#zdraví

Strach jsem měla už strašně mnohokrát a myslím si, že to k životu patří. Každý ho v životě měl a má, záleží jak se s ním vypořádá. Já ani nevím z čeho mám největší strach. Snad o zdraví blízkých i o zdraví své.
Jednou se mi strach stal obrovskou překážkou a to když jsem byla s bývalým přítelem a asi dva roky jsem měla obrovský strach z něj a odejít od něj. I když jsem věděla čeho je schopný, nechtěla jsem pokoušet, že mi něco udělá a se strachem jsem to ještě nějakou dobu snášela.
Asi se víc o situaci zmiňovat nechci, jen bych chtěla říct .. pokud si někdo někdy bude procházet něčím podobným - nečekejte, neváhejte a odejděte. Ten čas za to nestojí a následky taky ne.
Zbavila jsem se ho odhodláním to vše ukončit a i když to nebylo jednoduché, zvládla jsem to a byla jsem na sebe neskutečně pyšná a zároveň naštvaná, že jsem to neudělala už o hodně dřív a místo toho dva roky stále trpěla.

View more

Samozřejmě se nikde nepokouším tvrdit, že vitamin D není pro zdraví stejně esenciální jako ostatní vitaminy.
Ale déčko opravdu člověk nemusí chytat stylem "lehnu si na X hodin na pláž přímo pod tu obrovskou ohnivou kouli, co mě i na 150 milionů kilometrů daleko dokáže spálit, a vystrčím všechnu kůži, samolibě přesvědčenej, že když jsem natřenej desítkou, tak je všecko zahojený".
Zkrátka se nic nemá přehánět. Úplně nemluvě o tom, že zrovna D je jeden z oné slavné čtveřice vitaminů rozpustných v tucích, dokonce se syntetizuje z cholesterolu, což má hned dva docela zásadní důsledky. Jedním z nich je, že aktivně využivatelné množství vitaminu D v těle se dost odvíjí od tělesné stavby (protože zásoby tuku pro tento vitamin ochotně vytvoří depo a odmítnou ho pustit do krve, kde by reálně mohl něco dělat), druhým z nich je, že stačí už třeba mýdlem umytá kůže a možnost syntézy vitaminu D díky UV záření se sníží.
Zkrátka se snažím říct, ano, vitamin D rozhodně je ve svém optimálním množství zdravý, ale kdybych si měl vybrat mezi rizikem melanomu a tím, že raději budu brát potravinové doplňky s déčkem (což pro mě v konečném důsledku bude nejspíš i snazší dávkovat a doplním tak deficit, co mi tak jako tak způsobuje místní podnebí, protože ano, i třeba vzdálenost od rovníku v tomhle hraje roli), tak je moje volba asi jasná.
(Že jsem idiot a na déčko věčně zapomínám je věc úplně jinačího rázu.)

View more

Je hrozně moc okolností, co v tom hrají obrovskou roli, ale nejsou nikde zmíněné.
Asi to rovnou budu brát tak, že jsem schopný herec, a hrát tuto roli je opravdu takřka splněným snem, protože mi to přijde jako nezbytné předpoklady celé té otázky.
Ale pak mám další nejasnosti. Jakým způsobem budu přibírat? Bude mi přidělen osobní trenér/nutriční specialista/něco v tom smyslu, který bude dohlížet na mou činnost a jídelníček, aby to přibrání zajistil? A pokud ano, půjde na to zdravým způsobem, rozumně v limitech těla, nebo se bude snažit do mě co nejrychleji narvat kila, aby se natočily scény, a pak ať si moje zdraví dělá co chce? Bude se snažit, abych přibral vyloženě jen váhově, nebo bude uvažovat i nad tím, jak se ta kila budou na mém těle distribuovat? Bude to chtít nabrat především tukem (což je asi ta jednodušší varianta), nebo se bude snažit, aby velkou část z té hmotnosti tvořily svaly?
Protože pokud by se mi přidělil člověk, co by dokázal zajistit, že bych zdravě a rozumně přibral 20 kilo, z čehož nemalá část by byla ve svalové hmotě, tak mi přijde, že jsou to hned dvě výhry za cenu jedné!

