Ask @mitch_rapp:

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146305807765

Juliet Smith
Myslíš, že mě to i po těch dlouhých 12 letech nebolí? Každou noc jsem se probouzel s pocitem, že kdybych byl s nimi mohli jsme všichni zemřít společně jako rodina a ze mě nemusela být opuštěna troska která nemá nic. *pocit samoty který se u něj znovu po několika týdnech objevil ho řezavě bolel na hrudi.*
A víš co je na tom nejhorší? že jsem s jejich smrtí nemohl vůbec nic dělat.. pouze se hloupě dívat do televize a vidět jak jejich již mrtvé těla odnášejí pryč. *Kousek svého trička jsem si přiložil ke své tváři abych otřel pár kapek slz které mi tekly dolů tváří.
Když mě tvé vyslovení svého jména vrátilo zpět do reality okamžitě jsem přestal ukazovat svou citlivou stranku a přistoupil k tobě s nataženou rukou.* Mitch * odpověděl jsem prostě a snažil jsem se koukat všude jen ne tobě do obličeje protože i za těch pár hodin co se znáte si mu začala být přitažliva.*

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146294069653

Juliet Smith
Víš jak zaženeš do pozadí i tu největší psychickou bolest? Ublížit si fyzicky ještě více a ta psychická bolest kterou si cítil zmizí. *Zopakoval jsem slova své babičky které mi řekla když ležela na smrtelné posteli. Zemřela asi dva nebo tři měsíce po mé snoubence na zástavu srdce. Ačkoliv na venek jsem se tvářil, že nemám žádné city zevnitř mě všechny události za poslední roky vybíjely. Smrt obou rodičů, pak vaší snoubenky a nakonec vaší babičky která vás jediná dokonce svého života držela nad vodou abyste se psychicky nezhroutil a nepomyslel na něco podle ní tak odporného jako je sebevražda.
Opřel jsem o staré opěradlo dřevěné židle na které jsem seděl a zaposlouchal jsem se do tvého vyprávění. Přišlo mi tě líto a okamžitě jsem se chtěl postavit a jít tě obejmout ale moje nohy byli zdřevěnělé takže jsem zůstal nadále sedět. I když si měla sklopenou hlavu k zemi všiml jsem si slzu která se už drala dolů po tvém líci. Po tom jak si pustila nůž z tvé ruky který si mi před tím vzala jsem si sedl vedle tebe ale nenavázal jsem s tebou žádný fyzicky kontakt.*
Je mi líto co se ti stalo.. *na chvíli jsem ztratil nit protože jsem vůbec neznal tvé jméno ale pak jsem se rozhodl pokračovat* Chápu tě víc než si myslíš. *Otočil jsem jedním pohybem tvou tvář k mé abych ti mohl setřít tu neposednou slzu a jemně jsem se usmál což bylo poprvé po 18 měsících.* Vím přesně jaké to je ztratit někoho koho miluješ věř mi.

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146291614869

Juliet Smith
Neměl jsem k tomu žádný důvod. Přece jen to byla obyčejná autonehoda a v té době mi bylo pouze 14. Párkrát jsem si poplakal, někdy jsem se opil a byl jsem v pohodě. Dělal jsem jakoby se nic nestalo a oni byli se mnou pořád i když jsem věděl, že už nikdy nebudou. *nůž jsem z celé síly zatlačil do svého prstu a o pár vteřin jsem si už jen vychutnával pohled na červenou tekutinu která tekla po celé délce mého prstu.*
Nechtěla ses náhodou seznámit a říct mi něco o sobě? Protože jediný kdo si tu vylil své zkurvené srdce jsem byl já. *zrak jsem zvedl k tobě a celou jsem si tě přeměřil* Myslím, že si nikdo nevšimne, že tam nejsi a přece jen skoro každý se už chystá do postele a ta osoba co tam stáží už také za chvíli končí protože brána se už bude zavírat.

