Vždycky jsem se v mnoha ohledech lišila od ostatních vrstevníků. Jistě, nebyla jsem pozadu s tím, že jsem měla kluka, ale byla jsem už pozadu s tím, co všichni ostatní s tím klukem dělali. Jenže u mě to nejspíš bylo dáno výchovou, kdy mi bylo vštěpováno, že na intimnosti má dojít až po svatbě a také celá ta mámina výchova se na mě podepsala i tím, že jsem se z velké části nových věcí obávala. Zvlášť když ty věci byli příliš osobní. Spěchat na mě tudíž nemělo opravdu sebevětší cenu, ale jisté pokroky nastávali v tom, že i já sama jsem v sobě viděla jisté rozdíly. Možná jsem se k mnoha věcem pořád nemohla bůh ví jak odhodlat, ale už jsem se přistihla, že mé myšlenky sem tam směřovali k tomu, jaké to asi je sdílet s někým postel i po intimní stránce, když o tom všichni tak básní. A fakt, že spolu s Hardinem nyní už i bydlíme směřuje k tomu, že nebude už trvat až tolik dlouho, než to zjistím. Mám totiž pocit, že každým dnem jsme si čím dál tím bližší.
V tuhle chvíli jsem vlastně moc nevěděla, jestli mé záměry měli nějaký hlubší význam a nebo ty polibky znamenaly jen spontánní vyznání citů, tak či tak, brzy jsme se z lehu dostali už do sedu. "S tím souhlasím. Ta koupel nebyla vlastně vůbec špatná." Ta koupel mi naprosto vyhovovala a vlastně už teď jsem si začínala dělat v hlavě seznam, že krom pěny, kterou už máme, by stálo za to, kdybych přikoupila i jiné přípravky do koupele, jako jsou soli a další věci, ať je to celé ještě o něco příjemnější. A pak pronesl tu další poznámku. "Co s tebou provádím?" Zeptám se a až pozdě, co jsem to vyslovila, si uvědomuji, jak hloupě to celé zní a co tím asi myslel. Má nevinnost se v tuhle chvíli zkrátka zase projevila a mé tváře se po tom uvědomění zabarvily lehce do červena. Naštěstí, brzy ode mě už vstal a navázal na úplně jiné téma. "To bychom mohli." Pousměju se. "Jen se dojdu převlíct a můžeme si teda něco pustit." Pronesu a narozdíl od něj, tisknoucí si ručník k sobě, zmizím za dveřmi koupelny. Zmizela jsem ovšem tak rychle, že jsem si nevzala ani nic na spaní, což mi došlo velmi brzo. Netrvalo ovšem dlouho, než se můj pohled zastavil na jeho tričku, ze kterého se před koupáním vysvlékl a tak jsem ho sebrala ze země a oblékla si ho. Nezapomněla jsem ani nasát jeho vůni. Měla jsem paradoxně raději jeho trička, když už je měl na sobě a byli cítit po něm, než vypraná, kdy převažovala vůně pracího prášku. Nakonec jsem si už jen natáhla kalhotky, v koupelně jsem se ještě zdržela kvůli vyčištění zubů, pleti a krátkému osušení vlasů ručníkem a v samotný závěr jsem vypustila vanu a poklidila věci po zemi, než jsem se oblečená v jeho tričku vydala zpátky do ložnice. "Tak už jsi něco vybral?" Ozvu se, sotva vejdu mezi dveře. Vím, že mi to trvalo, proto bych se nedivila, kdyby měl už film i vybraný.

