Věříš ve skryté kamery v tvojí domácnosti? Pokud ano, kdo je tam přimontoval a proč zrovna do tvojí ložnice?
I ty vtipante. V mym bytě je všechno krom těch 4 stěn pořízený mnou a vim velmi dobře, kde mám kamery.
Posts:
Je cukr potrava pro mozek?
V podstatě ano.
Vtipné je, že neurony, jakožto hlavní buňky nervové soustavy, co přenášejí signály, tedy informace, se ale s metabolizováním cukrů nejsou úplně ochotné srát. Celkově jsou neurony dost rozmazlený buňky, nebudou se přece trápit s kousáním, když můžou rovnou polykat.
Proto existují gliový buňky, tady konkrétně astrocyty. Astrocyty jsou buňky, co mají spoustu výběžků, a tradičně se jedním výběžkem obmotávají kolem mozkových cév - čímž vytvářejí hematoencefalickou bariéru a zařizují, že do nervové soustavy nebudou z krve přímou difúzí proudit škodliviny, jak by tomu mohlo být u jiných orgánů - druhým výběžkem kolem neuronů, čímž zajišťují, že cokoliv bude od krve procházet k nim, přejde přes jejich ochutnavačství.
Astrocyty tak například glukózu (cukr z krve) natráví často až do pyruvátu/laktátu - tedy látky, které se následně přes Krebsův cyklus a dýchací řetězec přímo v neuronech rozbíjejí na energii. Ušetří neuronům jedny z těch náročnějších kroků metabolismu, aby se mohly soustředit jen na to myšlení.
Je to celkem cool, celkově gliový buňky jsou strašlivě zajímavá skupina a pro nervovou soustavu nesmírně podstatná.
Vtipné je, že neurony, jakožto hlavní buňky nervové soustavy, co přenášejí signály, tedy informace, se ale s metabolizováním cukrů nejsou úplně ochotné srát. Celkově jsou neurony dost rozmazlený buňky, nebudou se přece trápit s kousáním, když můžou rovnou polykat.
Proto existují gliový buňky, tady konkrétně astrocyty. Astrocyty jsou buňky, co mají spoustu výběžků, a tradičně se jedním výběžkem obmotávají kolem mozkových cév - čímž vytvářejí hematoencefalickou bariéru a zařizují, že do nervové soustavy nebudou z krve přímou difúzí proudit škodliviny, jak by tomu mohlo být u jiných orgánů - druhým výběžkem kolem neuronů, čímž zajišťují, že cokoliv bude od krve procházet k nim, přejde přes jejich ochutnavačství.
Astrocyty tak například glukózu (cukr z krve) natráví často až do pyruvátu/laktátu - tedy látky, které se následně přes Krebsův cyklus a dýchací řetězec přímo v neuronech rozbíjejí na energii. Ušetří neuronům jedny z těch náročnějších kroků metabolismu, aby se mohly soustředit jen na to myšlení.
Je to celkem cool, celkově gliový buňky jsou strašlivě zajímavá skupina a pro nervovou soustavu nesmírně podstatná.
Kolikátý už máš účet na Asku? Co byl tvůj důvod si zrušit tvůj poslední?
Tohle je můj první účet na asku. Jsem jeden z těch zoufalců, co to tady táhnout už od roku... no, bože můj, 2013? Opravdu všichni umíráme.
Paradoxně to ale není můj poslední účet na asku. Jednou mi jeden kamarád řekl, že se s takovýmhle askovým účtem pojí vytvoření persony, která nás nakonec víc uvězní než cokoliv jinačího. Která je reprezentativní, na kterou jsou lidi zvyklí, kterou znají.
Nakonec byl konkrétně tenhle kamarád důvod, proč jsem si vytvořil účet druhý, se kterým jsem se schoval do nicoty, ve kterém zcela anonymně křičím do a ze stínů.
Paradoxně to ale není můj poslední účet na asku. Jednou mi jeden kamarád řekl, že se s takovýmhle askovým účtem pojí vytvoření persony, která nás nakonec víc uvězní než cokoliv jinačího. Která je reprezentativní, na kterou jsou lidi zvyklí, kterou znají.
Nakonec byl konkrétně tenhle kamarád důvod, proč jsem si vytvořil účet druhý, se kterým jsem se schoval do nicoty, ve kterém zcela anonymně křičím do a ze stínů.
Kolik bych měla vážit? Výška 166cm, věk 19
To já nevím, zlatí :) Můžu ti dle tvé výšky a věku říct nějaké tabulkově správné váhové rozmezí, ve kterém by ses měla pohybovat, a z toho logicky odvodit zlatý střed, což je vždycky nejlepší :) Ale nemůžu ti říct, jaká váha je právě pro tebe a tvé tělo ta ideální. Ano, z výšky to lze částečně odvodit, takže ti to mohu přibližně říct, ale to si můžeš sama ťuknout do kalkulačky.
Nicméně, to není ten hlavní údaj. Já nevím, kolik máš svalů, a kolik tuku. Nevím, jakou máš stavbu těla a kostru. Nevím, jaký jsi somatotyp. Nevím, zda třeba nezadržuješ vodu. Nevím, jak jsi na tom zdravotně, a jak jsi od přírody nastavená, protože pro někoho je zdravější mít tu váhu vyšší ( aniž by vypadal tlustě, prostě je těžší) nebo naopak nižší.
Abych ti trochu odpověděla, s tvou výškou bys měla vážit, abys měla zdravou váhu, cca 52 až 67 kilo, abys byla jakože ok, takže ideálně okolo těch 58-60ti třeba :)
Nicméně pokud máš například hodně svalů ( protože ty svaly jsou prostě těžký a váží hodně) tak i víc. Pokud jsi naopak od přírody drobek s drobounkou stavbou těla, můžeš vážit klidně těch 51 a být zdravá.... I takoví lidé jsou. Můžeš to mít ale úplně naopak, a pod těch 60 to pro tebe nebude ok. To je strašně různý.
