#kamarád

Tam nesmirne zalezi prave na tom "nuti me"..

---

Obecne to samozrejme vnimam jako "chteji pro tebe to nejlepsi"..ale samozrejme ne vzdy je to nuceni spravne(vubec je nutny vysvetlit pojem nuceni)..a ne vzdy to vubec pochazi z toho "chteji pro tebe to nejlepsi".

---

Velmi casto vidis, ze kdyz je mama/tata doktorem..prece nebude synator automechanik.

---

A uplne nejhorsi je..a to znam ze svy zkusenosti..ze kdyz vole tamhleten tvuj kamarad muze studovat tohle..tak prece ty ses chytrejsi ne? Tak prece nebudes chodit na ucnak!
A s tim souvisi dalsi pripad..
A ted to zazivam zase z toho opacnyho pohledu..kdy bracha zacal studovat dalkove nejakou obchodku...kdezto sestrenice studuje nejakou veterinarni vysokou..nevim presne nazev.
A uz tam vidis takovy ty kecy typu "no to vis..ona bude doktorka vis..ale bracha..to bude jako jenom podnikatel ne?"..
Drz hubuuuuuuu.
To uz fakt neni "chci pro ne to nejlepsi" ale "chci se mit cim pochlubit" a s tim bezte do pici.

View more

Včerejší večer byl zajímavý. Skvělý. A krásný.
Když mi kamarádi nabídli, že mě vezmou na výlet do dalšího města, kývla jsem: proč by taky ne. Fakt, že to bude záležitost skupiny lidí, z nichž nikdo kromě mě cizinec není a nikoho z nich neznám déle než sotva pár týdnů, pro mě z nějakého důvodu nebyl překážkou.
A ten den uplynul jako voda a najednou byl večer a pak půlnoc. V takovou dobu už Suceavou žádná městská doprava nejezdí.
Když mí kamarádi před pár týdny trochu zjistili, co jsem zač, dost vážným tónem mi kladli na srdce, ať pro kristovy rány nechodím po setmění za svými dobrodružstvími do tý části města z řekou. Jenže vlakové nádraží velmi za řekou je.
A tak jsme šli, cenné věci v kapsách mikin pod bundou, pozorný pohled ke každému nezvyklému zvuku. A ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem téhle skupince stála v čele, byť jsem neznala cestu. Naprosto nesmyslně, euforicky plná energie.
Já, kluk, jehož jsem ještě to ráno neznala a kterému jsem ve vlaku takřka celou cestu prospala v náručí, za námi blízký kamarád s kamarádkou, co se drží za ruce, a pak ještě další tři známí. Kluzký bahno na chodnících, občas podivnej pach močůvky a hniloby linoucí se z rozbitých oken některých domů, čas od času se opodál rychle mihnoucí štíhlé tělo toulavého psa, ticho a zkurvená tma.
Za mnou se ozve tlumený uchechtnutí. Otočím se, kamarád se nakřivo usmívá a pozoruje mě svýma klidnýma očima, ve kterých je něco, co by v očích žádnej osmnáctiletej středoškolák mít neměl.
"Ty si to užíváš, co?" nadhodí.
Zarazím se, uvědomím si, že jo. "Vůbec nemáš představu, jak moc," přiznám.
Zavrtí hlavou. "No samozřejmě." Jemně něco řekne své holce v rumunštině a jdem svižným tempem dál, protože most před námi ještě nějakou chvíli nebude.
A já se cítím naživu. V každý molekule. V centru každé kosti. Mohla bych být všude jinde: na pokoji, mohla bych být v Ostravě, mohla bych být na Erasmu v nějakém krásném, historickém městě, ale tady jsem, v ospalém rozervaném kusu Rumunska, odkud všichni ostatní plánují odejít, provází mě lidé, jejichž tón hlasu za pár měsíců zapomenu a za pár let i jejich jména, byť je teď miluji - neslyšně křičím v extázi s každým dalším nádechem a kdo ví, jestli se takhle naživu ještě někdy znovu cítit budu.
Nacházím bohy v místech, kam se oni samotní báli vkročit.