View more

Možná jsem naivní, ale ne hloupá. Zatímco pěna ve vodě pro mě představovala dalo by se říct, že jakousi jistotu, tak jemu v tuhle chvíli spíše překážela. Proto mě ani nepřekvapila jeho poznámka o pěně. "A to sis ještě před chvílí stěžoval, že jsem ti nenechala žádnou pěnu." Připomenu mu. No, nejsem si jistá tím, zda-li se příště odvážím k tomu, aby to bylo bez téhle jistoty, ale kdo ví. Nejspíš také záleží, kdy to příště bude. Navíc si i říkám, že třeba pokroky v našem vztahu budou rychlejší, když teď se nejen budeme vidět každý den, ale i spolu žijeme pod jednou střechou. Poté, když mě už tedy konečně přestal lechtat a zašeptal ta slova do rtů, už jsem se pomalu natahovala pro polibek, když v tom to dopadlo tak, že mě přetočil na sebe. Jednou rukou jsem si tiskla i nadále ručník k tělu, zatímco tu druhou jsem měla položenou přes jeho hruď až na jeho rameni. Jeho doteky na holé kůži na zádech mi způsobovalo, že mi v břiše poletovali motýlci a stejně tak polibek na odhalenou kůži. I přestože jsem se tomu neznámému na jednu stranu bránila, na druhou stranu mě polívalo horko a zažívala jsem doposud neprobádané pocity. Tím, že některými částmi našeho těla se dotýkají kůže a jediné, co zakrývá naše intimní partie, jsou ručníky, je tohle nejspíš snad doposud nejintimnější chvíle, která mě nenechává úplně chladnou. I přestože jsem totiž nic podobného ještě nezažila, rozhodně nejsem frigidní, jsem pouze ostýchavá. S ostychem a strachem v tuhle chvíli bojuji stejně, jako s jistým druhem touhy a zvědavosti. Až nakonec konečky prstů začnu bloudit po liniicíh jeho tetování na rameni a hrudi, během toho přitom skoro snad až fascinovaně své prsty putující po jeho těle, sleduji, než nakonec zvednu zase pohled k němu a nedá mi to. Musela jsem se k němu o něco více natáhnout a spojit naše rty do polibku.

View more

I přestože mě to nejprve stálo spoustu nejistoty, tak jsem přeci jenom společné vany ani trochu nelitovala. Ve finále to bylo dokonce i příjemné a zároveň to byl do jisté míry další pokrok v našem vztahu. Vím, že to jde kvůli mě pomalu. Pomaleji, než by si asi Hardin přál a já jsem mu vděčná za jeho trpělivost, přesto se ve mně objevuje čím dál tím víc myšlenka, že bych se kvůli němu měla snažit přemoci, aby náš vztah pokročoval o něco rychleji. V tuhle chvíli mě ale od těhle myšlenek rozptýlilo naše blbnutí, kdy jsem na něj foukla pěnu, když si stěžoval, že jsem mu skoro nic nenechala. No co, sám si o to řekl. "Nemáš mi co vracet, chtěl si víc pěny, tak si jí dostal." Namítnu se smíchem. Naše blbnutí prozatím ale přeci jenom spělo ke konci a nakonec jsme ve vaně už jen v klidu leželi, dokud nezačala stydnout a Hardin se nezačal zvedat. Než jsem stačila cokoliv dalšího udělat, ve chvíli, kdy jsem začala vstávat sama, jako se například rychle natáhnout po ručníku, abych se zakryla, s mým překvapením to Hardin udělal sám a co víc, znova mě zvedl jen v ručníku do náruče a nesl z koupelny pryč. "Hardine, já ale opravdu umím chodit." Namítnu, vzhledem k tomu, že totéž udělal, když jsme šli do koupelny. Tentokrát mě ovšem ještě napůl prakticky mokrou, protože ručník ani zdaleka nestihl do sebe všechno vsáknout, položil do postele a nahnul se nade mnou. V tu chvíli nastala chvíle ticha, protože jsem vlastně ani trochu nevěděla, co má v plánu. Nemluvě o tom, že krom ručníků omotaných kolem našich těl, jsme oba vlastně nazí. Jistěže mě napadlo, že možná bude chtít Hardin zkoušet zajít pomalu o něco dál. Z toho mě ale brzy vyvedl z omylu ve chvíli, kdy na mě zaútočil pomocí lechtání. Tohle měla být jen jeho oplata. "Hardine!" Vyjeknu se smíchem a pod jeho lechtajícími prsty se začnu kroutit, se snahou se tomu marně vyhnout. Bohužel pro mě, jsem lechtivá byla. "To už stačilo!" Pronesu po chvíli pořád se smíchem a hned na to se snažím chytit obě jeho ruce, ačkoliv i pokud se mi to podaří, vzhledem k tomu, že bude o dost silnější než já, nebude pro něj nejspíš problém se z mého sevření zase vykroutit.

