Před 12 lety mi umřela mamka, bylo jí 37 let, někdy si na ten den vzpomenu a bolí to. Bylo to všechno tak náhlé, když večer před tím ,mluvíš s mamkou a nevypadá nic že by se mělo něco stát...Mamka mi dala život, starala se, učila mě....

už dotkla.

Všech. Svou rodinu miluju víc, než cokoliv jiného.

Hale nejvíce mě zasahla smrt moji mamky
Měla jsem před 2. Pololetim 9. Tridy
Uvedomila jsem si ze jsem s ni stravila malo casu a spoustu veci jsem litovala....

Nemyslím si, že se mě nějaká smrt dotkne víc nebo míň. Předně mám svoje (zbývající) členy rodiny ráda tak nějak na stejné úrovni a potom, když se bude jednat o smrt přirozenou, tak... nemusim si nic nalhávat, vim, že tam všichni směřujeme. Hodně jsem se bála toho, až odejde babička, která s náma celý můj život sdílela domácnost, ale nakonec jsem se za ni cítila... osvobozeně. Mluvila o smrti už dlouho předtím, než se jí vůbec přiblížila. Nejhorší je vidět pozůstalé zdrcené bolestí, ale pro mě odešla opravdu na lepší místo a ve vzpomínkách pořád zůstává, i se svejma lehce zpátečnickejma názorama a lahodnejma amoletama s povidlama.

Moje nemocná Kostelecká, babička mám k ní velký rodinný vztah, z mého dětství, i když mě na někdy občas, štve tak ji nikdy nepřestanu mít ráda. :) ;)

Babicka jelikoz me mela v pestonske peci a bohuzel uz umrela 😥

za posledních 5 let jsem přišla o půlku rodiny. ať už mladí, starší, zdraví nemocní vždy tahle ztráta bolí. Jsme přece rodina bez ohledu na to jaký kdo je.
A proto prosím všechny neodchátejze z domu bez rozloučení i když jste se zrovna nepohodli. Bude vás to pak mrzet a budete si to pořád vyčítat.

Matky jelikoz je posledni muj rodic

Feldy