Michal Altair Valášek

Nejflagrantnější je to u výroků týkajících se Číny:

---

"Naše vláda má ve svémprogramovém prohlášení ekonomickou diplomacii ajá se domnívám, žeekonomická diplomacie má dva základní úkoly. Za prvé podporovat našeexportéry na zahraničníchtrzích aza druhé přitáhnout knám zahraničníinvestice, pokud možno svysokou přidanou hodnotou. Velmi významnouudálostí vtéto souvislosti byla návštěva čínského prezidenta vnašírepublice,během které bylo podepsáno 30 významných hospodářských dohod."

---

Nebyly podepsány žádné dohody, které by se týkaly "investic s velkou přidanou hodnotou". Čína u nás neinvestuje ale nakupuje, což žádnou přidanou hodnotu nemá.

---

"Jistě víte, že náš nejúspěšnější podnik Škoda Auto vyváží nejvíce svýchautomobilů právě do Číny"

---

To není pravda. Nevyváží tam prakticky nic. Vyrábí tam, což ale pro českou ekonomiku nemá téměř žádné pozitivní dopady.

---

"Čínaje největšímzahraničním investorem vsousedním Německu"

---

To není pravda. Největším investorem v Německu jsou USA. Investice Číny v DE jsou tam navíc vnímány jako z bezpečnostního hlediska problematické a vláda se jim brání: http://www.politico.eu/article/germanys-chinese-investment-problem-sigmar-gabriel-eu/

View more

O tématech svých článků rozhoduji téměř vždy já sám. Jsem externista, takže si píšu obecně o čem chci a kdy chci. Občas se stane, že se na mne editor obrátí s tím, že potřebuje článek o konkrétním tématu a/nebo rozsahu (typicky když jde o nějaké aktuální téma) nebo mi dá nějaký tip (slyšel jsi o tomhle?), ale to se stává relativně zřídkakdy, naprostou většinu témat si volím sám.

---

O věcném obsahu rozhoduji vždy já. Nikdo mi nepředepisuje, jaké má být vyznění článku nebo tak něco. Editor text samozřejmě upravuje, ale to je jeho práce a čeká se to od něj. Nikdy se nestalo, že by mi někdo změnil vyznění článku, jde typicky o stylistické věci, mezititulky a podobně. Jedinou výjimkou bylo, když jsem v době amerických voleb psal něco v době, kdy ještě nebyl znám výsledek a šel jsem spát (byl jsem v tu dobu v USA). Editor to v době vydávání už věděl, takže článek mírně upravil podle toho, že vyhrál Trump, přesně tak jak bych to udělal já. Plus samozřejmě pokud píšu o něčem odborném, čemu sám moc nerozumím, konzultuju to s někým, kdo je na tom lépe, abych to měl věcně správně.

---

Pokud se recenzí týče, tak tam je to dost podobné. Produkty k recenzi si většinou vybírám sám - objeví se něco, co mne z nějakého důvodu zajímá. Jednou mi produkt dodala redakce a jednou se mi ozvala PR agentura výrobce, od které jsem měl dříve půjčený předchozí model. V obou případech se jednalo o šifrované flashdisky a je to vcelku logické, protože mám pocit, že jsem nejspíš jediný v ČR, kdo se tomu tématu nějak systematicky a dlouhodobě věnuje.

---

Cenzurovat ani ovlivňovat se mne nikdy nikdo nepokoušel. Píšu protože mne to baví, ne kvůli penězům, což mi dává obrovskou nezávislost a svobodu. A všichni, pro něž jsem kdy psal, to vědí. A vědí, že kdyby se o nějaké nepatřičné ovlivňování pokusili, už bych pro ně nikdy nic nenapsal. A naopak: jeden z důvodů, proč rád píšu pro iHNed je, že v těch několika případech, kdy se někomu nelíbilo, co jsem o něm napsal, se za mne redakce postavila.

---

To samé se týká recenzí: píšu je relativně zřídkakdy a netrápí mne myšlenka, že mi třeba někdo další produkt neposkytne, není to můj hlavní džob, spíš svoje psaní využívám jako záminku jak si vyzkoušet něco, co bych rád, ale nechce se mi to kupovat.

View more

Alex dostala především spoustu věcí s poníky, na nichž strašně ulítává. Samolepky malé, samolepky velké na zeď, povlečení s poníky, polštářek s poníku, parukua ocásek jako růžovej poník a určitě jsem ještě na nějaké věci zapomněl. Obecně je ve věku, kdy dá spíš na množství, než na něco promyšleného, takže dostala spoustu blbinek z AliExpressu. Naprostou většinu jich vymyslela Mysh, já jsem dodal jenom nějaké samolepky.

---

Bertík nedostal nic, protože z toho ještě nemá rozum. Mysh ani já jsme nedostali nic, protože už z toho máme rozum. On náš vztah je obecně spíš praktický, než romantický: oba dva jsme hodně praktičtí a pokusy o nějakou zásadní romantiku se zpravidla promění v cosi... awkward.

---

Pokud narazím na něco, o čem si myslím, že by se Myshi mohlo líbit, tak jí to koupím, ale bez ohledu na datum. Když to náhodou vyjde, tak se to oficiálně prohlásí za dárek k tomu, co je zrovna poblíž. Takže "k svátku" takhle třeba dostala hrneček, z něhož ční vlčí čenich jako držátko. K Vánocům nedostala nic, protože jsem zrovna kolem ničeho pěkného nešel.

---

Obecně neumím dávat dárky a neuměl jsem to nikdy. Vždycky jsem to bral jako nudnou povinnost, kterou jsem řešil cestou nejmenšího odporu, ideálně zakoupením téhož dárku pro všechny. Některé mé dary se staly legendárními - například malý hřebínek všiváček měl veliký úspěch. Nakoupil jsem jich hromadu ve slevě a dle logiky "vlasy mají všichni" jsem jimi podaroval celé příbuzenstvo.

---

Dárky neumím ani přijímat. Obecně je těžké mi nějaký dát, protože co chci nebo potřebuju, to si obvykle koupím sám - nejsem ten typ, kterému by se něco dalo darovat, protože to chce a sám by si to nekoupil. Takové to "není důležitý dar sám, ale akt obdarování" je bullshit, minimálně pro mne. U naprosté většiny lidí je mi jedno, jestli na mne myslí a mají mne rádi nebo ne. Jedinou výjimkou je Mysh, ale u té zase nepotřebuju, aby mi dávala dárky.

View more