Existuje něco současného, na co mohou být Češi opravdu hrdí?
Nemyslím si, že existuje cokoliv, na co by měl být hrdý jakýkoliv národ. Hrdý mohu být na to, co jsem já osobně dokázal, ne na to, co udělal někdo jiný, kdo se jenom náhodou narodil kousek vedle.
Už vim! proč se tvoje dcera jmenuje Alexandra a proč jí říkáte Saša ? (to mi zatím nikdo z mých ruských kamarádů nebyl schopen vysvětlit proč Alexandr(a) = Saša
Proč se jmenuje Alexandra, to se musíš zeptat Myshi. Vymyslela si to ona, já jsem řekl, že je mi to jedno, dokud se nebude jmenovat Hildegarda nebo tak nějak. Vím, že hodně řešila, aby to jméno nemělo žádné zásadní křesťanské konotace, ona je jako pohan moc nemusí.S tím Alexandra - Saša to bude nejspíš jako Josef - Pepa nebo Margaret - Peggy. Já jí nicméně říkám Alex, Saša se mi nelíbí.
V podstatě všechen. Většinou mám na dosah nejméně dvě zařízení připojená k Internetu a téměř všechno co dělám, nějak Internet využívá. Živí mne i baví.
Co ty a Star Trek? Líbí? Nelíbí? Máš oblíbenou sérii? Oblíbenou postavu?
Ze Star Treku jsem náhodně viděl asi tak před patnácti lety pár epizod, které mi stály za to, abych se na ně dodíval, ale ne za to, abych ho nějak aktivně vyhledával. Ale já se na seriály obecně nedívám.
Jak vzpomínáš na natáčení s produkcí RGE a Lupus-pictures? Jak na takové natáčení vzpomínala děvčata, některé výprasky vypadají jako reálné tresty než jen bdsm hra?
Já na něj vzpomínám v dobrém. Protože to byl jeden z okamžiků v mém životě, kdy jsem měl možnost podílet se na něčem, co mělo skutečně světový dopad. RGE a LP nevratně a významně proměnilo svět BDSM produkcí a to nám už nikdo nevezme.Pokud se týče hereček, tak na jejich vzpomínky se musíš zeptat jich. Nicméně, zrovna nedávno se mi ozvala jedna z nich, že by si klidně zase v něčem zahrála a většina jich hrála ve filmech opakovaně, takže předpoládám, že celkový dojem byl dobrý. Nicméně nejednalo se nikdy ani o trest (ten předpokládá nějaké provinění apod.), ani o BDSM hru. Bylo to prostě natáčení - a je jednodušší a levnější někomu skutečně dát výprask, než to věrohodně maskovat.
Jsem agnostik, ale církve mne fascinují, zejména ta katolická. Nikoliv z hlediska spirituálního, ale z hlediska... obchodního, organizačního. Ty hlavní církve jsou tady strašně dlouho, jsou v podstatě nezničitelné, nemají nijakou hmatatelnou podstatu, ale přesto mají obrovskou politickou i ekonomickou moc. To je to, co mne na nich fascinuje. A taky sbírám církevní vtipy.
Jak se vyvíjel tvůj vztah k dceři - od počátku kdy to působilo že spíš Mysh má dceru a ty ses příliš neangažoval, až po současnost kdy to vypadá že ti začíná na někom dalším záležet? Zkrátka změny co v tobě od jejího narození odehrály.
U nás je to tak, že Mysh má dceru a já mám Estu :) Ale to, že jsem nikdy dítě nechtěl a pořád to nepovažuji za dobrý nápad, ještě neznamená, že mi na Alex nezáleží - vlastně spíš naopak, jeden z důvodů, proč dítě nechci, je že vím, že mi na něm bude záležet a že mi to zkomplikuje život.Jinak s Alex je to čím dál tím jednodušší, protože už je schopná víc komunikovat. Pokud dítě jenom řve, tak težko zjistit, proč: co chce, co ho trápí, co s tím udělat. Teď už je schopná mluvit, i když ne moc srozumitelně, a tudíž se s ní dá nějak komunikovat, což situaci výrazně vylepšuje.
Předpokládám, že si velmi dobře uvědomuješ, že po tobě zůstává velká digitální stopa na internetech a okolo - ty jsi s tím zřejmě smířen. Nicméně, poslední dobu často zmiňuješ svoji dceru, jak myslíš, že bude na tvoji minulost/současnost (např. BDSM) reagovat?
Pokud je nějaká potenciálně citlivá informace, existují v zásadě dva způsoby, jak s ní naložit. Buďto se snažit ji tajit a doufat, že na to nikdo nepřijde. Nebo ji co možná nejvíce rozkecat, čímž ztratí na hodnotě. Zvolil jsem tu druhou možnost, protože mi přijde podstatně zábavnější.Myslím si, že Alex na to nebude reagovat nijak zvláštně, bude to pro ni prostě normální a nehodné zvláštního zřetele. Ovšem možnost sledovat reakce ostatních lidí na *tohle* je jedna z mála pozitivních věcí, které na rodičovské roli vidím.
O vánocích k vám chodí Ježíšek, Santa Claus, nebo někdo jiný?