Asi takhle... Pokud nemáš tabulkově nadváhu ani podváhu, k tomu se cítíš dobře, nosíš nějaké normální velikosti oblečení ( tedy S,M,L, nikoli ty věci XS a XXL) nemáš žádné zdravotní problémy způsobené vysokou nebo nízkou váhou, pak to neřeš a buď ráda a netrap se nějakou váhou. :)
Nicméně, to není ten hlavní údaj. Já nevím, kolik máš svalů, a kolik tuku. Nevím, jakou máš stavbu těla a kostru. Nevím, jaký jsi somatotyp. Nevím, zda třeba nezadržuješ vodu. Nevím, jak jsi na tom zdravotně, a jak jsi od přírody nastavená, protože pro někoho je zdravější mít tu váhu vyšší ( aniž by vypadal tlustě, prostě je těžší) nebo naopak nižší.
Abych ti trochu odpověděla, s tvou výškou bys měla vážit, abys měla zdravou váhu, cca 52 až 67 kilo, abys byla jakože ok, takže ideálně okolo těch 58-60ti třeba :)
Nicméně pokud máš například hodně svalů ( protože ty svaly jsou prostě těžký a váží hodně) tak i víc. Pokud jsi naopak od přírody drobek s drobounkou stavbou těla, můžeš vážit klidně těch 51 a být zdravá.... I takoví lidé jsou. Můžeš to mít ale úplně naopak, a pod těch 60 to pro tebe nebude ok. To je strašně různý.
Asi takhle... Pokud nemáš tabulkově nadváhu ani podváhu, k tomu se cítíš dobře, nosíš nějaké normální velikosti oblečení ( tedy S,M,L, nikoli ty věci XS a XXL) nemáš žádné zdravotní problémy způsobené vysokou nebo nízkou váhou, pak to neřeš a buď ráda a netrap se nějakou váhou. :)
Would you rather be able to visit 100 years in the past or 100 years in the future.
I would much rather go 100 years into the future! To see all the technological advancements and such! I'm a huge tech nerd so I'd be all over the place to see what's improved 😆 If I had wanted to go to the past I'd probably go even further back, probably to the viking age or the middle ages. The 1920's don't interest me nearly as much Haha
Que vas a hacer cuando empieze la normalidad? What are you going to do when IS going to start the supouse new normality?
We live in the current normality.
Life, our world, and the way things work are constantly in flux and forever changing. What was normal a couple of years ago, was hugely different to 10 years ago.
Humanity wasn't prepared for a pandemic. Which itself is worrying... with all our tech and everything. BUT until people can stop putting their selfishness, and ignorance over the lives of others, we won't move forward.
Life, our world, and the way things work are constantly in flux and forever changing. What was normal a couple of years ago, was hugely different to 10 years ago.
Humanity wasn't prepared for a pandemic. Which itself is worrying... with all our tech and everything. BUT until people can stop putting their selfishness, and ignorance over the lives of others, we won't move forward.
Koho odpovede na Asku máš najradšej?
Těch profilů moc není jen malá hrstka se v této odpovědi pozná, že u nich rád čtu odpovědi a počítám i tebe.
Souhlasíte s tím, aby si stejnopohlavní páry mohly adoptovat dítě a mít klasický sňatek?😊 Pokud ne, napište nějaký RACIONÁLNÍ důvod.🤗
Souhlasím. Dva milující lidé mají právo mít děti a milující rodinu. Je úplně jedno estli muž žena nebo stejnopohlavní páry ☺ hlavní je že dítě dostane milující domov a péči jenž mu náleží. V čem je to horší než matky samoživitelky které pak mají 3 prace pro dítě první poslední sle na dítě nakonec nemají čas tím je nechci urazit jsou úžasné a vztah na vždy vyjde ale myslím že tyto páry si zaslouží stejnou šanci mít děti a rodinu. Myslím že svatba je trochu ožehavé téma ale mělo by se změnit i to partnerství a přiblížit. Ono ani nejde srovnávat partnerství a manželství u manželství je deditstvi a vše jasné u partnerství je nutná poslední vůle a i tak sou to časté boje s příbuznými nehledě na to že těch rozdílu je tam hodně je to nespravedlive. A to říkám já hetero chlap 🤣
Co vás změnilo k lepšímu a něco, co vás změnilo k horšímu?
Vlastně dobre skutky lidí. Příroda zvířátka víra. No a co k horšímu zklamání využívání a lži od těch kterým jsem věřil ale přeju každému jen dobré. Neudržím v sobě špatně emoce výjimkou je smutek i když jsem smišek pozitivní tak je ve mě stále moře smutku ☺ řekl bych že každá bolestná lekce kdy jsem o někoho přišel či sám trpěl ať bolestmi fyzickými (jak má nemoc tak úrazy atd) tak psychickou bolesti ztrátou blízkých zklamáním. Mě posílili a otevřeli srdce zvětšili empatii a soucítění s ostatními. Jak se říká dobro nemůže být bez zla jing a jang
Pracujete v oboru, který jste studovali (ať už na SŠ nebo na VŠ)? Proč ano/ne? Máte pocit, že pro vás studium mělo význam, nebo vás v některých ohledech i zklamalo? (Pokud ještě studujete, klidně pište o současných zkušenostech.) Můžete se rozepsat, ráda si počtu :)
Plánuju pracovat v oboru, který jsem studoval, ačkoliv možná ne tak úplně prvoplánově. Vystudoval jsem molekulární biologii, plánuju pracovat buď vyloženě jako neurobiolog ve výzkumu nebo jako učitel na střední škole/gymnáziu.
Rozhodně pro mě studium význam mělo, dalo mi to hrozně moc. Nejen v těch očividných věcech, nedalo mi to jen znalosti - dalo mi to hlavně náhled na to, jak propojovat informace. Jak přemýšlet, jak se věcmi zabývat, jak spolu všechno může souviset, jak zpracovávat vědecké texty, kde hledat informace, jak ověřovat jejich pravděpodobnost, všechno tohle.
Současně jsem téměř naprostou většinu studia měl pocit, že mě vedou lidé, co jsou velmi rozumní, vyrovnaní, kapacity ve svém oboru. Kterým reálně jde o to, abychom poznali krásy vědy, abychom byli fascinovaní a přemýšleli nad věcmi za hranicemi všedního dne a poznání.