View more

Vždycky jsem byla tým vložky a nikdy mi nebylo blbé je kupovat. (Ze zacatku je totiž kupovala vždycky s velkým nákupem mamka.) V prvním roce až dvou, co jsem začala mít menstruaci mi bylo docela blbě a trapně vždycky na těch záchodech, bo to rozbalování vložky znělo v tom prostoru, styděla jsem se a tak. No a pak jsem začala mít sklony k feminismu a došlo mi, že menstruace není žádná fuj ani okultní záležitost, kterou musím vykonat v lese jednou za měsíc a nikdo se o tom nesmí dozvědět, ale normální, sice otravná a v mém případě i velmi zbytečná záležitost, ale je to i indikátor zdraví a dalších důležitých věcí. A poslední rok a půl používám menstruační kalhotky, velmi kůl věc, změnilo mi to život. Ze začátku jsem měla takový Wtf pocit jako „je to dost drahé, jak to vůbec funguje, aaaaa, vydrží to, nesmrdí to??“ ALE!! Miluju je fakt moc, ohledně menstruace jsem otevřená kniha, takže když jsem je sušila na koleji, vůbec mi to nebylo blbé, však krvácíme všeci co máme dělohu. A pokud si někdo myslí, že „uuuuu, fuuj, schovávejte to, nikdo to nepotřebuje vědět, špinavé, bla bla bla“, tak přispívá k tvorbě mýtů ve stylu „vložka se lepí na tělo, ne na spodní prádlo“ a „však nepotřebuješ na záchod, to vydržíš, ne, se to dá zadržet“. A svět se pak v kravskou řiť obracá…

View more

Zakazat potrat je totalni picovina.
Zena by ma mit pravo rozhodovat o svem tele, jak sama uzna. Ona to bude muset nosit 9 mesicu, protoze musi, aby to dite pak treba nesnasela, nestarala se o nej a pod? Nebo aby ho hned soupla do preplnenych decaku? Ty vole.
A to nemluvim o problemech, kdy je ten potrat dulezity pri zdravi matky.
Nebo kdyz je to dite postizene
Nebo kdyz je dite nasledkem znasilneni
Kdyz je ta holka sama dite
Nebo jednoduse kdyz na to neni fyzicky, psychicky, spolecensky ani financne pripravena.

---

Dite je prilis velka zodpovednost, aby si bily muzi vymysleli debilni zakony, jako kdyby melo jit o plysovou hracku tpc

---

Navic v ty dobe, kdy je potrat povolen, to ani zdanlive nepripomona dite. Je to hromada bunek, plod kdyz chcete, ktery by nebyl schopny samostatneho preziti.

---

Mimochodem pro krestany co rikaj, ze zivot zacina pocetim, tak to neni pravda, v ty vasi fantasy knizce mate jasne napsany, ze zivot zacina prvnim nadechem 😃

---

Pro vsechny ostatni, rozumny, lidi, co jsou pro choice, tak spolecnsoti je nastavena na empiricky funcionalismus a stava se lidskou bytosti az po spneni podminek (v podstate vyssi mozkove cinnosti a socialni zarazeni atd)

---

So nope, ppne podporuju, aby si zena rozhodovala o svem tele. My muzi se k tomu muzeme sice vyjadrit, ale finalni rozhodnuti je a melo by i dal byt na rozhodnuti zeny.