View more

Jistěže mě několikrát napadlo, že tohle všechno nemůže Hardinovi ani vyhovovat, když byl zvyklý doposud na všechno jiného a nejspíše by byl přímo nadšený, kdyby náš vztah nějakým způsobem pokročoval rychleji, bohužel, i když se občas i chci snažit, pořád mě něco brzdí zpátky. Když už nic jiného, tak jsem se přeci jenom ale odhodlala právě ke společné vaně. Bude to vůbec poprvé, kdy si budeme oba, naprosto nazí, takhle blízko. Pro mě tedy hodně velký pokrok. A podle toho také vypadají moje pocity, které se ve mně bijí. Na jednu stranu chci, abychom takhle pokročili, na druhou stranu je tam pořád ta stydlivost. A proto pro větší pocit klidu, jsem nešetřila s pěnou. "Vždyť na pěně není nic špatného." Naopak, já v ní teď vidím velkého přítele a pomocníka. Ale jistě, on tohle bude vnímat trochu jinak, vzhledem k tomu, že jakmile se otočil a vysvlékla jsem se z oblečení, vkročila jsem do vody, ve které mě pěna právě dostatečně zahalovala. Přesto se mé rozpaky pomalu a jistě stupňovali. Zvlášť když došlo již na to, že se i Hardin vysvlékl úplně. Vlastně tohle bylo vůbec poprvé, co jsem takhle viděla někoho opačného pohlaví zcela nahého. A zatímco já se takhle obnažená styděla, on působil se sebou zcela vyrovnaně. Alespoň jeden z nás. Přesto, než vkročil za mnou do vany, jsem nakonec pohled plná rozpaků zabodla raději před sebe. Nakonec mě z toho ovšem probral jeho hlas a hned na to i dotek. Na jeho dotaz tedy přikývnu. "Akorát." Odpovím, zatímco svýma rukama si i nadále hraju v pěně, kterou si tím zároveň i držím u těla. Za to on postupně rukama bloudí po mém těle, až se při těch dotecích po klíčních kostech, přeci jenom má pokožka lehce chvěje, i když se zimou to nemá nic společného. A pak mě jako již po několikáté, dokázal překvapit tím, co řekl. Takováhle vyznání mi k němu pořád úplně neseděli, ale vážím si každého jednoho, který ze sebe nakonec dostane. Nedá mi to a přeci jenom se opatrně k němu na moment pootočím a i přestože je ve mně pořád spoustu rozpuroplných pocitů kvůli tomu, že máme právě společnou koupel, i tak se neubráním úsměvu. "Já jsem s tebou šťastná." Odpovím a natáhnu se pro krátký polibek, než se zase k němu otočím zády a jakmile zvedne ruku i s pěnou, tak nějak spontánně jí sfouknu. Možná nakonec tohle potřebuji k uvolnění. Tyhle hravé blbiny, než jeho doteky, které i když jsou mi příjemné, tak mi připomínají, v jaké situaci se nacházím, protože sama nevím, kam až by mohli jeho doteky pomalu směrovat. "Když jsem jí lila do vany, zněl jsi, jakože jí ani nechceš." Pokrčím nad tím rameny a i ve mně se probudí trochu hravosti, zvednu ruku, kterou mám celou od pěny a přes rameno jí z ruky sfouknu přímo na něj. Jen o moment později si mě ovšem už přitáhne blíž k sobě a vlastně se tomu ani nebráním a opravdu se opřu o jeho hruď. To už začínám vnímat jeho něžné doteky. Na moment zavřu oči, se snahou se uvolnit, až to začalo přeci jenom asi zabírat. Dokonce i já jsem se odhodlala k tomu, abych konečky prstů začala přejíždět po jeho paži.