Téměř naprostou většinu studia, protože reálné zklamání pro mě přišlo jen a pouze na přijímacích zkouškách na magisterské studium. Byl jsem opravdu poněkud překvapen, když se komise cítila potřebu po mně vozit v rámci jedné jediné položené otázky, ačkoliv bylo zřejmé, že s mým výzkumem/studiem/plánovaným pokračováním studia vůbec nesouvisí a že o ní tudíž nevím zrovna mnoho. Zvláště zhrzen jsem byl po tom, co mě následně poslali pryč bez toho, že by zkusili položit jakoukoliv další otázku.
Ale já jsem na tyhle věci poměrně citlivý, velmi špatně tohle snáším, jsem proti tomu velmi vyostřený. Nejen vůči přístupu "raději zjistím, co všechno student neví, než abych se zajímal o to, co všechno ví", především vůči přístupu "já jsem tu autorita a ty se poper se vším ponížením a zraněnou pýchou, co jsem si já zrovna dnes usmyslel, že ti udělám".
Rozhodně pro mě studium význam mělo, dalo mi to hrozně moc. Nejen v těch očividných věcech, nedalo mi to jen znalosti - dalo mi to hlavně náhled na to, jak propojovat informace. Jak přemýšlet, jak se věcmi zabývat, jak spolu všechno může souviset, jak zpracovávat vědecké texty, kde hledat informace, jak ověřovat jejich pravděpodobnost, všechno tohle.
Současně jsem téměř naprostou většinu studia měl pocit, že mě vedou lidé, co jsou velmi rozumní, vyrovnaní, kapacity ve svém oboru. Kterým reálně jde o to, abychom poznali krásy vědy, abychom byli fascinovaní a přemýšleli nad věcmi za hranicemi všedního dne a poznání.
Téměř naprostou většinu studia, protože reálné zklamání pro mě přišlo jen a pouze na přijímacích zkouškách na magisterské studium. Byl jsem opravdu poněkud překvapen, když se komise cítila potřebu po mně vozit v rámci jedné jediné položené otázky, ačkoliv bylo zřejmé, že s mým výzkumem/studiem/plánovaným pokračováním studia vůbec nesouvisí a že o ní tudíž nevím zrovna mnoho. Zvláště zhrzen jsem byl po tom, co mě následně poslali pryč bez toho, že by zkusili položit jakoukoliv další otázku.
Ale já jsem na tyhle věci poměrně citlivý, velmi špatně tohle snáším, jsem proti tomu velmi vyostřený. Nejen vůči přístupu "raději zjistím, co všechno student neví, než abych se zajímal o to, co všechno ví", především vůči přístupu "já jsem tu autorita a ty se poper se vším ponížením a zraněnou pýchou, co jsem si já zrovna dnes usmyslel, že ti udělám".
Změnila bys práci kvůli lásce?
Jako kdybych si nasla lasku v praci, tak abychom nebyli na stejnem pracovisti? Ted jsem zrovna ve firme, kde je tech dvojic hodne... je to zvlastni.
Co se ti nejvíc líbí na tvé práci? Co na ní naopak nesnášíš?
Na mojí práci miluju stálý kolektiv mladých lidí, kteří táhnou za jeden provaz❤️
Nesnáším ale zákazníky, kteří se ještě stále drží hesla “náš zákazník, náš pán” které vyblil někdo v minulém století, kdy se k sobě ještě lidi chovali s úctou a respektem.
To dnes bohužel už neplatí a neplatí ani to heslo. A bylo by fajn, kdyby lidi kteří jdou nakupovat nebo žádat někam o nějakou službu, aby se k prodejci chovali jako k člověku na stejné úrovni a ne jako k služce👍🏻
Lidi buďme na sebe hodní a ohleduplní. Pokud nemáte na nakupování náladu a nervy, tak do těch obchodů laskavě nelezte a nekažte náladu a den těm, kteří tam být bohužel musí (prodejci, zaměstnanci).
Nesnáším ale zákazníky, kteří se ještě stále drží hesla “náš zákazník, náš pán” které vyblil někdo v minulém století, kdy se k sobě ještě lidi chovali s úctou a respektem.
To dnes bohužel už neplatí a neplatí ani to heslo. A bylo by fajn, kdyby lidi kteří jdou nakupovat nebo žádat někam o nějakou službu, aby se k prodejci chovali jako k člověku na stejné úrovni a ne jako k služce👍🏻
Lidi buďme na sebe hodní a ohleduplní. Pokud nemáte na nakupování náladu a nervy, tak do těch obchodů laskavě nelezte a nekažte náladu a den těm, kteří tam být bohužel musí (prodejci, zaměstnanci).
Per le olimpiadi di Tokio gli atleti faranno allenamenti hi tech per cercare di abituarli al nuovo fuso orario giapponese e tu che pensi?
Di sicuro anche il jet leg non aiuta, ma poi si abutueranno in quei giorni in cui ci saranno le gare quindi riposare è molto fondamentale
Vyplatí se na vlasy drahé šampóny ze salónu? Jde poznat rozdíl v péči a hebkosti vlasů?
Šampóny ze salónů jsou vlastně jiné v tom, že to jsou koncentráty. Stačí málo a má to požadovaný výsledek. Ty co jsou běžně v prodeji v obchodech jsou z 90% voda no...
Takže jako jo, jde poznat rozdíl.
Já třeba si nekupuju vyloženě šampóny ze salónů, ale kupuju si jednou za rok nějaký prostě pořádný kvalitní a ne z drogérky (spíš ho teda nekupuju ale dostanu k Vánocům, takže asi nemůžu doporučit nějakou konkrétní značku)
Vydrží mi do dalších Vánoc, nemusím utrácet furt za ty blbý, vlasy mám v pohodě a je to... Ale můžu ze zkušeností říct, že čím míň do těch vlasů zasahuješ a čím normálněji žiješ, tím míň to musíš řešit a tím míň problémů máš
Takže jako jo, jde poznat rozdíl.
