Jak moc jsi rasista?

Původně jsem chtěl napsat "vůbec, nesnáším všechny lidi stejně". Pak jsem naznal, že to je příliš laciná odpověď. Pak jsem si uvědomil, že je ale pravdivá.
Na úvod bych měl říct, že proti schematickému posuzování na základě rasy, národnosti, pohlaví (což se dneska označuje za rasismus, sexismus atd.) principiálně nic nemám. Schopnost dovozovat z jednotlivostí obecné závěry je znakem inteligence. Pokud ze zkušenosti vím, že cikáni kradou víc, než necikáni, je logické, že si před nimi budu hlídat peněženku.
Problémem se schematické posuzování stane v jednom ze tří případů:
a) Nekoná to soukromoprávní subjekt, ale stát, který jedná vrchnostensky, není s dotyčným v alespoň přibližně rovném vztahu. Protože stát takové věci dělat nesmí. V praxi je ovšem zhusta činí, čímž uvedené předsudky ještě prohlubuje, za rozumnou hranici.
b) Dotyčný není schopen se z toho schematického posuzování vymanit. Je zcela v pořádku k někomu přistupovat s nějakým "výchozím nastavením" na základě předchozích zkušeností s lidmi podobných charakteristik. To je projev inteligence. Ale není v pořádku v něm setrvávat, i když se ukáže, že byl chybný. Neschopnost se přepnout z předpokladů do reality je naopak projevem hlouposti.
c) Uvedené výchozí nastavení vychází ze špatných vstupních dat. Z pověr, drbů a propagandy, ne kritického myšlení.
That being said, myslím si, že sám rasista nejsem. Ale spíše shodou okolostí, než nějak vědomě.
Za prvé, žiji v rasově homogenní společnosti. Příslušníky jiných ras potkávám velice zřídka a nikdy jsem s nimi nevstoupil v žádný konflikt, nebo rozhodně ne v takové míře, abych si to zapamatoval a shledal podstatným.
Za druhé, jsem založením člověk nedůvěřivý a podezíravý. Nejsem soudce, abych se musel řídit zásadou in dubio pro reo, takže od KAŽDÉHO člověka tak nějak implicitně očekávám, že mne bude chtít nějak poškodit, dokud neprokáže jinak a podle toho se zařídím. V praxi si tedy nebudu hlídat peněženku před cikány, protože si ji prostě z principu hlídám před každým.
Za třetí, nedám se snadno ovlivnit pověrami, drby a propagandou. Pověrami pohrdám. Drby mi jako technokratickému asociálovi nikdo neříká a pokud ano, obratem je zapomenu. Propaganda na mne má hodně omezený vliv, protože se řídím zásadou "nevěř devadesíti procentům toho co slyšíš a polovině toho, co říkáš". Vzhledem k tomu, čím se živím, dokážu poměrně snadno identifikovat obyvklé přesvědčovací postupy, rétorické figury, argumentační fauly - kdyby už jenom proto, že řadu z nich rutinně sám používám.
Za čtvrté, tyhle věci obvykle vyplývají ze strachu a já se konkrétních lidí obecně nebojím. Bojím se davu, ale ne jednotlivců. Myslím si, že v případě potřeby dokážu být podstatně horší, než většina lidí. Že většina lidí má větší zábrany, než já. Nepochybně jsou lidé, kteří mi mohou ublížit, ale není jich zase tak moc, abych se jich musel bát.

View more