View more

Když se nad tím vším zamyslím, pořád nevím, jak se tohle všechno stalo. Hardin je tolik odlišný od toho všeho, co jsem doposud znala. Byl taky tolik odlišný od Noaha, kterého jsem myslela, že miluji, ale místo toho zjišťuji, že jsem se zamilovala právě do Hardina. Můj život byl nalajnovaný tak, že po škole si vezmu Noaha a dojde na společné bydlení a časem i na založení rodiny a místo toho jsem s Hardinem opravdu krátkou dobu a už spolu bydlíme. Všechno, o čem jsem byla dřív přesvědčená, mi přijde nyní zbytečné a mám pocit, že teprve teď poznávám v životě něco, co mě naplňuje. Ať už je to vztah s ním a nebo studium literatury a brzy i stáž, o které nepochybuji, že mě bude naplňovat stejně tak. Poprvé se v životě rozhoduji podle sebe a ne podle očekávání mámy nebo Noaha a ty rozdíly jsou dost viditelné. Potřebovala jsem ovšem poznat pravý opak mě, aby mě dovedl k tomu, že bych si měla žít svůj život podle sebe a ne podle ostatních. "Jakých změn?" Optám se zvědavě při jeho odpovědi a jednou rukou se přesunu z jeho krku o něco výš, na zátylek, kde ho začnu jemně hladit konečky prstů. Opravdu mě zajímalo, co konkrétního měl na mysli. Dnes už na žádné změny sice nedojde, ale ve vztahu se mají dělat kompromisy a nevidím jediný důvod na tom, proč by případně nešlo přihlédnout i k jeho přání, abychom byli oba spokojení s prostředím, ve kterém budeme nyní žít.
Než jsem ovšem stihla něco odpovědět na jeho další odpověď, už jsem přestala cítit pevnou půdu pod nohama, jak mě zvedl do náruče a zamířil i se mnou rovnou do koupele. "Hardine!" Zasměju se. Tušila jsem, že nebude proti, přesto jsem nečekala takové nadšení, že nebude ani na moment váhat a hned si vezme situaci do vlastních rukou. A v tom pokračoval i ve chvíli, kdy mě položil na podlahu v koupelně. Hned na to totiž začal napouštět vodu. "Nezaváhal jsi." Pronesu, když ho sleduji chvíli, jak kontroluje teplotu vodu a hned na si stáhl své tričko. Chvíli jsem na něm i zůstala viset pohledem. Jeho tělo a především kontrast černého tetování se světlou kůží mě zkrátka fascinovalo. Lehce při tom dokonce rty semknu k sobě, než se přeci jenom přinutím k pohybu a to tím, že se natáhnu po nově koupené láhvi, která je plná pěny do koupele a něco málo dám i do vany, která se plní vodou. No dobře, uznávám, že tentokrát jsem jí až tolik nešetřila. No a teprve ve chvíli, kdy vody i pěny ve vaně byl dostatek, jsem se otočila směrem k němu. "Mohl bys.. prosím?" Pronesu přeci jenom trochu nejistě. Nejhorší na tom všem bylo, že mi začínalo připadat jako nesmysl, že se před ním stydím, ale nemohla jsem si pomoci. Jakmile se otočil, vlasy jsem si stáhla do drdolu a sundala ze sebe oblečení, které jsem výjimečně nechala na zemi a poté překročila okraj vany a posadila se do ní. Nohy jsem pokrčila v kolenech a pusunula se blíž k okraji vany, aby si mohl poté vlézt za mě a samozřejmě, pěnu jsem si rukama nahrnula víc k sobě, abych se zakryla. "Už můžeš." Houknu směrem k němu a zvednu k němu i pohled.