Já třeba si nekupuju vyloženě šampóny ze salónů, ale kupuju si jednou za rok nějaký prostě pořádný kvalitní a ne z drogérky (spíš ho teda nekupuju ale dostanu k Vánocům, takže asi nemůžu doporučit nějakou konkrétní značku)
Vydrží mi do dalších Vánoc, nemusím utrácet furt za ty blbý, vlasy mám v pohodě a je to... Ale můžu ze zkušeností říct, že čím míň do těch vlasů zasahuješ a čím normálněji žiješ, tím míň to musíš řešit a tím míň problémů máš
ty si neodmeitla nidky chalaan?
sry, já už tak nějak asi nechci odpovídat na otázky, které se týkají vztahů (jakože těch romantických a sexuálních).. myslím, že se na mém profilu můžete dozvědět i zajímavější věci, než jestli s někým chodím, nechodím, jestli jsem někdy někoho odmítla, neodmítla atd..
jakože obecně se k tomu klidně vyjádřím, ale co se vyloženě mě osobně týče, tak poslední dobou nemám nutkání se k tomu vyjadřovat..
jakože obecně se k tomu klidně vyjádřím, ale co se vyloženě mě osobně týče, tak poslední dobou nemám nutkání se k tomu vyjadřovat..
Holky vysocí kluci nebo stejně vysocí jako vy ?
mne se vzdycky libili nizsi muzi, ja sama jsem dost mala (160 cm halo) takze tak max do tech 180 cm ideal...i to je obcas dost
vylozene vysoky nenene, you dont want to lamat si krk jen pri kazdy puse a nikdy jsem nepochopila to silenstvi ze strany zen na vysoky muze, jestli chces neco vysokyho, tak si kup zirafu kamo
vylozene vysoky nenene, you dont want to lamat si krk jen pri kazdy puse a nikdy jsem nepochopila to silenstvi ze strany zen na vysoky muze, jestli chces neco vysokyho, tak si kup zirafu kamo
What's an irrational fear you have?
When I'm standing on something tall and I look upward, I have this rather disconcerting sense that everything is going to fall out of my pockets. I can look down just fine – which I'm led to believe is the thing that usually bothers folks – but when I crane my neck skyward, I get haunted by images of my smartphone just, like, leaping out of my pants and plummeting to its death.
I have a terribly debilitating fear of stickers. I don't know why, but I just hate the idea that something could be stuck on me without my knowledge. And yes this fear extends to glitter too. My family thinks it's hilarious and puts the little stickers that go on apples on all of my favorite foods. So now I can't have any peanut butter because it's covered in apple stickers....
I won't dive when I'm swimming. My dad used to dive in high school/college, and he told me about a friend of his who broke his neck and was paralyzed after entering the water the wrong way. I don't mind jumping feet first into the water from great heights, and I'm a good swimmer, but I absolutely refuse to dive from even a dock.
My school has these really heavy metal doors with a huge gap between them and the hinge and frame when they’re open. So, naturally, I fear accidentally putting my fingers in and snapping them off when the door closes. Also, xenomorphs. Especially having one in my chest. Actually, having anything alive inside me at any point whatsoever, but SPECIFICALLY I fear facehuggers, chestbursters, and xenomorphs. I’ve never even SEEN Alien, so I’m not quite sure where this fear came from since I’ve had it since I was seven but didn’t learn anything about the movie or plot until I was 13.
When I was in training in the military my tech school instructor somehow found out about my irrational fear and got a pregnant coworker down the hall to hassle me about it. I fucking passed out in the middle of class because this lady wouldn’t get her baby bump away from me and wouldn’t stop talking about pregnancy and child birth. 5 years later I’m stationed in Germany and I get a new boss. Never really talked to the lady for a couple of months but she seemed alright. Someone from work knew about my pregnancy story from tech school and brought it up during a TDY (like a mini deployment to a base for a couple weeks.) and the new boss was that lady! She came back from TDY and asks me into her office. Her kid was there and she said “did you know this kid almost made you pass out before she was even born?” And it finally hit me who she was.
Driving. Millions of people do it, but here I am at nearly 21 years-old with no driver's licence because it scares the shit out of me. I'm usually fine when someone else is driving, but when I get behind the wheel, I'm immediately struck with the thought that I'm gonna end up killing either myself or other people, and I can't handle it. I think it's an amount of control that I don't want to be responsible for.
I have a terribly debilitating fear of stickers. I don't know why, but I just hate the idea that something could be stuck on me without my knowledge. And yes this fear extends to glitter too. My family thinks it's hilarious and puts the little stickers that go on apples on all of my favorite foods. So now I can't have any peanut butter because it's covered in apple stickers....
I won't dive when I'm swimming. My dad used to dive in high school/college, and he told me about a friend of his who broke his neck and was paralyzed after entering the water the wrong way. I don't mind jumping feet first into the water from great heights, and I'm a good swimmer, but I absolutely refuse to dive from even a dock.
My school has these really heavy metal doors with a huge gap between them and the hinge and frame when they’re open. So, naturally, I fear accidentally putting my fingers in and snapping them off when the door closes. Also, xenomorphs. Especially having one in my chest. Actually, having anything alive inside me at any point whatsoever, but SPECIFICALLY I fear facehuggers, chestbursters, and xenomorphs. I’ve never even SEEN Alien, so I’m not quite sure where this fear came from since I’ve had it since I was seven but didn’t learn anything about the movie or plot until I was 13.
When I was in training in the military my tech school instructor somehow found out about my irrational fear and got a pregnant coworker down the hall to hassle me about it. I fucking passed out in the middle of class because this lady wouldn’t get her baby bump away from me and wouldn’t stop talking about pregnancy and child birth. 5 years later I’m stationed in Germany and I get a new boss. Never really talked to the lady for a couple of months but she seemed alright. Someone from work knew about my pregnancy story from tech school and brought it up during a TDY (like a mini deployment to a base for a couple weeks.) and the new boss was that lady! She came back from TDY and asks me into her office. Her kid was there and she said “did you know this kid almost made you pass out before she was even born?” And it finally hit me who she was.
Driving. Millions of people do it, but here I am at nearly 21 years-old with no driver's licence because it scares the shit out of me. I'm usually fine when someone else is driving, but when I get behind the wheel, I'm immediately struck with the thought that I'm gonna end up killing either myself or other people, and I can't handle it. I think it's an amount of control that I don't want to be responsible for.