---

A pokud ti muzi tak straaaasne moc chteji zachranit ty bunky, tak at si vymysli zpusob, jak to ebryo odnosi a porodi sami 😃

---

Also pokud je nekdo tak hrozne pro-life a jde mu o zivot, tak doufam, ze bojuje proti trestum smrti, hladoveni, pomaha v detskych domovech a prispivaji na deti a na matky, co zustaly na deti samy, kdyz je chlap donutil porodit a utekl pryc 😃

View more

Především bychom si měli uvědomit, že to, kdo má jakou postavu, není zase tak důležité. Navíc...je to věc vkusu. Každému se líbí úplně jiná postava. taky v různých zemích se to liší. Třeba na jihu nebo v arabských zemích o našich ženách prohlašují, že jsou hubené jako had a přejou hodně štěstí českým mužům :D Jinde je zase naopak jako nejlepší postava brána ta drobnější. A bylo to tak i v čase. Dříve prostě žena musela být žena, a mít tvary.

---

Co se mého názoru týče, myslím, že to není podstatné, dokud nejde o zdraví. Prostě...dokud má ta osoba zdravou váhu, zdravé procento tuku, a dokud je zdravá, pak je to v pohodě z jedné i druhé strany. Navíc genetiku taky nikdo nerušil. Někdo je prostě od přírody drobnější, někdo zase plnější. Ovšem genetika není omluva pro podváhu a obezitu :) Asi tak.
Pokud má někdo problém vyjít tři patra do schodů nebo si zavázat tkaničky, má vysoký tlak a funí i na procházce a potřebuje velikost XXXL, pak to už není v pořádku a ten člověk by s tím měl něco dělat, a ne kvůli vzhledu, ale kvůli zdrav. A stejně tak naopak.
Pokud někomu trčí žebra a pánevní a klíční kosti, bolí ho sedět, protože ho tlačí kosti na zadku a na zádech, pokud někomu vypadávají vlasy a nehty a holka má nepravidelnou menstruaci z toho, jak moc je hubená, zase je to špatně a zase by se s tím mělo něco dělat.
Jenže v dnešní době jsme sice hodně přísní k těm, co jsou trochu víc při těle, ale hubenost se spíš cení. Nebo se to bere jako normální. A to mě popravdě děsí. jasně, i obezita vás může zabít, a rozhodně způsobí zdravotní problémy, ani nadváha není správně, ale je vědecky dokázané, že mírná podváha je pro zdraví více škodlivá, než mírná nadváha ( a tou mírnou nadváhou nemyslím nadváhu 10 kilo, ale třeba 3)
Další věc je, že ženy mají prostě od přírody dané vyšší procento tuku, které je pro ně zdravé a vhodné. Zatímco kluků se to pohybuje mezi 15-25%, tak u žen je to 18-30%, u žen středního věku dokonce 20-33%... A přesto dnes vidíme spoustu holek, které si cíleně udržují procento tuku třeba 14, ale jsou za to ještě chváleny a dělají na tom kariéru. A ony třeba díky svalům fakt nemají podváhu. Ale to procento tuku mají nižší, než by mělo být, a pak se diví, když to dlouhé době, kdy se na tomhle udržují, mají zdravotní nebo hormonální problémy, a svádí to na stres a já nevím na to, aby si to nemusely přiznat.
Další věc je, že se hrozně řeší ta váha. Jenže váha neukazuje, jakou máte postavu. Váha nepočítá s poměrem svaly vs tuk. Nepočítá se zadrženou vodou, případně s plností střev atd.
Zkrátka, oba extrémy jsou špatně, a ani jeden by neměl být podporován v rámci sebelásky, protože podvyživenost ani obezita už není věc sebelásky, ale hazardu se zdravím. Mít se rád ano. Mít rád své tělo ano. Umět přijmout své nedostatky a ocenit své přednosti ano, ale rozhodně to nevpoužívat jako výmluvu, proč nejíst a udržovat podváhu nebo proč se přejídat, nehýbat a být obézní ;)