Pokud jde o mne, tak nikdo.
Jaké země/oblasti (pokud byly země mnohé) jsi navštívil? Kde a proč se ti nejvíce líbilo?
Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Rusko, Švýcarsko, Nizozemí, UK, Španělsko (+ Katalánsko), USA, Turecko - doufám, že jsem na nic nezapomněl.Nejvíc se mi líbilo ve Španělsku (konkrétně v Barceloně) a v UK (Londýn, Cambridge). V Barceloně se mi líbilo velkorysé plánování města a prostoru a životní styl, kdy město žije dlouho do noci. Byl jsem i v Madridu, kde to není tak skvělé, ale taky je tam příjemně. V UK se mi líbí ta kontinuita, která u nás není. U nás nemá cenu schraňovat majetek nebo dělat dlouhodobé projekty, protože historická zkušenost praví, že to stejně někdo nejpozději ve třetí generaci ukradne. V UK je vidět ten nepřerušený vývoj, opravdu hodně se mi líbilo v Londýně a moc se těším, až budu mít příležitost se tam zase podívat.
Co si myslíš o reakci a slovníku našich ministrů v reakci na úmrtí Nelsona Mandely?
Upřímně nechápu, co na ní komu vadí. Pokud forma, tak je to interní provozní konverzace a těžko lze očekávat, že v takovém případě spolu budou ministři mluvit jazykem oficiálních komuniké. Přiznám se, že mne trochu zaráží, že předseda vlády zahajuje každou větu "vole", protože mi to přijde poněkud primitivní, ale znám spoustu lidí, kteří se takto vyjadřují.Pokud obsah, že se tam nikomu nechce, tak to taky chápu. Mandela byl jistě významná osobnost (a nechci se pouštět do debat, že ne tak barvotiskově dokonalá, jak je nám teď předkládáno, je to totéž co s Havlem), ale pro Českou republiku žádný velký význam neměl, takže je to čistě formální zdvořilostní gesto, které holt nejspíš někdo bude muset udělat. A kdyby za mnou někdo přišel s úžasnou nabídkou, že mám kvůli takovému gestu strávit 2x 20 hodin na cestách, také bych nehýřil nadšením.Pokud to, že Picek pokládá rozpočet ministerstva obrany za "svůj" a říká "já to zaplatím", tak to pokládám za přijatelnou míru ztotožnění se svým úřadem. Já bych to sice tak neřekl, ale opět: znám spoustu lidí, kteří se takto vyjadřují.
Slavíš Vánoce? Pokud ano, dáváš rodině a kamarádům nějaké dárky?
Vánoce neslavím, ale beru je jako dobrou záminku, proč jíst jeden konkrétní druh kolekce (mléčné krémové figurky) a péct vánoční cukroví (plněné ořechy).Dárky vesměs neumím ani dávat, ani přijímat. A obzvláště to neumím "na rozkaz", k určitému datu. Byl bych nejraději, kdybych žádné od nikoho nedostával a kdybych nikomu žádné dávat nemusel a taky jsem to tak docela dlouho praktikoval. Nicméně, okolnosti tomu nepřejí, takže dáváme symbolické dárky mým a Myshiným rodičům (vesměs je vybírá Mysh) a já dávám dárek Myshi a obvykle od ní něco dostanu. Letos poprvé dostane dárek Alex, to mi přijde to jediné, co má v obdarovávání smysl, pro děti.
Nešlo o nedostatek odvahy, ale o nedostatek ochoty. A přiměla mě k tomu (stejně jako minule) Mysh. Tentokrát tím, že prohlásila, že chci-li druhého československého vlčáka, musíme mít auto.
Jaké jsou ty vlatnosti tvého otce, které u sebe pozoruješ a nechceš aby jim tvůj potomek byl vystaven?
Můj otec je jediný člověk na světě, kterého jsem za 34 let svého života opravdu chtěl zabít a se vší vážností jsem tento čin plánoval a připravoval se na něj. Přestože to už je skoro dvacet let, pamatuju si, jak jsem po některé z našich mnoha hádek stál v kuchyni s nožem v ruce a uvažoval jsem, že vlítnu do obýváku a podříznu ho jako prase. Spal jsem tu noc s tím nožem pod polštářem a s pevným odhodláním, že pokud jako obvykle za mnou přijde, aby mi ještě něco vyčetl a usadil mě, prostě ho zabiju.Bohužel, v odpovědi na tuto otázku jsem se rozepsal natolik, že se odpověď na Ask.fm nevejde. Najdete ji tedy na Facebooku: https://www.facebook.com/notes/val%C3%A1%C5%A1ek-altair/pro%C4%8D-nechci-b%C3%BDt-jako-sv%C5%AFj-otec/10152015465786544
Jaký je tvůj životní cíl nebo čeho všeho by si chtěl ještě dosáhnout?
Nemám žádný přesně definovaný konkrétní cíl, kterého bych chtěl dosáhnout. Chci jenom prožít spokojený život, což se mi myslím daří. A doufám, že na mne lidé nezapomenou hodinu poté, co mne pohřbí - což se mi taky nejspíš povedlo, na to jsem jich naštval příliš mnoho :)