Nachodíš okolo 200 km měsíčně?
Zkousela jsem to spocitat podle uslych km v aplikaci v mobilu a tech 200 za mesic to bude. Mozna o trochu vic, ne vzdycky ten mobil taham s sebou.
Když ti kluk řekne ahoj Kačko usměješ se na něj nebo ne?
Nezáleží na tom zda je to kluk nebo holka, musí mi být ona osoba sympatická, abych se usmála.
Mimo to moc tohle oslovení nemusím, od někoho mi oslovení vadí od jiného nikoliv a u některých se mi to líbí (většinou u těch kteří se mi líbí a většinou jsou to slečny😼) .
Mimo to moc tohle oslovení nemusím, od někoho mi oslovení vadí od jiného nikoliv a u některých se mi to líbí (většinou u těch kteří se mi líbí a většinou jsou to slečny😼) .
Myslíte si, že se film může vyrovnat knižní předloze? Proč ano/ne? Uveďte příklad! (Případně znáte příklad filmu, který podle vás původní knihu dokonce předčil? Napište mi o něm, ráda se něco přiučím.)
Tahle otázka mi tu leží už poměrně dlouho, pořád jsem se snažil si vybavit co nejlepší příklady a pořád mi přijde, že jsem úplně dutej.
Film se určitě knižní předloze vyrovnat může, pokud se dělá s láskou a péčí, jakou si příběh zaslouží. Musí to holt dělat někdo, kdo v tom nevidí rychlý peníz z převedení literatury na plátno, ale reálně chápe, co přesně se přenést má. Obě média - psané i filmové - mají svá vlastní specifika, svoje neskutečné výhody, svá úskalí. Dobrý vypravěč si poradí s obojím.
Na jednu stranu máme absolutní tragédii převedení knihy do filmu (Eragon, bože, nenuťte mě začínat, nevím, jestli jsem někdy viděl hůř zfilmovanou knihu), máme zlatý střed (Marťan, naprosto úžasná kniha, velmi vtipný a dobře koukatelný film poměrně věrný své předloze), máme zajímavá zpracování typu Andělé a démoni Dana Browna, kdy kniha nesmírně poutavá a mrazivá, film též velmi velmi solidní, ale zápletkově a dějově v některých bodech poměrně odlišný.
Na druhou stranu - předčení knižní předlohy. Říká se, že třeba Fight Club je lepší film než kniha/komiks, bohužel jsem to ale nečetl. Co vyzdvihnout můžu je Inception. Inception je naprosto neskutečný filmový počin, jeden z mých nejoblíbenějších, ne-li nejoblíbenější film vůbec. Jeho údajnou inspirací a předlohou je knižní Paprika.
Bože, knižní Paprika. Přečetl jsem toho snad 50 stran, jestli vůbec, a mám pocit, že jsem si u toho obrousil zuby, jak špatný to bylo. Tam, kde je Inception mistrné vyobrazení lidského podvědomí a snových světů, je Paprika ztělesněná úchylná mužská fantazie, slovníková definice sexismu a sem tam nějaký děj. Z těch padesáti stránek, co jsem měl to neštěstí vlastníma očima přečíst, se věty nejčastěji týkaly toho, jak sexy Paprika (v příběhu psycholožka soustředící se na snovou terapii) vypadá, jaká má prsa, jak působí na muže.
Ne, děkuji.
Film se určitě knižní předloze vyrovnat může, pokud se dělá s láskou a péčí, jakou si příběh zaslouží. Musí to holt dělat někdo, kdo v tom nevidí rychlý peníz z převedení literatury na plátno, ale reálně chápe, co přesně se přenést má. Obě média - psané i filmové - mají svá vlastní specifika, svoje neskutečné výhody, svá úskalí. Dobrý vypravěč si poradí s obojím.
Na jednu stranu máme absolutní tragédii převedení knihy do filmu (Eragon, bože, nenuťte mě začínat, nevím, jestli jsem někdy viděl hůř zfilmovanou knihu), máme zlatý střed (Marťan, naprosto úžasná kniha, velmi vtipný a dobře koukatelný film poměrně věrný své předloze), máme zajímavá zpracování typu Andělé a démoni Dana Browna, kdy kniha nesmírně poutavá a mrazivá, film též velmi velmi solidní, ale zápletkově a dějově v některých bodech poměrně odlišný.
Na druhou stranu - předčení knižní předlohy. Říká se, že třeba Fight Club je lepší film než kniha/komiks, bohužel jsem to ale nečetl. Co vyzdvihnout můžu je Inception. Inception je naprosto neskutečný filmový počin, jeden z mých nejoblíbenějších, ne-li nejoblíbenější film vůbec. Jeho údajnou inspirací a předlohou je knižní Paprika.
Bože, knižní Paprika. Přečetl jsem toho snad 50 stran, jestli vůbec, a mám pocit, že jsem si u toho obrousil zuby, jak špatný to bylo. Tam, kde je Inception mistrné vyobrazení lidského podvědomí a snových světů, je Paprika ztělesněná úchylná mužská fantazie, slovníková definice sexismu a sem tam nějaký děj. Z těch padesáti stránek, co jsem měl to neštěstí vlastníma očima přečíst, se věty nejčastěji týkaly toho, jak sexy Paprika (v příběhu psycholožka soustředící se na snovou terapii) vypadá, jaká má prsa, jak působí na muže.
Ne, děkuji.
26) a) Jak podle tebe vzniká závislost? 26b) Jakým způsobem se jí ubránit, pokud si myslíš že to jde? 26c) Jak s ní naložit, když už ji máme? 27d) Myslíš, že je člověk schopný zbavit se jí sám? Za jakých podmínek?
Ono je to podle mě většinou tak, že člověk objeví něco, co mu buď chutná, naplňuje ho to,chce zapadnout a nebo se díky tomu přestane nudit. Těch důvodů může být samozřejmě více, ale nemyslím si, že bych byla schopna je sem zahrnout úplně všechny.