View more

Chm. Nevím, jak kontroverzní názor tohle bude, ale ono prakticky neexistuje nic jako "zdravé" a "nezdravé" jídlo, od čehož se docela odvíjí, že pořádně možná neexistuje ani nic jako "zdravá" dieta (ačkoliv ty vyloženě nezdravé existovat můžou a pořád mě to fascinuje - jestli máte někdo pocit, že příjem 0,00nic kalorií denně má cokoliv společného se zdravým přístupem k tělu, urgentně vás prosím, abyste to zkusili promyslet ještě jednou).
Tedy o tom, že veganská jídla jsou vesměs zdravější, bych se dost hádal. Smažit si člověk může cokoliv, včetně veganské sóji, kalorie má sója taktéž (a bože, můžeme už přestat nadsazovat to, co kalorie skutečně znamenají? doslova je to jednotka vyjadřující množství energie použité k ohřátí jednoho gramu vody o jeden stupeň celsia, převod tohohle čísla na cokoliv reálně použitelného pro uvažování nad lidským organismem je v některých oblastech opravdu až téměř esoterický), že veganská jídla déle zasytí bych se hádal neskutečně, protože nejvíce člověka zasytí to, co nejdéle zpracovává. Nejdéle se zpracovává protein, kterým je proslulé spíše maso a vajíčka než lecjaká rostlina.
Zkrátka je to všechno o hodně konkrétních příkladech.
Že veganská strava neucpává cévy je informace strašlivě vytažená z ničeho. Cholesterol jednak obsahují i rostliny (ačkoliv souhlasím, že oproti živočišným produktům ve výrazně menším množství), jednak ho člověk prostě k životu nezbytně potřebuje (proboha, každá vaše buňka je tvořená cholesterolem, z cholesterolu se tvoří některé hormony) -není to démon, co do lidského těla chodí jenom proto, aby způsoboval exitus na infarkty myokardu. Ostatně se i sám syntetizuje v játrech a tělo se snaží jeho hladinu udržovat v poměrně složité rovnováze, kdy jeden typ cholesterolu prakticky blokuje syntézu a podporuje odbourávání toho druhého.
O tom, že veganství nevede k nemocem typu dna, rakovina či diabetes, se snad ani bavit nechci, to je taky výstřel úplně do prázdna. Všechny tyto věci jsou způsobované ještě asi tak stovkou tisíc jiných faktorů v kombinaci, s jídelníčkem v některých případech ani nemusí souviset vůbec. Nehledě na to, že je sice hezký, že žijete eko bio vegansky, ale ve chvíli, kdy svoji environmentální nadřazenost každej sudej den zapíjíte vínem, prostě zdravě nežijete.
I sama slečna říká, že veganské stravování může být nezdravé - doslova každé stravování bude nezdravé, když ohledně něj bude člověk fanatický, nejvíc nezdravá strava je ta nevyrovnaná.
"Myslíme na planetu a děti a nikoho nezabíjíme". Další poněkud složitější otázka. Pěstování právě třeba sóji (jejíž popularita se s nárostem veganství dost zvedla) taky není úplně cruelty free, zvláště vůči lidem, co se plahočí na těch plantážích. A dovážet sóju z Afriky je mnohem větší environmentální katastrofa, než porazit a sníst krávu ve vsi pět kiláků od vás.
Zkrátka nic není černobílé, a zvláště není nikdo z nás morálně lepší jenom tím, co jí a nejí. O zdraví můžeme polemizovat do aleluja.

