Islám - co s tím? Respektive: jaký je tvůj přístup k expanzi tohoto náboženství/vidění světa/pravidel v rámci evropských zemí?

To je těžká věc. Před nějakou dobou se Evropa včetně Česka rozhodla, že jsme sekulární země a že církev je odloučena od státu. Z toho pohledu by tedy nebylo důvodu bránit se přílivu jiných náboženství. Na druhou stranu tu máme některé zákonné ustanovení a některé tradice, které bychom si zřejmě chtěli uchovat - a pokud si řekneme, že je uchovat chceme, tak si také musíme říct, že tím pádem vylučujeme víry a vyznání, které těmto tradicím a zákonům protiřečí. Nelíbí se nám fašismus, nelíbí se nám komunismus (obojí jsou politické víry), mírné problémy máme se Svědky jehovovými a jejich odpíráním trasfuzí, stejným případem je islám, který jde v řadě bodů proti naší tradici a našim zkušenostem. A teď mi vůbec nejde o terorismus, ale třeba o odlišné postavení ženy ve společnosti.
Takže abych to shrnul: současné formy islámu by se musely významně změnit, aby odpovídaly naší duchovní tradici, ve které jsme žili a ve které (jak to tak vypadá), chceme žít i nadále. To by mimo jiné znamenalo, že by se tyto formy islámu vrátili v řadě bodů ke kořenům - jenže úkolem naší společnosti není reformovat něčí náboženství.
Z toho mi plyne to, že není žádný důvod podporovat příchod islámu do Evropy a že nelze islám postavit na stejnou úroveň jako křesťanství nebo třeba budhismus či baháí (které našim tradicím odpovídají či se neprotiví) a už vůbec nelze dělat nějaké legislativní výjimky.
Naše země, naše pravidla.
PS: To vše samozřejmě za předpokladu, že chceme žít naším způsobem života a zdá se nám, že nejsme v pozici, kdy bychom se museli asimilovat. Což bych řekl, že nejsme...