Ask @hogreta:

Setkala ses ze strany Vietnamců někdy s opovržením? Jakože "co se ten našinec tahá s tou bílou?"

Nemyslím si, že jsem se někdy setkala s "opovržením". To vůbec ne. Ano, setkala jsem se s tím, že někdo s naším vztahem nesouhlasil, ale ne proto, že by mnou, jako běloškou, někdo opovrhoval. Pokud si dobře pamatuju, tak před nějakými sedmi osmi lety, když se jeden strejda od přítele dozvěděl, že má českou holku, tak mu oznámil, že jestli si ji vezme, tak ho vydědí :-D. Nicméně od té doby uplynulo mnoho času. Samozřejmě, že ze začátku se o nás dost asi mezi Vietnamci mluvilo. Spousta Vietnamců také nesouhlasí s tím, když jejich děti chodí s někým jiným, než s Vietnamcem, ale moje zkušenost je taková, že když tomu člověk dá dostatek času, tak ono se to celé tak nějak utřepe. Teď už mě všichni znají, nikoho už to moc nepřekvapuje. Myslím, že v okolí dvaceti kilometrů není jediný Vietnamec, který by o mě někdy alespoň neslyšel :-D. S žádnými negativními projevy ze strany Vietnamců se nyní už nesetkávám, naopak, mnozí se ke mně radostně hlásí, chtějí si se mnou povídat, ptají se mě třeba na vietnamštinu a tak. Můžu říct, že jsou ke mně fakt přátelští (I když naopak věřím tomu, že mnozí se tak jen tváří, ale pak mě někde za zády pomlouvají, to už je věc druhá :-D. Ale tomu bych se asi nevyhla, ani kdybych byla Vietnamka:-D)

View more

Jsi křesťanka nebo buddhistka? Viděla jsem tvé velmi povedeně zpracované fotky z buddhistické mše, tak jsem se chtěla zeptat. Děkuji

Ahoj, nejsem úplně asi ani jedno. Co se týče křesťanství, tak občas jsem v kostele (v mém případě hlavně husitském) byla, občas do něj jdu o Vánocích, Bibli jsem četla. Ale v křesťanského Boha nevěřím. Spíš tíhnu k buddhismu, nicméně abych byla opravdová "buddhistka", pak bych musela mít nějakého svého učitele, meditovat opravdu i několik hodin denně atd. K buddhistickým myšlenkám mám hodně blízko, pár knih mám načtených, v pokoji mám několik sošek Buddhy, navštívila jsem pár buddhistických pagod a i jeden klášter, účastním se občas buddhistické mše či nějaké přednášky, snažím se doma meditovat, ale tohle všechno ze mě opravdu buddhistku nedělá. Navíc v buddhismu není nějak důležité umět se "pojmenovat".
Lidé, kteří tvrdí, jací jsou buddhisté, často vůbec netuší, o čem mluví. V buddhismu to není jako v křesťanství, tam stačí věřit v Boha a jste křesťan, není o čem moc debatovat. Buddhismus ale žádného Boha nemá. Aby byl člověk buddhista, tak tedy nestačí jen v něco "věřit". Buddhisté hledají "boha" sami v sobě, meditují, učí se od velkých buddhistických učitelů, vzdávají se materiálních požitků, vzdávají se vlastního "já", ... Když řeknu "jsem buddhista", tak to ze mě buddhistu rozhodně nedělá. Prostě to není tak jednoduché.
Takže nějaké shrnutí? Mám blízko k buddhismu a východním náboženstvím a filozofiím, ale buddhistou v pravém slova smyslu se netroufám nazývat :).

View more

Je těžké naučit se vařit vietnamská jídla? Jaké je tvé nejoblíbenější?

Myslím, že nejde říct něco takového takhle obecně. Samozřejmě, že jsou složitá vietnamská jídla, která se nenaučím vařit asi nikdy, stejně tak jsou jídla, která se může naučit vařit každý a nedá se na nich nic moc zkazit. Mě vaření baví, ráda se něco nového naučím. Jaké je moje nejoblíbenější? No, to je docela těžké, mám vietnamská jídla fakt hrozně ráda, není moc těch, co by mi nechutnala. Nejraději mám asi "bún chả", "bánh cuốn", "nem" (asi všechny druhy), "bún bò Huế", "phở bò", "bún cá", tofu, ... Nevím nevím, je toho moc :).

View more

Jakou největší fyzickou bolest si zažila?