View more

Jako první mě zrovna napadl můj nový kamarád. Píšeme si teprve chvíli, ale já mám pocit, že se známe už celé věky. Je to nejvíc v pohodě týpek a já jsem ráda, že mám takové štěstí, že si píše právě se mnou. Teď nemám zase úplně nejlepší období a on mi hodně pomáhá i jen tím, že je. Docela rychle mi přirostl k srdíčku a to jsem si myslela, že tam nikoho teď prostě nepustím. Hochuuu neser mě. Nechápu, jak to děláš. Doufám, že si to taky přečteš jinak dostaneš kopačku na solar! Každopádně je to první osoba v mém věku se kterou si rozumím. Miluju jeho humor. Máme docela podobný, což je nejvíc fajne. Jen si na něho musím dávat bacha, je to pěkný kundolap 🤣😁🙏. Díky němu začínám chápat, že i muži mají city. Jen škoda, že bydlí na druhé straně republiky. Ale to nevadí, když si píšeme, cítím se jakoby seděl i právě teď vedle mě. Pokud to fakt čteš. Ty můj cypeeee mám tě ráda hochuuuu 🔥🙏

View more

To bylo tak. Jeli jsme s kamarádem na sekanou do Globusu, zaparkoval jsem a když jsme vystoupili můj zrak instinktivně zaměřil hned na vchod, otevřeli se dveře a vyšla ona . Hned mi spadla brada, ta její elegantní chůze ..když šla jako by se spustil Slow motion a přísahám jako bych slyšel písničku Pretty Woman ..její vlasy kopírovali její chůzi ..parkovala jen o tři místa vedle mě ..musela tudíž projít kolem mě ..kamarádovi dle reakce "ty píčo" ..se asi taky líbila ..ale usmála se na mě ..asi bylo poznat že jsem z ní úplně v háji ..ona moc dobře ví že se musí líbit úplně každýmu .můj pohled následoval jejím směrem a pak řekla ..co je ? A podívala se na sebe jestli na ní není něco špatně ..kdyby tam nebyl kamarád kterej prostě kretén hned řekl že chci na ni kontakt tak bych se asi neodvážil s ní ani promluvit ..no díky němu jsme se dali do řeči ..pár připsaných nocí ..první rande a pak už to šlo všechno nějak samo ..jasně že se mi neodevzdala jen tak zadarmo ..pěkně mě podusila ale stálo to za to ..takže ..oslovila mě první ona pokud se "co je?" dá považovat za oslovení

View more

Jasně že jo. To každý otec a dcera, bratr a sestra, kolega a kolegyně, spolužák a spolužačka spolu musí chodit nebo se spolu vůbec nebavit? Tohle je ta největší blbost, co jsem kdy slyšela. Je to tak strašně misogynistické. Jako kdyby žena mohla být/měla právo být jen s někým, komu zajistí sex (bohužel takhle hodně lidí romantický vztah vnímá - že jeho součástí musí být sex). Představte si to, ale každý vztah nemusí být o sexuální nebo romantické atrakci, ačkoli byste rádi snižovali ženy jen na pouhý objekt chtíče (neříkám, že to dělá Lištice, nýbrž ti, co si tohle myslí). Kterýkoli člověk s kterýmkoli genderem může být kamarád s kterýmkoli člověkem kteréhokoli genderu. Přátelství se nezužuje jen na stejnopohlavní/stejnogenderové lidi. Připadám si hloupě, že to vůbec musím vysvětlovat.
Nicméně vím, že se pořád najdou lidé (hlavně muži/kluci), kteří tento názor stále zastávají. Je mi jasné, že ti si tuhle odpověď stejně nepřečtou, a i kdyby se jim to (hlavně těm postarším chlápkům) někdo snažil vysvětlit, pravděpodobně by si stejně trvali na svém. Ale věřte, že podobné názory mě dokážou pěkně rozpálit do běla.

View more

Březen 2022. Volá mi kamarád, že sice má v bance skoro milion, ale nemůže zaplatit nájem, protože banka ukončila činnost a v kapse má pár stovek... Peníze sice časem dostane (pojištění), ale majitel bytu chce peníze teď, ne za tři měsíce. :-)
Jsem rozhodně proti zrušení hotovosti. A to nejen z důvodu výše uvedeného. Platba hotovostí zaručuje vysokou míru svobody. Bez možnosti plošně špehovat, kdo, kde a co kupuje. Bez možnosti bloknout někomu účet - a tím všechny jeho peníze. Bez možnosti držet lidi v hrsti. Bez možnosti nutit občany k využívání soukromých bankovních služeb. Atd.
Každý se může rozhodnout, zda bude preferovat hotovost, nebo bankovní služby. Zda bude platit kartou, nebo raději bankovkami. Tuhle možnost svobodně se rozhodnout je potřeba zachovat.
Naštěstí dnes, ani v dohledné budoucnosti, není zrušení hotovosti reálně proveditelné. Představovalo by to dramatické rozbourání celého státu, desítek právních předpisů, řešení celé řady mnoha nových problémů, které by nastaly. A také věřím, že takový nápad by narazil na tvrdý odpor lidí. A opět říkám: naštěstí.