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146288272277

Juliet Smith
Mohla ses klidně ptát já bych se neurazil ani nic podobné protože můj život není nic extra. *už hodných pár minut jsem na tebe pořád upíral svůj zrak ale pak jsem kontakt s tebou přerušil když jsem hledal něco s čím bych se mohl hrát zatímco ti budu vyprávět velkou část z mého života. Do rukou jsem sebral nožík který ležel na stole pár metrů
ode mě a jemně jsem přešel po jeho čepeli. Když jsem cítil jak se ostrá hrana klouzala po mé pokožce na chvíli mě to uklidnilo a já jsem se konečně rozhodl něco říct.*
Můj život se začal dalo by se říci hroutit když mi bylo 14. Já jsem byl doma v Massachusetts zatím co moji rodiče byli na dovolené v Tunisku. No a prostě to znáš. Měli se již vracet domů když se stala ta nehoda. Jiné auto do nich narazilo v plné rychlosti a oni zase narazili do kamionu před sebou a byli na místě mrtvý. Nikdo to moc neřešil jelikož takové nehody se stávají skoro každý den ale pro mě to znamenal konec mého dosavadního života. Začal jsem mít problémy s disciplínou. Po skončení střední mě vyhodili z asi tří internátních škol. Ztratil jsem skoro o všechno zájem a všechno co jsem dělal v té době jsem opustil. *pokrčil jsem mírně rameny a nadále jsem se hrál s tím nožíkem.*
Myslím že pro dnešek to je vše co jsem ti chtěl říct.

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146286088853

Juliet Smith
Možná bychom měli. *odpověděl jsem snadno a bez rozmýšlení zatímco jsem si rovněž jako ty někde sedl protože už teď nemohl stát více na nohách. Pocit, že to co mu chceš říct ho zevnitř doslova zabije mu nedělalo dobře pro jeho psychiku. Už teď po ztrátě další milované osoby kterou viděl umřít přímo před jeho očima na tom nebyl nejlépe.*
Tak co by si o mně chtěla vědět? Řeknu ti vše na co se zeptáš. *upřu na tebe zrak zatímco si nervózně začnu poklepávat nohou o hlínu která je všude kolem. Byl jsem odhodlaný ti říct vše od mého narození až po současnost.
O tom co jsem prožíval až do doby která se stala před pár hodinami když jsem sem přišel a poznal tě.*

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146281925013

Juliet Smith
Proč mám pocit, že to proč jsi byla ve špatné době na špatném místě nějak souvisí se mnou? Víš snad něco co bys mi chtěla říct protože já to vůbec nevím? *po tom jak jsem to řekl se po místnosti rozneslo napětí které by se dalo krájet. Věděl, že pokud mu tajíš cokoli a ať už ho to mělo zlomit nebo ne musel to z tebe dostat. Bylo mu jedno jestli to z tebe dostane po dobrém nebo po zlém no nikdy by se tě nijak násilně nedotkl pokud by šlo o cokoli.*
Už chápu ty tajuplné představy s tebou. Vzpomínám si na to, jak ses mi snažila něco říct ale já ti vůbec nerozuměl. Bylo to jako kdyby si říkala jazykem který na světě vůbec neexistuje. *procházel jsem se po stane tam a zpět z úmyslem něco vymyslet ale v tuto důležitou chvíli mě nic nenapadalo.*

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146270636437

Juliet Smith
*Pustil jsem tvou ruku a odtáhl jsem se do přiměřené vzdálenosti s úmyslem najít nějaký volny stan abychom si mohli v klidu a bez dalších zbytečných řečí promluvit. Během toho jak jsme se blížili k stanu abychom si konečně popovídali jsem tě zajímavě pozoroval ale také jsem se věnoval svým myšlenkám. Nevěděl zda ti mohu věřit a zda mi budeš mluvit pravdu ačkoliv ta pravda může být jakákoliv.
Zastavil jsem se před stanem a ani na vteřinu jsem z tebe nespustil zrak až do tehdy když do mě někdo narazil a přerušil mi s tebou jakýkoliv kontakt. Ohlédl jsem se za tím narušitelem ale ten si už dále pokračoval svou cestou a dělal jakoby se nic nestalo. Když jsem se vrátil pohledem zpět k tobě už jsem tě ve svém zorném poli nezahlédl a tak mi došlo, že už si ve stanu a tak jsem do stanu vkročil i já.*
Teď když už jsme konečně sami řekneš mi o co ti jde? *zadíval jsem se na své bledé ruce které byly pokryty malými bílými jizvami*

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146264419477

Juliet Smith
*Automaticky jsem tě chytil za ruku protože jsem se bál, že bys mi opravdu odešla i když on by tě nepustil pokud bys mu to nevysvětlila nebo mu alespoň řekla kdo si. Měl pocit jakoby tě poznal víc než jen ze svých hloupých představ. Působila si na něj totiž tak klidně až to bylo mírně děsivé.*
Bojíš se mě snad když mi to nechceš říct? Nebo něco náhodou snad tajíš? *vpíjel jsem se do tvých očí jako kdybych měl za účelem tě zhypnotizovat i když to v plánu neměl. Chtěl konečně slyšet z tvých rtů alespoň jedno rozumné slovo které by odlehčilo situaci v níž byly. Avšak když si už hodných pár minut nevydala ani hlásku rozhodl jsem se, že tě přinutím mluvit. Přitáhl jsem si tě za ruku na svou hruď ale pořád jsem nepřerušil kontakt s tvýma očima.*
Pokud to nechceš rozebírat tu můžeme jít někde kde budeme sami ale byl bych rád kdyby si mi už něco prozradila.

