Ask @hogreta:

na vinted jsi psala ze , kdyby tvuj pritel nechtel dite, byla by to pro tebe nejvetsi prekazka, Jenze jste spolu dlouho, a kdyby ti to rekl v 16 letech, tak by si si s nic nezacala?

V šestnácti letech člověk o takových věcech asi ještě moc nepřemýšlí a ani se o nich nebaví, takže tehdy bych to asi neřešila, problém by to začal být, kdyby příteli tenhle názor vydržel. Každopádně si myslím, že kdybychom měli takhle naprosto odlišné vnímání toho, co v životě chceme, tak by náš vztah doteď ani neměl šanci vydržet, takže bychom to ani nemuseli řešit. Já jsem hodně emotivní člověk a rodina pro mě strašně moc znamená, takže si myslím, že bych si s člověkem, který se mnou nikdy nechce mít vlastní rodinu, nerozuměla. Naštěstí přítel do budoucna děti chce, takže tady to přemýšlení "coby-kdyby" je celé jen takové hypotetické :).

View more

Ahoj, chtěla bych se zeptat na něco ohledně it školy. Když jsi nastupovala na školu, co všechno jsi s počítačem uměla? A popřípadě, co bys doporučovala umět? Byla jsem na DOD Muni a tam nám říkali, že není třeba žádných informatických zkušeností, což mi nepřijde uplně pravdivé :D

Já studovala matematický gyml, kde jsme se už asi od druháku učili programovat. Z IVT jsem i maturovala, takže když jsem nastupovala na výšku, uměla jsem základy algoritmizace (práce s cykly a poli, třídění - insert sort, bubble sort, select sort, ...), jazyk Pascal, základy jazyka C a základy objektového programování (programovali jsme v Turbo Pascalu - Delphi). Takže upřímně jsem asi rok zvládala dost s přehledem, bylo to pro mě spíš opakování z gymplu :-D. Ale každopádně jsme tam všechno opakovali, takže i lidi, kteří to nikdy neviděli, se to - když měli snahu - bez problémů naučili. V tom problém není, spíš bývá problém v tom, když jde člověk na takovou školu a neví, co od toho čekat - jde tam s "jo, baví mě hrát hry, brouzdat po netu a zvládám udělat tabulku v Excelu, tak půjdu na IT". Takový člověk se pak dost diví, že je to úplně o něčem jiném. Ale říkám, i lidé, kteří programovat neuměli a chtěli se to naučit, tak se to naučili, nebyl problém jít na naši školu bez znalosti programování :-)

View more

Chceš už v brzké době i dítě? :)

Chci dostudovat (letos v létě), ještě plánujeme s přítelem jet za rodinou do Vietnamu, pak musím získat v práci smlouvu na dobu neurčitou (což vypadá, že nebude problém, ale na full-time můžu začít pracovat až v září po tom Vietnamu), musíme zrekonstruovat náš byt, nastěhovat se, zorganizovat svatbu, vzít se a taky bych asi měla tak ten rok pracovat, než porodím a půjdu na mateřskou, že. Takže v nejbližší době to fakt nejde, jak vidíš, musíme zařídit ještě milion věcí :-D. Vidím to tak, že o dítě se začneme snažit až klasicky po svatbě, prostě postupně tak, jak to má být :-).

View more

Hrozně moc gratuluju! :) To byla čistě jeho iniciativa, nebo jsi ho trochu "popíchla" způsoby, jaké máš v článku? :D

Monika D.
Tak podle mě je svatba docela důležitý životní krok, takže to vždycky musí být tak trochu iniciativa obou dvou :). U nás to tak nějak vyplynulo ze situace, oba jsme věděli, že se chceme vzít, přece jen letos budeme slavit desetileté výročí. Už asi před pěti lety jsme si řekli, že se vezmeme, až dostudujeme, a protože dostuduju tento rok, tak se už dejme tomu tak půl roku o svatbě bavíme a řešíme to. Taky proto, že ještě před svatbou jedeme do Vietnamu, takže tohle jsou věci, které nejde naplánovat BUM z minuty na minutu, musíme zařídit spoustu věcí. V době, kdy jsem psala ten článek, jsme s přítelem řešili velikost mého prstu a typy prstýnků - článek jsem pak dala asi na dva měsíce k ledu a vydala jsem ho teprve nedávno. Takže se asi nedá říct, že bych přítele "popíchla článkem", protože o svatbě mluvíme už roky a intenzivně asi půl roku, což je mnohem dříve, než nějaký článek vznikl :-D.

