Michal Altair Valášek

Tak například mě napadají dvě věci (které spolu souvisejí):

---

1. Lepší baterie, lépe řečeno systém pro úschovu elektrické energie. S elektřinou je potíž, že ji sice dokážeme docela snadno vyrobit, ale ne skladovat. Ve chvíli, kdy se toto změní, výrazně to pomůže životnímu prostředí, protože konečně dostanou smysl solární, větrné a různé další alternativní (a bohužel naprosto neřiditelné) energetické zdroje. Pravda, budou se muset nejdřív vyhrabat z hodně hluboké jámy, do které je zahrabala současná neuvážená podpora, ze které těží v ruku v ruce spekulanti a ekologistické organizace v rolích užitečných idiotů.

---

2. Samořídící auta. Ta vyřeší problémy s parkováním a z velké části i nedostatečnou kapacitou komunikací.

---

Nebude nutné parkovat auto před domem, když si ho zavolám z mobilní aplikace a ono mi na zapískání před ten dům samo přijede. Bude na mne čekat v nějakém "zásobníku", který bude výrazně efektivnější, než současná parkoviště. Auta tam půjdou naskládat mnohem těsněji ve všech rozměrech, čímž se několikanásobně zvýší jejich efektivita.

---

Provoz bude také mnohem plynulejší. Dopravní zácpy obecně způsobují především chyby lidských řidičů a jejich neochota/neschopnost se domluvit a spolupracovat. Samořídící auta tyto problémy mít nebudou.

---

Dají také smysl car sharingu, který se konečně uchytí. Myslím si, že většina lidí si oddechne, když nebude muset řídit a vlastnit auto. Nadšených řidičů, které to opravdu baví, je dost malé množství. To jenom pitomci z různých auto*matů si myslí, že typický šofér prožívá orgasmus z toho, že může spalovat benzín. Většina lidí to bere jako nutné zlo, nejméně špatný způsob, jak se dostat tam kam potřebují. U mnoha to způsobuje jakýsi stockholmský syndrom, že když už se tím autem budou zabývat a nic jiného jim nezbývá, vytvoří si k němu vztah. Tito lidé vcelku ochotně přistoupí na to, že to "auto na zapískání" nebudou muset výhradně vlastnit, ale že si prostě pronajmou to, které bude zrovna nejblíž a bude vyhovovat jejich potřebám.

---

A také okamžitým potřebám. Je to jako cloud computing. Když auto kupuju, musím ho dimenzovat na špičkové využití. Když si pronajímám zdroj, projamu si ho dle své okamžité potřeby. Když si já budu kupovat další auto, bude obrovské, protože musím počítat s tím, že do něj musím naložit sebe, Mysh, dvě děti, dva velké psy a bagáž tomu odpovídající. To ale potřebuju párkrát do roka, na většinu cest bude stačit mnohem menší vozidlo.

---

Samořídící auta budou z velké části elektrická. Ne všechna, minimálně ne zpočátku, ale na běžné pojížďky po městě a okolí postačí. Což souvisí s předchozím - budou vítaným úložištěm elektřiny, kterou budou jejich baterie umět uchovat v dobách přebytku a naopak poskytnout v dobách nedostatku.

---

Problémy tohoto typu dokáže technologie vyřešit. S politikou to bude horší.

View more

Konkrétně u iHNed si to už nepamatuju. Ale mám pocit, že jsem se s nimi potkal na nějaké konferenci, točili se mnou nějaký rozhovor a Otakar Schön se mě zeptal, zda pro ně nechci psát. To je ostatně můj současný stav: míst kam psát je hodně a času málo, protože na uživení to není a je to spíš koníček.

---

Ale recept je obecně jednoduchý: Najdi si nějaké médium, pro které bys rád psal, napiš pro ně článek a pošli ho redakci. Pokud bude dobrý, vydají ho. Lidé si často myslí, že mezi "čtenářem" a "autorem" je nějaká vysoká zeď. Že musejí udělat něco magického, aby se dostali na tu druhou stranu. Není to pravda. Musíte udělat jedinou věc: napsat dobrý článek na dobré téma. Pak ho někdo velice rád vydá.

