Michal Altair Valášek

Co nejméně. Myslím si, že každý si musí svou cestu životem najít sám a ostatní lidé, včetně jeho rodičů, mu mohou jenom dát informace. Přijde mi, že nejdůležitější je dodržovat tři pravidla:

---

1. Nikdy dětem nelhat. Obecně nemám problém se lhaním, ale lhát z pozice rodiče vlastnímu dítěti mi přijde hloupé, protože to dítě mi věří a já chci a potřebuju, aby to tak zůstalo. Vím, že mně to strašně vadilo, když mi někdo lhal, aby si usnadnil práci, nebo mi nakukal nějakou pitomost, protože to je dobrý vtip. Takže se Alex na každou vážně položenou otázku snažím vážně, seriózně a pravdivě odpovědět. Mnohdy to vyžaduje značná zjednodušení, často i odpověď "já nevím" a její možná nejlepší variantu "nevím, ale pojď to vyzkoušet/najít".

---

2. Zbytečně děti nešikanovat. Dát jim prostor, svobodu a informace a nechat na jejich přirozené zvídavosti a inteligenci, ať s tím nějak naloží. Přijde mi, že spousta lidí své děti zbytečně šikanuje, snaží se je nacpat na nějakou konkrétní cestu, do nějakých úzkých mantinelů, i když je to zbytečné. Někdy ze strachu, někdy z hlouposti... Což neznamená bezmyšlenkovitě vyplnit každé jejich přání a umetat jim za každou cenu cestu. Ona realita jim ty mantinely postaví sama.

---

3. O opravdu důležitých věcech se nediskutuje. Nebudu dítě šikanovat že má dojíst večeři když nechce, ale nebudu s ním diskutovat o tom, že nemá běhat do silnice nebo když je potřeba hnout zadkem a stihnout třeba vlak. Zároveň je ale nutné vysvětlit PROČ něco musí nebo nesmí dělat a nikdy nesmí padnout věta "protože jsem to řekl". Alex tím pádem poslouchá v důležitých věcech a zároveň není zbytečně frustrována omezeními v maličkostech.

---

Nemám žádné rozsáhlé zkušenosti, ale přijde mi, že podobné principy se osvědčily u obou vlčáků a osvědčují se i u Alex. Možná je jenom výjimečně hodné a bezproblémové dítě, ale prostě to funguje. Přijde mi, že je spokojená, není zbytečně frustrovaná, ale ani není rozmazlený ječící parchant, které občas vídám. Chovám se k ní jako k malé rozumné dospělé a ona mi oplácí tím, že se chová jako malá rozumná dospělá. Uvidíme, jak to bude vypadat za deset let a bojím se střetu se školním systémem, ale zatím to zdá se funguje.

---

Možná je to i tím, že máme dvě vlčandy, které taky mají svá práva a své místo ve smečce, takže nehrozí, že by se z ní stal domácí tyran, podle kterého by se točil svět. Ví, že tomu tak není, že i ostatní mají právo na svůj klid, své pohodlí... Ale zároveň vidí že ona a její spokojenost jsou pro ostatní členy smečky důležité.

---

Myslím si, že ti psi jsou pro nás všechny strašně užiteční a důležití. Že nám pomáhají chovat se přirozeněji, v souladu se zdravým rozumem a ne podle momentálně platných a zhusta nesmyslných módních trendů. Vlčáka nelze oblbnout politikou nebo reklamou. Přirozeně ví, co je důležité, svým příkladem nám to ukazuje a drží nás v kontaktu s realitou.

View more

Mám docela často pocit zmaru, který vyplývá ze skutečnosti, že je tak strašně moc věcí, které bych chtěl umět a tak málo času se je naučit. I když se omezím jenom na programování, znám tak možná deset procent toho, co bych chtěl. A to nemluvím o dalších znalostech, dovednostech a koníčcích. Chtěl bych víc a lépe psát, fotografovat, lépe poznat historii, pořádně se naučit elektroniku, jazyky... A vím, že to nikdy v životě nestihnu a nezvládnu.

---

Nevím, jestli je to pocit vyhoření, ale výsledkem je, že často nemám sílu dělat nic. Že se nedokážu dokopat k tomu, abych něco smysluplného udělal. Nebo smysluplného... zase, jak se to vezme, čtu strašně moc věcí a získávám spoustu informací. Ale nejsem si jist, že strávit několik dní studiem amerického vězeňství, systému mezinárodní lodní dopravy nebo třeba historie amerických tajných služeb je efektivně vynaložený čas.

View more

Alex má svůj vlastní počítač (tablet s Windows 10), na kterém si pouští videa (lokální nebo v aplikaci na YouTube) a hraje jednoduché hry. Zatím mi nepřijde, že by bylo nezbytné to nějak dál řešit.

---

Až bude větší a bude s počítačem pracovat nějak samostatněji (bude umět číst a bude procházet web), tak jí asi pecko hodně zamknu přes group policy (aby nemohla instalovat další software) a umístím do samostatné sítě, aby případně neohrozila další počítače. Až bude další SW potřebovat, budu ji postupně učit, jak na to, a ty restrikce uvolňovat.

---

Ta "bezpečnostní internetová školička" je zajímavý nápad, ale já obecně moc neumím pracovat s dětmi (ani s tím vlastním, natož cizím), takže ani nevím kde začít. Ale možná mne praxe a nouze donutí.

---

Jinak o veškerých restrikcích uvažuji čistě z hlediska ochrany před malwarem. Nehodlám žádným technologickým způsobem omezovat nebo cenzurovat obsah a témata, která bude Alex na Internetu hledat. To si myslím, že je poukázka na průšvih.

View more