Ono je důležité si hlavně první uvědomit, že na něčem začínáme být závislí nebo už nějakou dobu jsme. Když to člověk nevnímá, těžko se tomu ubrání. Taky hodně záleží na čem si vlastně tu závislost pěstujeme. Pokud je to závislost např. na jídle, činnosti nebo něčem podobném, tak by bylo asi nejlepší, kdybychom se přestali stýkat s osobami, co tu činnost provozují nebo chodit do míst, kde ji můžeme vykonávat. Ideálně se celkově držet dál od toho, na čem jsme závislí. Hlavní je to opravdu chtít z vlastní vůle a mít někoho, kdo nám s tím nějakým způsobem pomůže, to se toho pak dle mého zbavuje o dost lépe. Samozřejmě u drog je to většinou horší a komplikovanější.
Když už závislost máme, tak je jen na nás, jak s ní naložíme. Buď s tím budeme chtít přestat a vyhledáme buď sami nebo s pomocí někoho druhého odbornou pomoc. A nebo s tím jednoduše nic chtít dělat nebudeme a budeme s tím pokračovat i nadále.
Pokud je to závislost na něčem, co v sobě nemá žádné návykové látky, např. třeba na nějaké činnosti, tak si myslím, že s opravdu silnou vůlí se toho člověk může zbavit i sám. Ono to někdy jde i třeba s alkoholem/cigaretami atd., ale znám opravdu málo lidí, kterým se to povedlo. Jinak si myslím, že k tomu člověk skoro vždy potřebuje někoho, kdo mu pomůže a dohlédne na něj.
Ono je důležité si hlavně první uvědomit, že na něčem začínáme být závislí nebo už nějakou dobu jsme. Když to člověk nevnímá, těžko se tomu ubrání. Taky hodně záleží na čem si vlastně tu závislost pěstujeme. Pokud je to závislost např. na jídle, činnosti nebo něčem podobném, tak by bylo asi nejlepší, kdybychom se přestali stýkat s osobami, co tu činnost provozují nebo chodit do míst, kde ji můžeme vykonávat. Ideálně se celkově držet dál od toho, na čem jsme závislí. Hlavní je to opravdu chtít z vlastní vůle a mít někoho, kdo nám s tím nějakým způsobem pomůže, to se toho pak dle mého zbavuje o dost lépe. Samozřejmě u drog je to většinou horší a komplikovanější.
Když už závislost máme, tak je jen na nás, jak s ní naložíme. Buď s tím budeme chtít přestat a vyhledáme buď sami nebo s pomocí někoho druhého odbornou pomoc. A nebo s tím jednoduše nic chtít dělat nebudeme a budeme s tím pokračovat i nadále.
Pokud je to závislost na něčem, co v sobě nemá žádné návykové látky, např. třeba na nějaké činnosti, tak si myslím, že s opravdu silnou vůlí se toho člověk může zbavit i sám. Ono to někdy jde i třeba s alkoholem/cigaretami atd., ale znám opravdu málo lidí, kterým se to povedlo. Jinak si myslím, že k tomu člověk skoro vždy potřebuje někoho, kdo mu pomůže a dohlédne na něj.
Favourite Clone Wars / Bad Batch voice actor? Both Corey Burton and Tom Kane make me happy whenever they're voicing someone
I like how Dee alters the standard Clone voice for all the different characters in the Batch, especially Tech
Kdyby ses mohl(a) setkat s jakýkoliv člověkem na světě, kdo by to byl a proč?
Ty vole, snad první shoutout, na kterej odpovídám!
Tak první, kdo mě napadl, tak určitě by to byly tři kamarádky, se kterýma se znám už léta, už snad od sedmé nebo osmé třídy základky, a z nichž jsem se viděl s jednou třikrát, s druhou jedenkrát a se třetí vůbec. A taky se tu v průběhu let všechny tři objevily, ale už dlouho nehrajou.
Pak by to z Revka z těch, se kterýma jsem se ještě neviděl, byli určitě Erika, Čelza, Šternová, Thalča, Kejda, Botka, Mikuláš, Drea, Floydová, Archie, Svennda,... Snad jsou to všichni!
A teď jdu uzavřít DK, jinak mě Barunka sežere i s papučama!
Tak první, kdo mě napadl, tak určitě by to byly tři kamarádky, se kterýma se znám už léta, už snad od sedmé nebo osmé třídy základky, a z nichž jsem se viděl s jednou třikrát, s druhou jedenkrát a se třetí vůbec. A taky se tu v průběhu let všechny tři objevily, ale už dlouho nehrajou.
Pak by to z Revka z těch, se kterýma jsem se ještě neviděl, byli určitě Erika, Čelza, Šternová, Thalča, Kejda, Botka, Mikuláš, Drea, Floydová, Archie, Svennda,... Snad jsou to všichni!
A teď jdu uzavřít DK, jinak mě Barunka sežere i s papučama!
Zkoušeli jste? https://www.maluna.cz/menstruacni-kalhotky/love-luna-menstruacni-kalhotky-bikini/
Menstruační kalhotky jsem nezkoušela a nemám to ani moc v plánu. Jako nápad dobrý, ale nějak prostě necítím, že to je moje parketa. Nemám k tomu důvěru asi.
Mnohem více mě zaujal třeba menstruační kalíšek, ale teďka takové věci nepotřebuju. Teďka potřebuju klasickou vložku no.
Já jako nejsem odpůrce nějakých těchto věcí, jenom mi někdy vadí, že se propagují tak ''bezhlavě''. Ono je to stejné jako když se mluví o veganství a podobných věcech. Určitě to neodsuzuju, ale někdy je lepší trochu víc a z více stran přemýšlet, než se člověk vrhne jen do věcí které mají nálepku eko, bio, vegan a podobně. Spousta z těch věcí nedává smysl a jsou horší než ty, které tyto nálepky nemají. (Teďka nemluvím konkrétně o menstruačních kalhotkách, mluvím obecně)
Mnohem více mě zaujal třeba menstruační kalíšek, ale teďka takové věci nepotřebuju. Teďka potřebuju klasickou vložku no.