View more

Co bys doporučila turistům vidět a dělat ve Vietnamu?

Doporučila bych turistům ho celý projet a nezaměřovat se pouze na známé turistické destinace, ale vyrazit i někam do vesnice nebo do hor mezi "domorodce". A co bych doporučovala turistům dělat? Spíš bych nedoporučovala to brát jako dovolenou u moře. Letět tak daleko a pak být čtrnáct dní vypláznutý na pláži je o ničem. Takže doporučuji zkusit Vietnam opravdu zažít, stýkat se s Vietnamci, bydlet třeba i v nějakých "rodinných hotýlcích" a ne jen v hotelech zaměřených na západní turisty. A pak bych samozřejmě doporučovala hodně jíst, stojí to za to!

View more

Ahoj, neměla jsi někdy stavy ve vztahu s přítelem, kdy sis říkala, že se na to už fakt vyprdneš? Mám Čecha (jakožto Vnmka) a moje rodina mi dělá ze života peklo, ten psynátlak se vážně někdy nedá unést. Nejhorší jsou pomluvy od okolí, kdy se ostatní Vietnamci posmívají mým rodičům do očí. Zažilas to

S přítelem už jsem nějakou dobu, takže za tu dobu už jsme samozřejmě měli i krize, kdy jsme si, že se na to vyprdnem, říkali asi oba. Ale vždycky to trvalo maximálně jeden den a nikdy to nebylo kvůli okolí.
Ne, nikdy jsem si neříkala, že se na to vyprdnu kvůli tomu, že s tím nesouhlasí okolí. Právě naopak, myslím, že právě nesouhlas rodiny a okolí nás vždycky stmelil dohromady, měli jsme takový pocit, že jsme my dva proti všem. Nevzdala bych se někoho, koho miluju, kvůli okolí. Myslím, že tomu dost pomohl i přítel - postavil se za mě a já vždycky cítila, že za mnou stojí a že by se za mě bil. Jeho rodina a známí velmi brzo pochopili, že buď mě přijmou a nebo ho ztratí.
Když jsme s přítelem začínali, asi jsme se tím, že nás okolí a jeho rodina neuznává, moc nezabývali. Byli jsme mladí, bylo nám šestnáct - v tu dobu jsem vlastně brala poměrně v klidu, že se prostě musíme "schovávat". Bylo to vlastně takové dobrodružství, nebrala jsem to tak vážně a netrápila jsem se tím. Takže jsme vlastně náš vztah ze začátku najevo nedávali, jen jsem se občas někde objevovala. Asi po třech čtyřech letech už mě jeho rodina začínala brát vážně a přestože ze začátku si rozhodně ke svému synovi Češku nepředstavovali, mě začali poznávat. Jasně, nebylo to ze začátku jednoduché, ale dali jsme rodině dostatek času. Po pěti letech vztahu mě mamka od přítele podle mě začala mít i opravdu ráda, jela jsem s nimi do Vietnamu... No, a když už jsem měla na své straně maminku, byl to jen krůček k tomu mít na své straně i okolí. Mamka od přítele mě začala dost "propagovat", začala mě brát na všechny vietnamské akce, kde jsem pomáhala - a Vietnamci v okolí mě tak dostali příležitost poznat. Spousta z nich mě zná jménem, všichni mě zdraví a pořád se ptají, kdy bude svatba, jak mi to jde ve škole, jak se mám a tak. Nemyslím si tedy, že se mamince přítele někdo posmívá, že jejich syn má Češku. Protože mě znají. A maminka má taky docela dobrý argument - její syn má možná Češku, ale ta Češka se angažuje ve vietnamských záležitostech víc, než mnoho Vietnamek v jejím věku. A především často mnohem více, než dcery a synové těch, kteří by se chtěli posmívat. Ono se blbě posmívá někomu, že její snacha je Češka, když ta snacha chodí na akce v áo dài, chová se slušně, na všech akcích pomáhá a učí se vietnamsky, zatímco jejich dcery by si áo dài neoblékly, do nějakých vietnamských akcí se neangažují a o vietnamštinu moc zájem nemají - přestože jsou Vietnamky. Asi bych to řekla tak, že jsem posměváčkům vypálila rybník :-D. No a lidé, kteří mají děti, které se ve vietnamských záležitostech angažují, které o vietnamství mají zájem a které jsou hodné a slušné, tak pak jsou většinou hodní a slušní i ti rodiče, takže nemají potřebu se posmívat. Jakože jasně, určitě jsou lidé, kteří jsou proti mému vztahu, nicméně si myslím, že by to mamince přítele nikdo do očí neřekl, protože nic jiného, než to, že jsem Češka, v rukou nemají. A vědí, že maminka přítele za mnou stojí:) (a asi se jí i bojí:-D).