Hehe, bylo mi pět a zaživa mi rovnali zlomenou ruku v noci v nějaké polorozpadlé chorvatské nemocnici - a ten jeden doktor, na toho nikdy nezapomenu, mi pořád říkal "bravo" a neměl jedno oko :-D. Jeden doktor držel mě, druhý držel zlomenou ruku, pak mi to natahovali, aby to srovnali. Já jsem řvala, mamka brečela, doktor říkal "bravo"... A pak mi to blbě srostlo, znova mi to (opět zaživa!!!) lámali (!!!) a rovnali už u nás v Česku. A zase mi to blbě srostlo a teprve potom jsem byla přijata na fakultku a při celkové narkóze mi to operovali a srovnali už dobře.
Ale trvalé následky z toho zcela překvapivě nemám, takže teď to můžu podávat jako takovou zábavnou historku o chorvatském zdravotnictví před dvaceti lety :-D.

View more

do kolika kluků jsi byla v životě zamilovaná?

Tak asi jsem měla nějaké ty "dětské lásky", to určitě. Někteří z nich byli reální kluci - třeba ze školy a tak, někteří byli třeba herci,... Vzpomínám si, že v dětství se mi hrozně líbil jeden kluk, tehdy mi bylo tak sedm, jmenoval se Olin, byl o tři roky starší. To mě drželo docela dlouho, dokonce několik let, nicméně si nemyslím, že bych mohla říct, že jsem do něj byla "zamilovaná". Líbil se mi, to ano, ale to je tak všechno, co jsem v těch letech byla schopná. Stejně tak ostatní kluci. Někteří se mi líbili, ale nevím, jestli se dá říct, že jsem byla zamilovaná. Hlavně jsem byla ještě malá :). Opravdově "zamilovaná" se vším všudy jsem byla v životě asi vlastně jen jednou, do současného přítele.

View more

Jelikož jsem se už párkrát přimíchala do debaty na následující téma, nemohu se nezeptat - vypovídá něco o člověku počet jeho sexuálních partnerů (podle vás)?

Tak něco vypovídá určitě, otázka ale je - co. O někom může vysoký počet sexuálních partnerů říct, že je promiskuitní, o někom, že je naivní, o někom, že je mu to jedno a o někom prostě jen to, že neměl v životě na partnery štěstí. Stejně tak nízký počet sexuálních partnerů na člověka může říct, že je buď zásadový, nebo prudérní, nebo je věrný, nebo měl v životě štěstí na partnery a nebo jen neměl příležitost. Takže nám to neřekne vlastně skoro nic.

View more

Kdyby vás váš partner podvedl s opačným pohlavím, než jste vy, brali byste to jako stoprocentní podvod, nebo nějak jinak? Jak byste v takové situaci reagovali? (Doufám, že je otázka pochopitelná, nevěděla jsem, jak to zformulovat.)

Sarah.
Možná by nebylo špatné si ujasnit, co pro mě znamená nevěra - nevěru beru jako sexuální chování, které se děje za zády partnera a kdyby o něm věděl, ublížilo by mu to. Takže ano, kdyby za mými zády spal s kýmkoli, samozřejmě že bych to brala jako stoprocentní podvod. Jak bych v takové situaci reagovala? To je těžké, myslím, že to nedokážu zodpovědět - člověk míní, život mění. Nevím. A hlavně doufám, že to ani nezjistím.

View more

Jaké máš vzpomínky na tvůj první polibek? :)

Jakože upřímně... upřímně mám takový nepříjemný pocit, že poprvé jsem se líbala asi ve dvanácti se spolužačkou...??? :-D :-D :-D No nic.
Každopádně asi tě spíš zajímá první polibek z lásky. Na ten si pamatuju přesně, bylo to 8.11.2007 odpoledne, s přítelem jsme se dívali u něj doma na nějaký horor (nevím, co to se mnou tenkrát bylo, asi jsem byla fakt naprosto zaslepeně zamilovaná, protože horory fakt nesnáším, zdá se mi o nich ještě několik dní po shlédnutí a blinkám u nich) a tehdy u filmu jsme si dali svou první pusu, kterou taky počítáme jako oficiální začátek našeho vztahu. A vzpomínky mám rozhodně hezké, už jen to, že si to přesně pamatuju i více než osm let poté, o něčem svědčí :).

View more

Jakou nejbláznivější věc jsi kdy udělal/a pro někoho, koho miluješ?