View more

Vědecky podložená cesta na urychlení takřka jakéhokoliv hojení prakticky neexistuje. Tělo potřebuje svůj čas - ty můžeš zajistit, že ten čas nebude delší, než je nezbytně nutné, ale nezkrátíš ho.
Jizvy jsou zpočátku tmavé především proto, že se tělo snaží o co nejrychlejší uzavření rány. Narychlo se tam musí vytvořit nové buňky, vazivo, kůže, musí se to pospojovat (čistě proto, že otevřená rána je nebezpečná nejen například krvácením, ale především proto, že představuje ideální vstup pro nejrůznější infekce). Kde se musí něco dělat rychle a intenzivně, tam tělo začne posílat dost krve. Proto jsou ostatně jizvy ve svém počátku nejčastěji zarudlé a vystouplé. Průtok krve je tam zvýšený, vytvářejí se nové dočasné cévy a vazivo, co to jako lešení drží všechno pohromadě.
Trvá to dlouho, než je tělo se svou dočasnou prací spokojeno natolik, že pomalu začne uklízet stavbu a přesouvat se k řešení trvalému.
Tento proces neurychlíš, ale můžeš mu pomoci:
1) Mazáním jizvy. Doporučuje se vepřové sádlo, ale já kdybych na sobě měl čichat vepřové sádlo, tak se asi zblázním, takže za sebe doporučím spíš měsíčkovou mast. K dostání v každé lékárně, na jizvy se používá už dost dlouho.
2) Tlakovou masáží jizvy. V ideálním případě tě o tomto měl poučit už lékař - jizvy se mají masírovat. Samozřejmě nějak rozumně a tak, aby člověk prsty úplně nedloubal do toho, co má zraněné pod nimi, ale zkrátka se na ně má z nejrůznějších směrů a úhlů tlačit, případně kroužit okolo a podobně. Jednak tohle pomáhá onomu proudění krve, jednak to údajně jizvu trochu mírní proti tomu, aby si moc nevystoupávala.
3) Tím, že nebudeš kretén. Jako u každého kožního "problému" jsou jednoduchá pravidla, co člověk může dodržovat. Nevystavovat jizvu úplně přímému slunečnímu záření (případně ji zkusit alespoň chránit nějakým silným krémem na opalování). Nechodit s jizvou nějakou dobu do bazénů, zvláště do těch veřejných, co jsou koktejl infekcí a chlóru. Neškrábat a nestrhávat strupy, co se na té jizvě případně vytvoří. Pokud má jizva někde nějakou svoji otevřenou část, je dobré to otevření dezinfikovat a sterilně překrývat, zvláště proto, aby netřelo o oblečení, netekl do něj pot a podobně.
Zkrátka se o jizvu dobře starej a měj s ní trpělivost (jizva je tvůj kamarád a to nejlepší, co tvoje tělo svede, aby tě zachránilo před dlouhotrvajícím ohrožením ze zranění). Hodně štěstí :)