View more

Myslíš si, že je IT věda nebo řemeslo?

Znám lidi, kteří to považují za umění. A taky se tak ke svému zdrojovému kódu chovají - chrání ho jako oko v hlavě a píšou ho tak, aby ho nikdo po nich už nikdy nepřečetl :-D.
Podle mě je IT asi spíš "řemeslo" Ve vědě člověk něco buduje s cílem něco poznat, něco objevit. V IT člověk něco buduje s cílem něco získat, nějaký software, nějaké technologie, nějaký produkt - tedy s cílem to něco vybudovat - to, že u toho budování něco občas objeví, to je vlastně jen taková okrajová záležitost. Takže vědou bych to nenazývala.

View more

Kdy a čím jsi ze sebe naposled udělal/a blbce?

Většinou ze sebe dělám blbce tím, že si nepamatuju jména a obličeje - a taky blbě vidím, takže se mi stává, že třeba nepozdravím nějakého spolužáka (a vypadám jako ignorant) a nebo naopak někoho pozdravím i dvakrát (protože si nevšimnu, že už jsem s tím spolužákem nějakou hodinu měla a už jsme se zdravili). Nemůžu si pomoct, já si ty kluky kolem prostě vůbec nepamatuju :-D. Až na pár světlých výjimek, se kterými mám víc předmětů, mi připadají všichni stejní. Zato oni si mě pamatují všichni, všichni mě zdraví - a já často vůbec netuším, kdo ten, co mě zrovna pozdravil, je - mám pocit, že ho vidím poprvé v životě :-D. No jo no, to je tak, když já mám dvě stě stě spolužáků a oni mají asi tři spolužačky, že. Jop, v tomhle směru ze sebe dělám blbce často - a často vypadám jako nafoukanec a ignorant, ale fakt to tak nemyslím a nedělám to schválně.

View more

Jak dlouho ses učila na jednotlivé obory k maturitě?

K maturitě se snad člověk učí celé ty čtyři roky na střední, ne? :) Podle mě je to samotné učení před maturitou už jen opakování něčeho, o čem by už ten člověk měl mít povědomí. Každopádně pokud si to dobře pamatuju, tak na svatý týden jsem měla připravené všechny materiály a intenzivně jsem se učila až o svatém týdnu. Tedy dejme tomu nějakých devět dní intenzivního učení.

View more

Jaký budete mít rozvrh? Špatný vs. Dobrý?

No, na to, že jsem v páťáku, mi přijde dost podivné, že mám školu čtyřikrát týdně a ještě se mi v jeden den dva předměty kříží (a stále nám na škole nevydávají obraceče času - a nikdo mi nedokázal vysvětlit, jak to mám tedy bez obraceče udělat). Sice většinou jen 2 - 4 hodiny, ale i tak... Je to pak horší skloubit s prací a s diplomkou, když to mám takhle rozsekané. Ale třeba v úterý se mi to skloubit podařilo hezky, celý den jsem v práci a večer jdu do školy... Takže vlastně dobrý. I když je pravda, že před pár lety bych si "dobrý" rozvrh představovala jinak než tak, že budu v sedm večer ve škole... :-D

View more

Ahoj, neznáš nějakou pěknou knihu o HTML nebo CSS? Chci se to naučit a jsem úplný začátečník, knih je hodně a bojím se, že dost jich bude zastaralých...