Já jako nejsem odpůrce nějakých těchto věcí, jenom mi někdy vadí, že se propagují tak ''bezhlavě''. Ono je to stejné jako když se mluví o veganství a podobných věcech. Určitě to neodsuzuju, ale někdy je lepší trochu víc a z více stran přemýšlet, než se člověk vrhne jen do věcí které mají nálepku eko, bio, vegan a podobně. Spousta z těch věcí nedává smysl a jsou horší než ty, které tyto nálepky nemají. (Teďka nemluvím konkrétně o menstruačních kalhotkách, mluvím obecně)
Co vás dokáže zklamat?
Jsem rád, že je to za námi, a vím, že je to tak lepší; jen je mi líto všech těch slov, která jsi vyplýtval na to, abys mě přesvědčoval, že to nemusí bolet a že mi to ukážeš.
Těší se Vaše postavy na prázdniny? Mají nějaké plány?
Tyler rozhodně. Žádné hodiny, žádné úkoly a testy a hlavně, žádná uniforma! Co se týče těch plánů, on to není zrovna ten typ, kterej by něco plánoval. Ale určitě tam bude spadat návštěva londýnského oka s Hope, kde si tedy vystojí celou tu jistě hrozně dlouhou frontu a rozhodně nebudou předbíhat :D Zmrzka, voda, famfrc... prostě flákarna no.
A hlavně! Číhat pak na nové prváčky, před kterými by se pak mohl vytahovat, že on už je přece velkej druhák, zatímco oni jsou ještě špunti. :D
U Soph bych zas řekla, že se spíš na prázdniny netěší, jelikož bude muset domů. A u ní mám tu linku nastavenou tak, že vlastně až do letošního roku měla pěkně domácí výuku, kde ji vzdělávala babča, bývalá profesorka. A tak určitě očekává nějaký ten teror z její strany, kdy se babča bude chtít přesvědčit, že ji v těch Bradavicích něco naučili a že se tam jen neflákala.
A hlavně! Číhat pak na nové prváčky, před kterými by se pak mohl vytahovat, že on už je přece velkej druhák, zatímco oni jsou ještě špunti. :D
U Soph bych zas řekla, že se spíš na prázdniny netěší, jelikož bude muset domů. A u ní mám tu linku nastavenou tak, že vlastně až do letošního roku měla pěkně domácí výuku, kde ji vzdělávala babča, bývalá profesorka. A tak určitě očekává nějaký ten teror z její strany, kdy se babča bude chtít přesvědčit, že ji v těch Bradavicích něco naučili a že se tam jen neflákala.
Jaké hodiny tě baví a jaké otravují? A s jakýmu profesory hraješ nejraději a jací tě nudí? Nemusíš být konkrétní.
Jsem pěkně ve skluzu s těmi otázkami...
Pokud mám být konkrétní, tak u mě to letos na plný čáře vyhrálo letko, POKT a lektvary. Všeobecně mám radši ty "akčnější" hodiny s všelijakými aktivitami nebo hrátky se slovy a posty, jenže být všechny hodiny jako třeba takový letko, tak jsem za chvilku ko :D
A když nad tím tak přemýšlím, ten seznam předmětů, které mě letos fakt bavily, by byl rozhodně delší, než jen ty tři zmíněné předměty. Spíš bych tam napsala pomalu všechny, které jsem letos studovala. Každá hodina má něco do sebe, u každé mě baví něco jiného a jsem ráda, když se to doplňuje a není to jak přes kopírák.
Co se týče těch hodin, které mě nudí. Pár by se jich určitě taky našlo, ačkoliv je jich fakt jen malá hrstka. Většinou jde o ty, ze kterých mám pocit, že to ten profesor už dělá jen z povinnosti a vlastně se mu do toho učení vůbec nechce. Vím, že vždycky to prostě nejde a po čase se z toho stane spíš práce, než zábava, sama jsem to takhle taky měla. Ale v tu chvíli se to na mě přenáší a já najednou zjišťuju, že vlastně ani nevím, jak reagovat a co do těch postů psát (zvlášť ještě, když tam nemám zrovna žádného parťáka na hraní).
Pokud mám být konkrétní, tak u mě to letos na plný čáře vyhrálo letko, POKT a lektvary. Všeobecně mám radši ty "akčnější" hodiny s všelijakými aktivitami nebo hrátky se slovy a posty, jenže být všechny hodiny jako třeba takový letko, tak jsem za chvilku ko :D
A když nad tím tak přemýšlím, ten seznam předmětů, které mě letos fakt bavily, by byl rozhodně delší, než jen ty tři zmíněné předměty. Spíš bych tam napsala pomalu všechny, které jsem letos studovala. Každá hodina má něco do sebe, u každé mě baví něco jiného a jsem ráda, když se to doplňuje a není to jak přes kopírák.
Co se týče těch hodin, které mě nudí. Pár by se jich určitě taky našlo, ačkoliv je jich fakt jen malá hrstka. Většinou jde o ty, ze kterých mám pocit, že to ten profesor už dělá jen z povinnosti a vlastně se mu do toho učení vůbec nechce. Vím, že vždycky to prostě nejde a po čase se z toho stane spíš práce, než zábava, sama jsem to takhle taky měla. Ale v tu chvíli se to na mě přenáší a já najednou zjišťuju, že vlastně ani nevím, jak reagovat a co do těch postů psát (zvlášť ještě, když tam nemám zrovna žádného parťáka na hraní).
Nepřipadáte si někdy jako černá ovce rodiny?
ANO! :D
Ale z trochu jiného důvodu, než se to bere obecně :D
Moje rodina se skládá ze strašně různorodých lidí, kteří si často vzájemně vůbec nerozumí a ani se proto nestýkají. Přitom, když se bavíte s každým zvlášť, zjistíte, že to je prostě taky člověk :D a že absolutně nechápete důvod, proč je ta rodina tak rozdělená... A já, já mezi nimi tak nějak pendluju a bavím se se všemi :D a vlastně si asi i se všemi rozumím. Poslouchám výtky vůči ostatním, radím, snažím se pomáhat, stmelovat, naslouchat... A vlastně jsem asi jediná :D
Nechci tím říct, že moje mamka by byla na někoho zlá, moje babička, teta atd... Ale prostě vidím, že ti lidé, místo aby byli k sobě upřímní, tak se přetvařují a domýšlejí si věci o druhých a přitom kdyby se otevřeli, tak by si rozuměli a mohli by se mít rádi.