View more

Nejsem výjimečná absolutně v ničem. Strašně ráda bych byla, jen jednoho druhu, the special someone pro někoho nebo vlastně prakticky každého, koho mám ráda, chtěla bych, aby jen na mně záleželo, jakkoli sebestředně, sobecky a nadutě to zní, abych byla ten jeden pacient, ten jeden kamarád, ten jeden partner, ne jeden z mnoha, potřebuji být doceněná, milovaná. Nejsem. Jsem prostě jeden z milionu, a když umřu, nic se nezmění, prostě chcípne další člověk.
Své nevýjimečnosti jsem si sice na vědomé úrovni vědoma (get it?), ale nevědomě nikoli a zoufale se snažím být výjimečná. Většinou to má formu nevědomé sebesabotáže - ,,Jsem výjimečná v tom, že jsem nevyléčitelná, není mi pomoci.", a tak nevědomě jakékoli vyhlídky na zlepšení podkopu. ,,Jsem výjimečná v tom, že jsem ta nejhubenější ve většině skupin lidí.", takže budu i nadále hladovět, dokud nezkolabuji. ,,Jsem výjimečná v tom, že mám nejlepší výsledky nebo jedny z nejlepších výsledků ve většině skupin lidí.", takže se budu i nadále přepracovávat a končit se syndromem vyhoření a silným strachem z nároků a reakcí ostatních. ,,Jsem výjimečná v tom, že jsem největší odpad, zlý člověk, selhání, zklamání.", takže když se půjdu zabít, všem a všemu se uleví. A nejspíš bych vymyslela další příklady mojí snahy o výjimečnost.
Nejspíš se nenajde člověk, který by se mnou byl naprosto ve všem, vzhledu, chování, osobnosti, koníčcích, minulosti atp., identický, a v tom ohledu bych tedy byla výjimečná (ačkoli unikátní by podle mě byl přesnější výraz), ale to není úplně ta výjimečnost, kterou bych si přála. U mě to vždycky musí být něco absolutního, nějaký extrém, jinak to není výjimečnost (což podle mě i docela dává smysl, výjimečnými nazýváme spíš lidi, kteří jsou v něčem výrazně jiní, většinou lepší než ostatní) - nevyléčitelná, nejchytřejší, nejúspěšnější, nejhubenější; nestačí, aby se ve mně sešlo několik různých proměnných. Být já není dostačující, to mě nečiní výjimečnou. Musím být super-, nebo hrozné-já. Jinak za nic nestojím.

View more

Zkoušet vysát jed z rány je doslova jedno z nejdementnějších porušení zásad první pomoci. Vnitřek úst je sliznice. A co víc, je to dost prokrvená sliznice, která v sobě extrémně často má nějaké drobné ranky. Vysátí jedu pusou = dostání jedu přímo na sliznici a do krve.
Doufal bych, že většina z vás je alespoň natolik obdařená, aby neolizovala kliky náhodnejch dveří. Jistě si pak dokážete odvodit, že namáčet si jazyk v bakteriálních infekcích je principielně asi podobně pitomý, jako si ho namáčet v jedu.
Krev z člověka teče ven nejen proto, aby bylo na světě veselo, ale i proto, že s sebou v ideálním případě vezme všechen hnus, co se snaží dostat dovnitř. Rány tohohle typu teda nechat volně krvácet. S danou končetinou moc nehýbat, ideálně člověka dostat do té civilizace a k lékařské pomoci.
Haha vtip dobrý, ale na hezké chvilky s kamarádem asi doporučím lepší výmluvy.

View more

Nechci mít děti a není to pro mě tabu otázka.
Nicméně, velmi dobře chápu, že podobně jako je to u velké části jiných otázek, strašlivě záleží kdo, kdy, jak, proč a koho se ptá.
Je úplně něco jiného, když se na tuhle otázku zeptáš člověka v rámci nějaké úplně pohodové diskuze, a když se zeptáš proto, abys při odpovědi "nechci mít děti" spustil salvu o tom, jak se ten názor určitě změní a děti jsou jedinej smysl života a kdesi cosi. Je dost rozdíl, když se tě na to ptá kamarád a když zaměstnavatel - mám mimochodem pocit, že tahle otázka je snad minimálně u pracovních pohovorů i nelegální. Protože zvláště u žen je to otázka nabité zbraně. Když odpoví, že děti mít chce, zaměstnavatel to může brát tak, že dříve či později odejde na mateřskou, takže nemá moc cenu jí přidávat plat nebo zvyšovat pozici. Když odpoví, že děti mít nechce, zaměstnavatel to může brát tak, že je tedy úplně ideálně bez závazků a může dělat všechny přesčasy, co si vymyslí.
Taky asi nebude úplně skvělý, když se na to zeptáš člověka, kterej se léčí s neplodností/má za sebou třeba přirozený potrat. A jasně, můžeš si říct, že to nemůžeš vědět, že to se pak nemůžeš beze strachu ptát vůbec na nic.
Ale 1) holt jsou témata, co budou pro specifickýho člověka citlivý bez tvýho předchozího vědomí, a i s tím se u konverzace musíš umět vyrovnat, přijmout za to zodpovědnost a především pro to mít soucit a pochopení a 2) je vždycky dobrý se zamyslet, jestli a proč tě ta otázka zajímá natolik, abys ji položil člověku, se kterým se zcela očividně tolik neznáš.
Protože jakkoliv pro mě otázka "chceš jednou mít děti" není tabu, docela mi vrtá hlavou, proč to tolik lidí, kteří nejsou ani zdaleka mí partneři, tak zajímá.

View more