---

Já pro nejrůznější média píšu více než dvacet let. Pokud si dobře vzpomínám, tak můj první placený článek vyšel v novinách když mi bylo čtrnáct nebo patnáct. Váže se k tomu zábavná historka. Bylo to tak: v rámci jednoho ze svých nemnoha (krátkodobých a neúspěšných) pokusů živit se poctivou prací jsem se zkusil stát pouličním prodejcem okresního plátku (mám pocit, že se jmenoval Týdeník Karlovarska nebo tak něco). V rámci toho jsem si jeden výtisk přečetl a naznal, že "tohle dokážu napsat taky". A napsal jsem fejeton, už ani nevím na jaké téma. No a oni ho přijali, vydali a zaplatili (lépe, než jako kolportérovi, tolik k té poctivé práci).

---

A co čert nechtěl, asi o týden později jsme měli napsat jako slohovou práci fejeton. Tak jsem odevzdal tentýž text, neb touha po efektivitě (mnohdy označovaná za lenost) mi byla vlastní už tehdy. Dostal jsem za něj trojku s tím, že jsem nedodržel pravidla žánru. Druhý den jsem učiteli češtiny položil na stůl ty noviny otevřené na stránce, kde se v rubrice "fejeton" skvěl text, který předtím sepsul.

---

Čímž byl položen základ našeho čtyřletého nepřátelství, které postupem času přešlo v otevřenou válku, vedenou mimo jiné i na stránkách zmíněného periodika, kam jsem psal rozličné nactiutrhačné spisky proti tomuto člověku, které šéfredaktor se škodolibým potěšením pravidelně vydával. Celé to bylo zakončeno mým odmítnutím zúčastnit se vlastního maturitního plesu a převzít své maturitní vysvědčení. Jo, to byly časy...

---

Mimochodem, tento můj češtinář je jedním z důvodů, proč nemám rád současného starostu Prahy 7 Jana Čižinského. Velice mi ho připomíná svým jednáním, budováním image a stejně jako on ve mně vzbuduje idiosynkratický odpor a pokládám ho za člověka, ke kterému nikdy není bezpečné se obrátit zády, protože vám do nich při nejbližší příležitosti vrazí nůž. A stejně jako tehdy vyznávám heslo, že nejlepší obrana je útok. Plus ça change, plus c'est la même chose.

View more

Vím, že české tajné služby a organizace zabývající se kybernetickou bezpečností vědí o mojí existenci a práci. Vím, že jejich lidé chodí na moje přednášky a čtou moje články. Což je vzhledem k jejich tématu logické, přirozené a správné. Totéž se ostatně týká všech lidí, kteří se nějak systematičtěji zabývají kybernetickou bezpečností.

---

Neoznačil bych to nicméně za "jsem v hledáčku". Nemyslím si, že by mne čeští zpravodajci nějak sledovali, odposlouchávali nebo něco takového. Ostatně - stojíme na stejné straně a máme podobné cíle.

---

Pokud se týče těch zahraničních, pro ty jsem malá ryba. Nějaké NSA nebo GCHQ mohu být ukradený. Možná mne trochu zaznamenali a nemají rádi v Rusku, protože je systematicky pomlouvám a snažím se na jejich nebezpečí upozorňovat, ale takových je...

---

Navíc je nutné si uvědomit, že já jsem spíš "cheerleader" a popularizátor kybernetické bezpečnosti. Nejsem v oboru žádná hvězda. Ano, vím něco o kryptologii, sítích, jejich obraně, bezpečnostních dírách... ale nejsem žádný super hacker, který by se naboural do Pentagonu. Své informace vesměs sbírám z otevřených zdrojů a totéž může snadno udělat kdokoliv jiný. Moje síla je v tom, že umím věci vysvětlit ostatním, ne že bych sám měl nějakou superschopnost.

View more