla jsem se snažit jak moc jsem chtěla, ale zachránit se mi ho nepodařilo. Jakmile byla i tepna zašita, při zkoušce tepu jsem se celá rozklepala a bez toho, abych chtěla, dopadla jsem na podlahu pode mnou, zatímco první vzlyk se mi vydral z úst, které jsem si hned nato přikryla. Ne, tohle ne. Ne, tohle se právě nestalo.
"Promiň," zašeptala jsem tichounce, jak jsem se omlouvala chlapci, vlastně ještě malinkému klukovi, že jsem ho nedokázala zachránit, že mi umřel pod rukama, že za to mohli lidé, mezi kterými jsem vyrůstala, že jsem tomu celému nedokázala zabránit, že už nebude mít možnost odčinit jim to, co mu udělali. Byl mladý, nezasloužil si to, tak hrozně moc si nezasloužil zemřít na následky tak sobecké války.*

View more

Next