Nelákalo tě někdy jít v koňském kostýmu po silnici a volně srát, kdykoli se ti zachce?
Ne, já na spokojenou defekaci potřebuju klid.
Co si myslíš o so.cl?
O existenci tohoto webu jsem se dozvěděl z otázky. Podíval jsem se na něj a nepochopil, co to má být. Na můj vkus je tam moc obrázků a málo textu. Já jsem *antropomorfní* kůň, takže umím docela dobře číst a celkem rád této schopnosti využívám.
Jaký máš vztah k fyzické práci? Trpěl bys hodně?
Velice negativní. Fyzickou námahu jsem ochoten vykonávat pouze v následujících případech: a) je to absolutně nezbytné; b) mám přitom na sobě koňský postroj, mezi zubama udidlo a mezi půlkama ocas :)
Píšeš testy (unit, integrační, atd...)? Co si myslíš o TDD?
Současnou testovací módu nechápu. Přijde mi, že zejména unit testy a TDD se přeceňují. Umožňují s vynaložením obrovské námahy odhalit triviální chyby. Možná mají smysl u velkých projektů, na kterých se podílí týmy hodně juniorských programátorů, ale okolo takových projektů se naštěstí moc nemotám.Důležitější mi přijdou verifikační, validační a integrační testy. Nepíšu je ale v podobě speciálních testů, ale obecného konzolového klienta, který umí patřičnou knihovnu využívat. Obvykle ho stejně budu časem potřebovat.
Používáš Entity Framwork? Pokud ano, používáš nějaký pattern, jako je např. Repository, pro testování?
1. Používám Entity Framework. 2. Používám repository pattern v těch několika málo případech, kdy dává smysl. 3. Ovšem ne pro účely testování. Na automatizované testování nevěřím, rozhodně ne na těch typech projektů, které dělám.
Nenávidíš víc Linux, Google, nebo Apple?
Z uvedených asi nemám nejvíc rád Apple, i když "nenávidím" je silné slovo. Nenávidím tu celkovou debilizaci technologií, která vznikla tím, že všichni začali Apple jako tupé stádo kopírovat v naději, že budou stejně úspěšní.Google (s výjimkou vyhledávání a YouTube) nepoužívám, protože mi nevyhovuje jejich přístup "všechno jenom na webu". Navíc jsem raději zákazníkem, než produktem - a to u Google v podstatě nejde.Linux používám tam, kde to má smysl, na různých divných síťových věcech a tam je v podstatě nezastupitelný.To, že převážně používám jednu platformu neznamená, že musím nenávidět všechny ostatní - jenom je pro sebe nepokládám za nejlepší možné.
Nevím, kdo to je. Ale obecně princezny moc nemusím.
Zabil/a jsi někdy někoho? Myslíš si, že bys to v případě potřeby dokázal/a?
Pokud je mi známo, tak nezabil. A myslím si, že ano, pokud bych to pokládat za nezbytné nebo věděl, že mi to projde.
Jaký máš vztah ke skutečným koním?
Velice komplikovaný a to mými fetiši. Koně mám velmi rád, ale zároveň se jim nedokážu nějak systematicky věnovat. Na koni nemůžu jezdit, protože při mých rozměrech a váze je docela těžké najít nějakého koně, kterého bych nestrhnul. Rozhodně se takoví koně nenacházejí v běžných jezdeckých klubech a oddílech. Takže bych si nějakého dostatečně mohutného musel koupit a na to nemám peníze a především čas.Upřímně řečeno, ani nijak zvlášť netrvám na tom, že musím na koni ausgerechnet jezdit. To mne nijak extra nebaví, prostě mě baví být v jejich blízkosti, interagovat s nimi ze země a tak. Nicméně, to se docela špatně dělá. Zejména ve chvíli, kdy je o mně všeobecně známo, že věci kolem koní jsou zároveň můj fetiš. Půlka lidí od koní si o mně myslí, nebo bude myslet, že jsem zoofil (což nejsem, sexuálně mě oslovují věci *kolem* koní, ne koně samotní) a nebo, že to dělám *jenom* proto, že je to můj fetiš.
Co tě vedlo k tomu, že si nechtěl děti? IMHO do 40ti žádnej normální chlap taky děti nechce ;-), ale po 50 je to bez nich takový... smutný.