Jsem černá ovce rodiny, protože se jediná dokážu otevřít, jediná dokážu se všemi komunikovat otevřeně a upřímně, aniž bych tím někomu ublížila. A vlastně díky tomu, jaká jsem, mám ze všech těch lidí asi tak nějak nejpovedenější život, i když podmínky pro vznik mého života nebyly vůbec ale VŮBEC ideální :D Ne jednou jsem slyšela někoho říkat "po kom ta holka vlastně je, že je takováhle? " (a nebylo to myšleno ve špatném smyslu) Mám určitě nějaké vlastnosti po mamce, i po taťkovi, ale zároveň jsem si z každého toho člověka vzala to, co se mi líbilo a odnaučila jsem se to, co se mi nelíbilo. Teďka to vypadá tak, jako bych se nepodobala nikomu. A stále častěji se mi děje, že za mnou někdo z rodiny přijde a chce můj názor, radu, pomoc... A přitom tam má jiné lidi, kteří mu jsou třeba blíž.
Vážím si toho, že ke mě mají takovou důvěru a snažím se je nezklamat. A hodně se díky tomu všemu učím.
Ale z trochu jiného důvodu, než se to bere obecně :D
Moje rodina se skládá ze strašně různorodých lidí, kteří si často vzájemně vůbec nerozumí a ani se proto nestýkají. Přitom, když se bavíte s každým zvlášť, zjistíte, že to je prostě taky člověk :D a že absolutně nechápete důvod, proč je ta rodina tak rozdělená... A já, já mezi nimi tak nějak pendluju a bavím se se všemi :D a vlastně si asi i se všemi rozumím. Poslouchám výtky vůči ostatním, radím, snažím se pomáhat, stmelovat, naslouchat... A vlastně jsem asi jediná :D
Nechci tím říct, že moje mamka by byla na někoho zlá, moje babička, teta atd... Ale prostě vidím, že ti lidé, místo aby byli k sobě upřímní, tak se přetvařují a domýšlejí si věci o druhých a přitom kdyby se otevřeli, tak by si rozuměli a mohli by se mít rádi.
Jsem černá ovce rodiny, protože se jediná dokážu otevřít, jediná dokážu se všemi komunikovat otevřeně a upřímně, aniž bych tím někomu ublížila. A vlastně díky tomu, jaká jsem, mám ze všech těch lidí asi tak nějak nejpovedenější život, i když podmínky pro vznik mého života nebyly vůbec ale VŮBEC ideální :D Ne jednou jsem slyšela někoho říkat "po kom ta holka vlastně je, že je takováhle? " (a nebylo to myšleno ve špatném smyslu) Mám určitě nějaké vlastnosti po mamce, i po taťkovi, ale zároveň jsem si z každého toho člověka vzala to, co se mi líbilo a odnaučila jsem se to, co se mi nelíbilo. Teďka to vypadá tak, jako bych se nepodobala nikomu. A stále častěji se mi děje, že za mnou někdo z rodiny přijde a chce můj názor, radu, pomoc... A přitom tam má jiné lidi, kteří mu jsou třeba blíž.
Vážím si toho, že ke mě mají takovou důvěru a snažím se je nezklamat. A hodně se díky tomu všemu učím.
Co koupit dřív? Auto nebo silnější moto? ( Btw Už mám od 16ti dvácu a fichtla )
Asi nepopulární názor, ale já si myslím, že člověk by si neměl kupovat "velkou motorku", dokud není fakt pořádně vyježděný s autem. Chce to aspoň těch 5 let, nejlip 10 jezdit autem, dost často, daleko, velky mesta, ruzny pocasi, různý situace. Motorkáři musí být mnohonásobně víc opatrný a ve střehu, protože na motrky auta neberou ohledy, nevidí je, nevšimnou si jich a pak to končí špatně.
Fakt nikam nespěchej.
Ja chapu, ze motorka je cool a pro spoustu lidi zivotni sen, ale kdo to uspecha, pak konci na soudnim, i kdyz to neni jeho vina. Fakt neni to pekny.
Fakt nikam nespěchej.
Ja chapu, ze motorka je cool a pro spoustu lidi zivotni sen, ale kdo to uspecha, pak konci na soudnim, i kdyz to neni jeho vina. Fakt neni to pekny.
Jaké "zvláštní" věci vám chutnají?
Dlouho jsem nad touhle otázkou přemýšlel, snažil se si vybavit nějaký zvláštní kombinace nebo jídla, co vážně můžu, ale beztak si na nejvíc z nich vzpomenu až po tom, co odkliknu odpověď.
Takže, z těch méně zvláštních mi vážně chutná avokádo. Většina lidí říká, že avokádo nemá chuť, já trvám na tom, že má, a ta chuť je skvělá. Z těch dalších méně zvláštních věcí, co ale - co tak pozoruju z okolí - taky nemají takovou všeobecnou oblíbenost, je to třeba hovězí jazyk, drůbeží žaludky a srdce a vůbec tyhle vnitřnosti.
Z těch vůbec nejmíň zvláštních věcí, co by měly být víc společensky přijímaný než jsou, je to černej čaj s mlíkem.
Jediné, co mě vážně napadá jako fakt že "zvláštní", je kombinace hranolky se zmrzlinou. To není špatný.
Takže, z těch méně zvláštních mi vážně chutná avokádo. Většina lidí říká, že avokádo nemá chuť, já trvám na tom, že má, a ta chuť je skvělá. Z těch dalších méně zvláštních věcí, co ale - co tak pozoruju z okolí - taky nemají takovou všeobecnou oblíbenost, je to třeba hovězí jazyk, drůbeží žaludky a srdce a vůbec tyhle vnitřnosti.
Z těch vůbec nejmíň zvláštních věcí, co by měly být víc společensky přijímaný než jsou, je to černej čaj s mlíkem.
Jediné, co mě vážně napadá jako fakt že "zvláštní", je kombinace hranolky se zmrzlinou. To není špatný.