Ahoj, já upřímně tištěné publikace v tomto odvětví moc neuznávám... Ne proto, že by byly napsány špatně, ale proto, že čtením knihy se člověk tyhle věci fakt nějak zásadně nenaučí. Přijde mi to jako zbytečná investice, na internetu jsou k těmto věcem materiálů mraky a zadarmo. A navíc to na internetu můžeš probírat s lidmi, kteří s tím už mají zkušenost. Když se totiž pustíš do HTML5 a CSS3, velmi brzo narazíš na problém, který v knižce stejně popsaný nebude. Zatímco na internetu bude milion diskuzí právě o tomto problému. Podle mě jsou to trošku vyhozené peníze. Pokud chceš mít tištěnou publikaci, to si ji raději pujč v knihovně. V knížce si přečteš základy, ale pak ji stejně podle mě přestaneš používat - ono totiž v knížce nefunguje takové to rychlé "CTRL+C a CRTL+V" a taky tam nejde tak rychle vyhledávat. A když budeš s HTML a CSS začínat, tak podle mě budeš něco vyhledávat prakticky pořád.
Pokud jsi úplný začátečník a chceš se něco naučit, nelepší způsob je, podle mě, mít vizi, co chceš vytvořit a prostě to začít slepovat dohromady. Například jako začátečník by sis třeba mohl/a říct, že chceš mít nějaké hezké stránky a zobrazit si svůj školní rozvrh. Později se k rozvrhu třeba přidá úkolníček. K úkolníčku kalendář a poznámky. Pak k tomu přidáš třeba nějakou hezkou animaci, transformaci,... Já třeba takhle měla vizi, že si udělám svoji knihu receptů. První to vypadalo všelijak, pak jsem tomu dodala design a nakonec to i vydávalo zvuk šustění papíru, když jsem v mé internetové knížce otáčela stránky. Když si vymyslíš takový svůj vlastní "malý projekt", naučíš se na tom úplně nejvíc.
Prostě začni. Na internetu je milion materiálů. V češtině je nejznámnější a nejkvalitnější asi https://www.jakpsatweb.cz/. Já doporučuju v angličtině http://www.w3schools.com/. Na obou těchto místech najdeš jak jednoduché, tak složité příklady, máš tam i kurzy typu "udělej si svou první stránku". Na http://www.w3schools.com/ si to dokonce můžeš jen tak zkusit, aniž bys musel/a něco vytvářet, zakládat, atd. Tahle interaktivní podoba, kde něco napíšeš a ono ti to hned napíše, co tam máš dobře a co blbě, je podle mě tisíckrát lepší, než tištěná kniha.

View more

Kdybys měla teď právě k dispozici 100 000 Kč, do čeho bys je zainvestovala?

Sto tisíc v dnešní době? To má k dispozici spousta lidí, kteří trochu vydělávají, moc neutrácejí a šetří. Já osobně zastávám názor, že minimálně těch 100 000Kč chci mít vždycky na účtě jako pevnou rezervu, kdyby se něco podělalo, nikdy jsem nechtěla žít z "ruky do huby", nedokážu si představit život bez šetření. Kdyby mi tedy teď někdo dal 100 000Kč, připojila bych je ke svým penězům na spoření. A pravděpodobně bych je využila při rekonstrukci bytu, kterou s přítelem plánujeme na příští léto/podzim.
Ale kdybych teď dostala třeba 10 000 000 Kč, investovala bych je stavby baráku, koupě lepšího auta (nebo raději rovnou dvou) a cestování. Plus samozřejmě bych si něco šetřila "na horší časy". No, když o tom tak přemýšlím, nejlepší by bylo, kdyby mi někdo dal rovnou 100 000 000 Kč. To bych, když bych zajistila svoji rodinu asi až tak do třetí generace, do toho všeho možná založila i nějakou dobrovolnickou organizaci, která by pomáhala potřebným.
Hmm, teď jen najít někoho, kdo mi těch sto miliónů daruje.

View more

jaký přesně obor si vystudovala a studuješ?

Na střední jsem chodila na matematický gympl (tedy rozšířená výuka matematiky, informatiky, fyziky a deskriptivní geometrie). Výšku stále studuji, jsem v druháku navazujícího magisterského studia (tedy vlastně páťák). Jedná se o studijní program Informační a komunikační technologie, obor Informatika a výpočetní technika. Teď na navazujícím studiu se více specializuji na teoretickou informatiku. Bakaláře tedy už vystudováno mám a tak na začátku června roku 2017 už bych mohla být inženýr , když se všechno povede :).

View more

Co nejdivnějšího (případně nejděsivějšího) jste měli tu možnost ochutnat?