View more

Moje první auto byla Fabie 1 (2003, 1.2 HTP, 40 kW, tříválec 🤣 - každej na tyhle motory nadával, ale musím říct, že mě nikde, nikdy nenechala ani přes zimu, měl jsem najeto 200k a ještě jsem jí prodal dál, protože ještě sloužit bude, byla udržována, dostávala nejlepší servis jakej dostávat mohla, komplet jsem vše vyměnil - takže taková generálka, spodek vůbec nebyl sežranej, jen je problém u těhlech aut 5tý dveře(kufr) a prahy - tam je koroze nejvíc), 2ková se mi moc nelíbila ani nelíbí jak je hranatá 🤣🤦‍♂️ (ale 100 lidí, 100 chutí) úplně základní výbava (myslím, že Classic) a musím říct, že v zimě mě to naučilo nejvíc, žádný ASR, ESP (ESC), nic takovýho, takže když ti to ujede někde, tak je to jen a jen na tobě 😊 za mě nejlepší škola, bez těchto systémů, výbav, apod. Hodně jsem jezdíval na opuštěné letiště, kde jsem se učil situace, když se auto utrhne, ztratí stabilitu/kontrolu a tak… Na tohle auto mám opravdu nejlepší vzpomínky, i když bylo pár ťukeců, ze začátku 😊🤣🤦‍♂️ (ale jsou to jen plechy, důležitý je zdraví 👌💪) jen můj názor je, že mi přijde zbytečný na první auto dávat 100k, když člověk ještě není ani pořádně rozježděnej…😊 (to bych si radši dal těch 50k/60k dal bokem a šetřil do budoucna na další, novější auto - ovšem jsou to tvoje peníze… 😊)

View more

že žena ( teda pokud by chtěla a neměla vyloženě za sen budovat za každou cenu kairéru - na výběr by zase mít měla) měla mít minimálně možnost být v domácnosti, u sporáku, a vařit a uklízet.

---

Že kalhoty jsou zlo!

---

Neuznávám třetí a jiná pohlaví ( trans lidi ano, i před proměnou, ale žádné nebinární kok*tiny)

---

Starbucks kafe je slabej podpůrměr, a za tu cenu je to vyloženě výsměch

---

Ženská za volantem je ( až na vyjímky, které samozřejmě vždycky budou existovat) pohroma

---

Nechci děti a nemít je mi přijde lepší

---

Vyrýsovanost ( nasvalenost nebo přílišná hubenost) není sexy, ani u chlapa, a u ženský už vůbec ne.

---

Dávat najevo pocity není trapný, ani otravující ani ubohý nebo rozmazlený, ale zcela normální a přirozený

---

Menstruace není nechutné téma a nemělo by to být tabu, je to věc zcela přirozená.

---

Vstávat dřív je super, protože toho člověk mnohem víc stihne, a není pak pod takovým tlakem

---

Kovid mě nikdy moc nebral, a nikdy jsem to neřešila, a nerada se vrtám i v situaci ohledně Ukrajiny

---

Číst knížky je super

---

Historie je super

---

Elegantně oblečený kluk působí daleko víc hezky, než nějaký v kalhotách stažených pod zadkem a Nike tričku.

---

Sex i líbání je nevěra v KAŽDÉM případě ( bez ohledu na to, zda jde o city, o opilost nebo osobní zkrat) a kdo podvede, ten nemiluje

---

Polonahé fotky na sociálních sítích jsou něco, co tam nepatří ( s vyjímkou uměleckých fotek v tomhle stylu)

---

Držet zdravou stravu a zdravý životní styl by se mělo dělat především kvůli zdraví a tomu, aby se člověk cítil dobře, ne jen kvůli postavě.

---

Angličtina je hnusná, nudná a příšerná, a čeština je mnohem lepší jazyk

---

Na duchy, upíry, vlkodlaky, kouzla a víly věřím, a věřit budu!

---

Potrat by měl být všude legální, pokud se tak žena rozhodne, a není to vražda, je to jako když se vyhodí použitý kondom

---

Zpívat a tančit na veřejnosti je super, pokud to danou osobu baví, i když to dokonale neumí.