Děti nechci z mnoha dobrých důvodů, zejména: 1. Jsem sobec a vrcholnou hodnotu pro mne představuje moje vlastní svoboda, moje vlastní volnost a moje vlastní pohodlí. Mít dítě znamená obrovská omezení a nepohodlí. 2. Nemyslím si, že jsem a budu dobrý otec. S přibývajícím věkem se ke svému zděšení čím dál tím více podobám svému vlastnímu otci. A to žádnému dítěti nechci udělat. 3. Jsem sice sobec, ale jsem zodpovědný. Cítím zodpovědnost za toho, kdo není schopen samostatné existence a já jsem ho vpustil do svého života. Vím, že realisticky může nastat situace, kdy se o svého potomka nebudu schopen postarat, až to bude potřebovat - a proto se tomu chci vyhnout.To, že mám dítě, beru jako cenu, kterou jsem zaplatil za to, aby byla šťastná Mysh, kterou miluju. Protože její štěstí je důležité pro moje. Byla to moje volba, ale ne mé přání.Neznamená to, že Alex nemám rád, že by mi na ní nezáleželo... Ale moje touha to nebyla a kdybych se měl rozhodovat znovu, nebylo by to o nic jednodušší.
Ve kterém smyšleném světě bys nejradši chtěl(a) žít?
Nenapadá mě nějaký vyloženě "smyšlený". Spíše jsou mi blízké světy, které by mohly být tím naším v budoucnosti. Aai nejvíc se mi nicméně líbí myšlenka "World as myth" (Svět jako mýtus) z knih Roberta Heinleina. V některém z jeho futuristických světů bych docela rád žil.Zajímavé je, že ač mám velmi rád fantasy, v žádném z těch historizujících světů svých oblíbených autorů bych žít nechtěl. Což je nejspíše dáno jejich nízkou technologickou úrovní.
Nevzpomínám si na žádný takový sen. Létám sice docela rád (pokud to teda není deset hodin v turistické třídě přes Atlantik), ale nepamatuju si, že by se mi o tom někdy zdálo.
Jsi ve svých snech sám(sama) sebou, nebo někým jiným?
Sám sebou. Někdy v lidské, někdy koňské podobě. Obávám se, že jsem příliš egocentrický, než abych se dokázal vcítit do role někoho jiného, byť jenom ve snu.
Po přečtení tvých zážitků z autoškoly a z jediné jízdy na kole mi to nedá, a musím se zeptat, je něco na kolečkách, s čím jsi schopen zacházet, ani by jsi ohrožoval sebe nebo okolí?
Hmmm... docela dobré zkušenosti mám se židlí na kolečkách. Esta si už zvykla, že jí občas přejedu ocas a nestěžuje si.
Na kole jsem seděl přesně jedinkrát v životě. Když jsem se to učil. Ujel jsem asi dvacet metrů a pak jsem spadl do vybetonované výpusti. Což můj vztah k cyklistice dost poznamenalo.
Na ten úplně první si nepamatuju, protože úchyl jsem fakt hodně dlouho, tak od čtyř, pěti let. Nejspíš to byly nějaké výpraskové představy, pokusy a masturbace.Ale velice podrobně si pamatuju na svůj první reálný BDSM zážitek s jinou osobou. Bylo mi čerstvě osmnáct a přes inzerát (v tištěných novinách) jsem se seznámil s o něco starším klukem v Praze, ke kterému jsem si měl přijít pro výprask. Bylo to celé velice rozpačité, protože on to taky dělal poprvé a nakonec to skončilo tak, že jsem napráskal já jemu. Což mělo být nejspíš varování a ochutnávka toho, co mne v následujících patnácti letech vesměs čeká :)
Jak jsi konkrétně ty prožíval/a události 17.11.1989 a následujících dnů? Jak na tu dobu vzpomínáš?
Bylo mi deset let. Pamatuju se, že jsem se zoufale ptal, jestli u nás teda bude ten kapitalismus a strašně jsem se ho bál.Nutno říct, že celá moje rodina byli (a pokud vím jsou) hluboce věřící komunisti, navíc takový ten typ, který to myslí opravdu vážně a nikdy z toho dohromady nic neměl. V tom jsem vyrůstal. O pár let později jsem spoluzakládal dnešní Komunistický svaz mládeže.Jak se říká - kdo ve dvaceti není levičák, nemá srdce. Kdo ve třiceti není pravičák, nemá rozum. Na mne to holt jenom přišlo obojí dřív.