Ochutnala jsem toho opravdu dost, přece jen jsem nějakou dobu pobývala v Asii a jedla jsem tam jako místní, ničemu jsem se nevyhýbala, takže jsem jedla všelijaké druhy mořských tvorů i všelijaké druhy všech méně i více exotických mas.
Nejhnusnější věc, kterou jsem kdy jedla, je rozhodně medúza. Křupavé pikantní želé. Ale bude to asi tím, že celkové moc nemám ráda želé :-D. Hned za medúzou je polévka z nezralých banánů, je na mě příliš trpká.

View more

nenapsala bys článek o hře na flétnu, nebo ještě líp, nějaký "seriál" pro začátečníky? :) Případně aspoň ěnco o to, jakou vybrat... jistě nejen já bych to hodně ocenila. P.S. Jak si má někdo, kdo o flétně nic neví, vybrat flétnu? :D A altovou, sopránovou, sopraninovou? dřevo, plast? jak vybrat?

Ze začátku jdi určitě do sopránové flétny. Pozdeji, až budeš trochu umět, si můžeš dovolit jít třeba do altové (která má "posunuté hmaty", prostě hrajes jinak) a nebo třeba tenorovou (kde máš sice hmaty jako na sopranku, ale je větší a taky o dost dražší). Zajdi do hudebnin a nech si poradit. Já osobně mam ráda skutečně dřevěné flétny, ale jsou dražší a je i ne trošku větší péče (korková část se musí pravidelne mazat atd. ). Ve tvém případě bych začala s klasickou sopránovou flétnou, v těch hudebninach ti určitě poradí jakou. Já jsem naposledy kupovala sopranku snad před deseti lety, tehdy se cena pohybovala kolem tisicovky, ale třeba se od té doby cena moc nezměnila.

View more

Jde se naučit na zobcovou flétnu doma jako samouk?

Tak určitě si myslím, že je to jeden z nástrojů, kde je možné se nějaké jednodušší věci naučit sám. Kdybys chtěla do budoucna hrát třeba něco složitějšího nebo pokud se tomu chceš věnovat "profesionálně", tak ucitele určitě potrebujes, ale pokud si chceš zahrát jen tak doma sama pro radost, tak se ti klidně můžeš učit sama doma. Popřípadě si třeba najdi někoho, kdo s tebou třeba jen něco zkonzultuje (když něčemu nebudeš rozumně, když nebudeš vědět, proč něco nezní tak, jak bys chtěla, když nebudeš vědět, jak se něco naucit,... - je fajn mit u sebe minimalne nekoho, kdo ti v pripade poteby bude schopen poradit nebo ti zodpovědět tvé otazky)

View more

Ahoj :) Jsem ve druháku, nikdy jsem se neučila ruština, ale chtěla bych z ní maturovat (protože se chci kvůli maturitě učit něco, co hned po jejím složení nezapomenu a co mi k něčemu bude). Myslíš, že když jí nemám ve škole, naučím se jí na maturitní úroveň sama? Za ty dva roky?

Maturovat z předmětu, který nemáš, opravdu nejde :-D. Doma se ruštinu jako samouk klidně uč, je to chvályhodné, nicméně maturita má ověřovat tvé vědomosti nabyté na střední škole. Navíc si myslím, že dva roky k naučení se jazyka nestačí, ono jako samouk z knížky doma se podle mě jazyk ani naučit nejde. Kdybys chodila někam do kurzu, měla přátelé Rusy, tak možná jo, ale sám doma z knížky se učit jazyk je dost na pytel.

View more

Kam by ses chtěl/a ještě jednou vrátit?

Sarah.
Chtěla bych se vrátit do dětství na statek za prababickou, babičkou a dědou, ale to už se mi asi moc nepovede. Asi bych na bramborovem poli při sbírání mandelinek tolik nebrblala. Ale věřím, že oni jsou tady pořad tak nějak se mnou (jako myslím prababičku, babičku a dědu, ne ty mandelinky) :-)
Co se mi pověst může a kam věřím, že se vrátím, je Vietnam. A doufám, že ne jen jednou, ale jednou určitě vickrat. Navíc doufám, že to "jednou" nebude jen tak nějaké neurčité "jednou se tam chci vrátit", ale že se tam opět s přítelem podivame už příští léto, pokud půjde všechno dobre :-).

View more

Next