---

Krása sama o sobě fakt nestačí

---

Asi všechny mé názory budou nepopulární :D

View more

Asi svojí celkové snaživosti, vytrvalosti, nebo jak to nazvat. Toho, že když něco začnu dělat, dělám to nejlépe, jak dokážu. Sice je to součást mého perfekcionismu, který mi přináší spíš víc utrpení než užitku, ale tahle jeho část se mi líbí, aspoň částečně. Původně, když jsem přemýšlela nad touhle otázkou, jsem tu snaživost vztahovala hlavně k práci, ale myslím, že se týká i jiných oblastí.
Líbí se mi, že se snažím být nejlepší verzí sebe. Že se snažím být hodná na zvířata, na ostatní lidi, někdy i na sebe. Že se snažím pracovat na svém psychickém zdraví (někdy i fyzickém). Že se snažím zlepšovat/rozšiřovat si znalosti v tom, co mě baví/zajímá. Že se snažím, i když dělám něco, co dělat nechci, ale musím. Že se snažím, i když mi něco nejde. A tak. Prostě to, že se snažím, jak jen jsem schopná, i přes nepřízeň osudu.
Od nikoho jiného jsem to neslyšela, ale tak to řeknu sama - vím, že dělám, co můžu, co mi síly dovolí, je to dost a velmi si toho na sobě vážím.

View more

Podívej, očividně s tím máš problém, a je to pro tebe těžké. Ale ptáš se člověka, pro kterého tohle nikdy těžké nebylo, který celoživotně kašle na to, co si druzí myslí, a který tohle skutečně nikdy neřešil, a vždy z toho měl spíš legraci, když to někdo řeší.
Takže tě v tomhle nemůžu pochopit a poskytnout ti dostatečnou empatii, přestože jí dost možná potřebuješ. Třeba pro mě je tohle naprostá automatika, ale pro tebe je to asi docela velké sousto...Takže to, že ti řeknu něco jako kašli na ně proboha, co ti to udělá, neřeš je, nic na tom není, co je ti po nich...To ti asi moc nepomůže-

---

Ale zkusím to. Především si uvědom, že je to tvůj život. Ne jejich. A opravdu se chceš jednou na smrtelné posteli ohlédnout za tím, jak jsi si nesplnil sny, neudělal jsi nikdy právě to, co jsi chtěl, neřekl, co jsi chtěl nebo o něco dobrovolně přišel, něco odřekl, něčeho se doživotně vzdal, něčeho, cos mohl mít a moc chtěl? Chceš jednou umírat s tím, že tvé tužby, sny, plány a přání nebyly naplněny jenom proto, že ses bál, co si o tom kdo pomyslí? To asi ne. Dost věcí je ojedinělá nebo časově omezená příležitost, a když jí necháš plavat, už se nemusí opakovat.
Další věc je, co ti dá to, když si ostatní teda budou myslet, že jsi ok? Dá ti to peníze? Bydlení? Zdraví? Úspěch? Splní ti to přání? Ne. Maximálně bude mít pár lidí to, na co si před nimi budeš hrát, teda dokud nezjistí pravdu.
A naopak. Co ti udělá, když si o tobě teda někdo bude myslet něco špatnýho? Umřeš? Zabije tě za to? Přijdeš o práci? Umře ti rodina? Upadne ti noha? Ne. Nestane se nic, maximálně tě někdo bude trochu pomlouvat, ale to stejně někteří budou, tomu se v životě nevyhne nikdo. Možná si někdo zatuká na čelo nebo ti řekne něco ošklivého, co nepotěší, ale ani na to se neumírá.
NIKDY SE NEZAVDĚČÍŠ VŠEM. Tohle je důležité si uvědomit. Ať se budeš snažit být sebelepší, sebenormálnější, sebevíc trendy akdesicosi...Vždycky se najde někdo, komu budeš vadit, kdo tě bude soudit, kdo na tebe bude hnusný nebo kdo bude mít problém s něčím, co děláš. Vždycky. Nikdy se nejde zavděčit všem, a nepůjde to.
A kdo jsou vlastně ti ostatní, na jejichž názorech ti tak záleží? Pokud jsou to tví nejbližší, kteří tě milují, pak je v určité míře potřeba na jejich názory brát ohled. Ale pokud jsou to cizí lidé, kteří tě vlastně vůbec neznají, a ty je, lidé, které už nikdy neuvidíš nebo lidé, s kterými se potkáváš opravdu jen ve škole, a pak je stejně neuvidíš nebo kdokoli jiný, kdo ve tvém životě nebude nijak výrazně figurovat, proč by právě tihle lidé měli řídit tvůj život? Opravdu se chceš omezovat kvůli někomu, koho (už) nikdy nepotkáš? Opravdu se chceš měnit a potlačovat kvůli někomu, kdo pro tebe nikdy nic neudělá? Chceš o něco přijít kvůli někomu, koho ve skutečnosti ani nezajímáš, protože má své starosti? Nebo chceš žít svůj život podle sebe, nemuset se nikdy přetvařovat a dělat, co tě baví, a co chceš ty?