View more

https://ask.fm/JulietAbigailsmith/answers/146249012629

Juliet Smith
*Zatímco jsem se k tobě opatrně s pomalými kroky blížil v mém mozku se každou minutou tvořilo více a více otázek. Některé z nich zněli jako například zda si vážně skutečná a nejen moje další představa.
Když jsem konečně stál přímo před tebou nevěděl jsem co říct. Slova mi náhle zmizely z jazyka a jediné na co jsem se zmohl bylo to, že jsem bez váhání položil dlaň na tvé prave líce a jemně jsem ti po něm prošel palcem. Vůbec jsem si neuvědomoval, že se tě dotýkám. Byl jsem jako v transu. Až když jsem si uvědomil co jsem právě teď udělal ruku jsem tam nechal ještě pár vteřin a pak jsem ji spustil poděl svého těla.
Co nebo kdo si? *odstoupil jsem od tebe pár centimetrů a konečně jsem se rozhodl promluvit. zatímco jsem čekal na tvou odpověď tiše jsem sledoval tvou tvář.*

View more

@JulietAbigailsmith

*Bylo něco po třetí hodině odpoledne, když se auto ve kterém se nacházel náhle zastavilo.* Už jsou tu *pomyslel si a hned co vystoupil z auta přehodil si svůj batoh s párem nepoctatných věcí na pravé rameno a zastavil se před bránou která vedla na místo kde měl údajně najít svůj vnitřní klid a harmonii. To, že se zde vůbec někdy ocitne nebyl jeho nápad. Všechno to byl nápad těch shora tedy jeho nadřízených. Nepopíral však fakt, že by tu někde mohl najít ji, protože ročně se zde hlásilo stovky mužů a žen různého věku.
Mluvíme o dívce které mu nedalo i několik týdnů spát. Objevovala se totiž v jeho představách. Nebyl to jako sen který trvá i několik hodin a my si to někdy ani neuvědomujeme, byly to jednoduché a krátké útržky ve kterých se mu zjevovala žena s tmavými vlasy, útlou postavou přibližně v jeho věku. Nikdy však neslyšel nebo lépe řečeno nechápal co mu chtěla říct.
No dost představ. Slíbil si, že už na ty vidiny respektive na ni nebude myslet.
Když se auto bez jeho povšimnutí vypařilo a nechalo za sebou obláčky kouře on už se blížil k mohutné bráně která vedla do všeho toho rozruchu který ho čekal. Jakmile překročil překročil práh bran armády zalapal po dechu a zůstal nemo hledět před sebe. Jeho zrak totiž zaostřil na ženu která se mu objevovala v jeho vidinách avšak v tento moment věděl, že to není jen další jeho představa ale, že je skutečná a stojí právě teď před ním.*

View more

❝ It was war, and in war the truth was almost always the first casualty. ❞

【ᴘᴇʀsᴏɴᴀʟ ᴅᴀᴛᴀ】
↪ ɴᴀᴍᴇ: ᴍɪᴛᴄʜ ʀᴀᴘᴘ
↪ ᴀɢᴇ: 26
↪ ʜᴇɪɢʜᴛ/ᴡᴇɪɢʜᴛ: 1,78ᴍ/69ᴋɢ
【ʜɪsᴛᴏʀʏ】
Po tom jak mu v ten osudný den který měl být pro něj nejkrásnější zabili jeho snoubenku, zavrhl všechny city které v sobě přechovával a změnil se na krvelačnou bestii bažící po smrti každého kdo měl něco společného s tím atentátem ale hlavně po smrti chlapa který si říkal Duch. Po šesti měsících intenzivního tréninku v tajném výcvikovém táboře se náhodně dozvěděl, že Duch zabil i jeho rodiče když mu bylo 14 zatímco on si naivně myslel, že zemřeli při autonehodě.
【sᴛʀᴇɴɢᴛʜs】
Mezi své silné stránky nejčastěji zařazuje své rychlé reflexy které se mu už hodně krát vyplatily.
【ᴡᴇᴀᴋɴᴇssᴇs】
Samozřejmě jako každý člověk má i své slabiny ale pokud by se vám jejich rozhodl někdy říci musel by vás mít opravdu rád.

View more