Pro svého přítele jsem udělala už dost bláznivých věcí a určitě jich ještě spoustu udělám. Třeba jsem se začala učit vietnamsky a taky s ním na měsíc odjela na druhou stranu světa - do Vietnamu. A nebo jsem mu udělala nějaký projekt do školy. A nebo jsem kvůli němu třeba vstávala ve 3 ráno (ono celkově to vstávání považuji za nejbláznivější oběť tak jako tak).
Nicméně si myslím, že nemůžu tvrdit, že jsem to udělala "kvůli němu". Samozřejmě to všechno dělám, protože ho miluji, ale dělám to vlastně kvůli sobě - rozhodla jsem se tak sama a dobrovolně a nikdy mě nikdo k ničemu nenutil.

View more

A bála ses maturity? Jaké z ní máš známky?

Tak jasně, že jsem se bála, kdo by se nebál :-). Kromě vyšší úrovně matematiky, ze které mám dvojku (na moji obranu jsme byli první pokusní králíci se státní maturitou a vyšší úroveň tehdy přestřelili - prostě se to nedalo stihnout), mám jedničky. Takže za šest (5 předmětů). Ale upřímně jsi asi úplně první člověk, který se mě na to ptá, z čehož docela vyplývá, že známky jsou úplně jedno a nikoho to až tak nezajímá. Maturitu prostě buď máš a nebo nemáš, o známky moc nejde, spíš ti ty známky můžou pomoct při přijímačkách na vysokou školu. Ale jinak se na ně asi už nikdo ptát nebude, stejně tak jako se nikdo neptá, kdy člověk tu maturitu udělal (jestli normálně v prvním termínu, jestli v září, jestli v osmnácti, jestli ve třiceti letech,...).

View more

Myslíš si, že vztahy od nižšího věku (dejme tomu 14-15) můžou vydržet dlouhou dobu? Znáš nějaké lidi, kterým to takhle vydrželo?

Sarah.
Konkrétně ve věku 14-15 nikoho neznám, ale sama jsem s přítelem od čerstvých 16ti let (když jsme se seznamovali, bylo mi teprve patnáct) a zatím (a já doufám, že to tak zůstane) nám to drží. Moje teta je se strejdou třeba taky od šestnácti, deset let spolu chodili, než se vzali, a teď jsou svoji už taky nějakých patnáct let nebo kolik. Takže jo, myslím, že to vydržet může. Z druhé strany si ale myslím, že je to spíše hodně výjimečné a takových páru rozhodně nebude mnoho.

View more

Jak vypadá ráj?

Sarah.
Na ráj v tom "klasickém duchu" nevěřím.
Už jen proto, do jakých poměrů, v jaké době a v jaké podobě jsem se narodila, si myslím, že vlastně v takovém malém vlastním ráji jsem.
Ráj i peklo si vytváříme sami. Věřím tomu, že člověk si může vytvořit stejně tak ráj i peklo už za svého života a to kdekoli - žádnou "vyšší moc" (nebo smrt) k tomu nepotřebuje. Stačí to, jak se chová a jakým způsobem přistupuje k událostem, které mu život přichystá. :)

View more

To musí být hrozně zajímavý takovej multikulturní vztah :) musí tě to hrozně obohatit. Vlastně jsem už taky měla co do činění s vn chlapcem, ale nic vážného z toho nakonec nebylo. Ale zajímalo by mě, jak by to vzali doma, máma by určitě byla v pohodě, ale takovou babičku by podle mě klepla pepka :D

Tak já mám prarodiče už hodně staré a nemocné, dědečka už bohužel ani nemám. Ale mám nevlastní prarodiče, kteří jsou poměrně hodně konzervativní - myslím, že taky nejsou úplně nadšení, ale je to něco jiného, přece jenom mi do toho nemůžou moc mluvit :-D. Takže nemají moc na výběr. Když přítele vidí (třeba na promocích), tak se k němu chovají slušně a vedou normální společenskou konverzaci. A víc nepotřebuju :).
Co se ale divím, je, že třeba prarodiče mého přítele to vzali naprosto v pohodě, jeho babička i dědeček byli na mě moc hodní, dokonce se i nějakým způsobem snažili se mnou komunikovat. Fakt mě to až překvapilo, protože přece jenom jsou to osmdesátníci, oba celý život žijící ve své vesnici ve Vietnamu (ani nevím, jestli do té doby někdy v životě viděli bělošku na živo). A vzali to moc hezky, si myslím :).

View more

Next