View more

Pro lidi, co mě znají, to asi bude překvapení, ale bože, přírodopis jsem fakt rád nemíval.
Na základce, kde se probíraly potůčky, kamínky, zvířátka a kytičky, mě to skoro až znechucovalo, tím spíš, když jsem se jednou se svou učitelkou přírodopisu pěkně chytl (bylo mi asi devět a málem musela do školy naběhnout maminka, tak moc jsme se chytli), protože jsem se s ní hádal, že velbloud ve svém hrbu nemá vodu, nýbrž tuk.
Téhle učitelce jsem pak dokonce přinesl vytištěné internetové stránky a okopírované stránky z encyklopedií, co potvrzovaly mou pravdu, a jediné, čeho jsem tím dosáhl, byla druhá kapitola dramatu, protože jsem "opět byl drzý".
Na gymplu se to pak s příchodem biologie (či předmětů, co byly biologie, ale měly víc fancy názvy typu "člověk, podpora a ochrana zdraví") dost zlepšilo, ale pořád to nebyla žádná sláva. Lidské tělo pro mě bylo super téma, ale na kytky jsem byl vyloženě idiot, zvířátka mě nezajímaly, na kameny (proč jsou vůbec v biologii, wtf) jsem byl opět vyloženě idiot a téma buňky mě v té době jednak fakt neoslovilo, jednak nám to velmi dlouho nikdo nevysvětlil tak, aby mi to aspoň dávalo smysl, natož aby mě to zajímalo. Jednou jsem byl dokonce poslán na biologickou olympiádu, a byla to pro všechny tak hrozná zkušenost, že jsme se o tom já ani žádný z mých vyučujících už nikdy nebavili a nikdy jsme se to nepokoušeli zopakovat.
Zlom přišel zhruba okolo kvarty, kvinty, kdy jsem se rozhodl, že půjdu na medicínu (protože lidské tělo mi pořád přišlo super) a začal se po biologických libůstkách pídit sám. Také jsem někdy v té době přešel ze svého volitelného předmětu latiny (což byla další část našeho školního bizáru, o tom zase jindy) na volitelné přírodní vědy.
A tam se to celkem rozjelo.
Buňka, genetika a molekulární biologie se docela rychle prodraly na mou první příčku zájmů a z biologie se stal můj nejoblíbenější předmět. Vždycky jsem miloval propojování informací, miloval jsem příčiny a následky, věci, co dávají smysl jako dokonale tkaná pavučina. Tohle tomu dalo formu a tvar. Seznal jsem (a lidé kolem mě ostatně také, jen mi to v té době neřekli), že na medicínu, kde se z nepopiratelně velké části prostě jen tupě bifluje, by mě jednak byla škoda, jednak bych se tam trápil.
Já jsem nepotřeboval vědět - vědění mi mohlo dát takřka cokoliv - já jsem potřeboval chápat. A to jsem v biologii našel. Bože, miluju biologii. Jestli můžu byť jen pro jednoho člověka zajistit to nadšení, co chápání života a jeho aspektů vyvolává ve mně, pak můžu zemřít spokojený.

View more

Myslím si, že asi málokdo z nás se ohledně toho cítí byť jen neutrálně. Respektive, já se ve svém okolí potkávám vesměs s lidmi, na které ta situace poměrně doléhá.
Je to těžké. A věřím, že pro náš národ je to o to těžší, protože máme historickou zkušenost, jakou máme.
Rád bych řekl, že jsem to nečekal - a svým způsobem je to pravda. Nečekal jsem, že se to rozroste do takto otevřeného konfliktu. Ale Putinova diktatura se Ruskem prorůstala jako nakažené podhoubí už dlouho (mohl jsem být sotva na střední, když nám učitel naší občanské výchovy spílal o tom, jak se ústava státu nemůže měnit po vůli jednoho člověka - tak, jako se to děje právě v Rusku), vojenská anexe Krymu (do té doby součásti Ukrajiny) proběhla v roce 2014. Není to žádná novinka, ta válka není něco, co by se vynořilo jako blesk z čistého nebe. Jen jsme se málokdo zajímal a ještě méně z nás něco dělalo. Nechali jsme vrčícího vlka přiblížit se k vesnici, překvapení, když začal kousat.
Nejsem si jistý, jak vnímat otázku "do čeho by válka (ne)měla zasahovat". Je to válka. Zasáhne do všeho.
Netvrdím tím, že máme každý den a každou minutu myslet jen na Ukrajinu, že radost je odteď nelegální, protože se jen o kousek východněji umírá, že by se měly zrušit všechny kulturní akce, co teď u nás jsou, protože se to nezdá být fér. To zaprvé není udržitelné a zadruhé to doslova ničemu neprospívá. 2000 kilometrů daleko vystřelenou kulku nezastaví to, že se budeme cítit mizerně.
Ale rozhodně je dobré si tu situaci uvědomovat. Hledat si ověřené zdroje, sledovat (v rámci svého psychického zdraví) vývoj. Po celé republice probíhají materiální sbírky, není na škodu si ověřit, jaké materiály shánějí, a v případě možnosti je dodat. Existuje mnoho finančních sbírek, já mám rád Post Bellum (odkaz jen o pár odpovědí níže) - posílají tam i vojenský materiál (typu neprůstřelné vesty, drony, termovize). Což je zcela upřímně to, co teď Ukrajina podle mě potřebuje nejvíce. Vojenskou sílu jako takovou.
Ale dá se pomoci i přímo zde. Dobrovolnou prací (třídění sbírek, v uprchlických centrech), sdílením užitečných informací, už jen tím, že se natáhneme ke svým blízkým a ujistíme se, že jsou v pořádku.
Je to situace, která se nás všech týká. A byl bych moc rád, kdybychom v té situaci neukázali nic méně, než své maximum. Ta pomoc, která je podle mě dobrá, je jakákoliv, kterou člověk zrovna zvládne - jakákoliv, která je potřeba.

View more

Nemyslím si, že fungování člověka závisí na tom, zda dokončí školu. Úspěšný život může i ten bez školy. Ano, vzdělání je jedna z možností, jak se zajistit, ale rozhodně ne jediná. Pokud ten by si člověk chtěl zvolit tuto cestu a bránil mu v tom zdravotní stav, pak mi ho je líto. Nicméně existují další možnosti, ve kterých se může najít. Stačí uplatnit svůj potenciál, dělat to, co má nějakej smysl a jde mu to. Například to může být využití pěveckého, hereckého nebo jakkoliv uměleckého nadání. Další možnost je začít podnikat v něčem, co ho zajímá, založit vlastní podniky, investovat. Především by se člověk neměl nechat odradit od toho, co ho baví, protože nikdy nemůže vědět, kam až to nakonec dotáhne. Ať už někdo nevyniká ve škole, nebo musel odstoupit kvůli zdraví, nic to nemění na tom, že jeho život může být úspěšný.

View more