View more

Byt byl sice zařízený, co se týkalo nábytku, ale jinak tam chyběla hromada věcí, bez kterých bych se neobešla. Ať už šlo o různé potraviny, tak i o čistící prostředky a nebo jinou drogerii. Nechtěla jsem zkrátka nic zanedbat a že Hardin by polovinu věcí z nákupního koše vyházel? To mě ani nepřekvapuje, když by byl nejspíš naprosto všechno mýt jedním přípravkem, když by se k nějakému čistění vůbec měl. Z mého pohledu ale dává naprosto smysl, že na sklo budu mít jeden přípravek, zatímco vanu, umyvadla a koupelnu či kuchyň celkově, budu čistit zase úplně něčím jiným. Ale dohadovat se o tom s ním nemá cenu, on konec konců nic z toho dělat nebude. V tom si nedělám naděje.
Brzy jsme ovšem už dorazili domů a vše připravili na svá místa a to nevěděl, že jsem s jakoukoliv úpravou skončila jen dneska. Když se podívám kolem, dokázala bych si tady představit ještě nějaké kytky a nebo dekorace. A fotky. Rozhodně musím Hardina přimět, abychom si udělali pár hezkých fotek a vystavili si je v novém bytě. Dneska si toho ale vytrpěl už dost a tak to na něj vybalím až později a nebo možná i až zítra.
Po jeho poznámce protočím lehce očima, ale když si mě posadil na svá kolena, své ruce jsem mu omotala kolem krku. "Ber to tak, že to časově nejnáročnější ohledně zařizování bytu, máš už za sebou." Mně osobně totiž přijde lepší, když to uděláme všechno pokud možno najednou, než na tom dělat několik dní za sebou, ale každý den jen chvíli. Ale není nic neznámého, že co se organizace času týče, každý volíme trochu jiné metody. "Líbí se ti tu?" Optám se ho, když mi řekl, že bych se mohla živit jako designérka. Když se nad tím zamyslím, možná by mě i něco takového bavilo, ale knížky jsou pořád větší vášeň, než designovat byty, pokud tedy nejde o místo, kde teď budu bydlet. Na tom se dalo očekávat, že si dám obzvlášť záležet.
A pak už Hardin přišel s tím návrhem. "Ehmmm..." Pronesu zamyšleně a přes jeho rameno se podívám směrem ke koupelně. Ne, na sprchu s ním jsem se ani trochu necítila, i když na jednu stranu mě to lákalo, ale možná jsem se dostala už do takové fáze, kdy jsem si byla schopná představit jinou alternativu - vanu plnou pěny. A když tu vanu tady máme a krom toho součást nákupu byla i pěna do koupele, proč toho nevyužít? Od koupelny svůj pohled zabodnu zpátky na něj. "A co takhle spíš vana?" Odhodlám se tenhle protinávrh nakonec vyslovit. Ale co? Když se postarám o to, aby tam bylo dostatek pěny, i tak se před ním nebudu cítit tolik obnaženě a stydět se, i když už bych se přeci jenom možná měla přes ten stud v jeho přítomnosti dostat. Přeci jenom mi dává dostatečně najevo, že se mu líbím přesně taková, jaká jsem. Toho bloku, který v sobě mám, se je zbavit ale mnohem náročnější, než se zdá.

View more

Když jsem nastupovala na vysokou školu, ani ve snu mě nenapadlo, že by se můj život měl obrátit takovým způsobem vzhůru nohama. Myslela jsem si, že v rámci možností vedu spokojený život, nicméně stačilo potkat Hardina, který mě víc a víc lákal do jednoho velkého neznáma a vše se zvrtlo zcela jiným směrem. Ačkoliv pořád si dávám záležet na tom, abych měla dobré známky a od učení se, jsem neopustila, už jsem u toho neměla potřebu vysedávat celý den a raději jsem nějaký ten čas trávila s Hardinem. Sice za cenu, že jsem ublížila Noahovi a máma se mnou teď nemluví, ale Hardin měl zkrátka pravdu v tom, že mi nemůžeme můj život ovládat. Jsem téměř dospělá a své kroky v životě bych měla volit tak, abych byla spokojená, ne podle toho, co se ode mě očekává, a tak jsem si sama sobě slíbila, že už nebudu jednat podle toho, co po mě chtějí ostatní.
Po jeho protestu, že pro mě nic neudělal, jsem lehce svraštila obočí. "To není přece vůbec pravda, udělal si toho víc, než ostatní." Tak nějak jsem věděla, že když by bylo nejhůř, ani Landon by mě nenechal ve štychu, ale prozatím jsem mu nechtěla podrobně vykládat, že můj vztah s mámou překročil bod mrazu právě kvůli Hardinovi. Zvlášť, když i Landon je člověk, který se mě před ním nějakým způsobem snažil varovat, ačkoliv se zdá, že začíná být i on sám přesvědčený tím, že opravdu nemám být pro Hardina jen další zářez.
Po jeho dotazu mi cukli koutky. Jistě, vyhrožovala jsem mu pravidly a ještě jsem se k tomu nedostala. Na druhou stranu kdy? Ale na všechno se dostane. "Ne, ještě ne." Poohlédnu se po něm. "Proč? Už se nemůžeš dočkat toho, až budeš mít co porušovat?" Rýpnu si do něj trochu hravě. Nicméně věděla jsem, že on si na pravidla zrovna nepotrpí, takže tohle žďuchnutí do něj, bylo vlastně docela na místě.
Na chvíli zase mezi námi zavládne ticho, zatímco já doskládám knížky do poličky, jak jinak než abecedně dle autora, jako je to i v knihovnách. Pomalu popojdu jeho směrem, když je v kuchyni a zatímco je u jídla, já začnu vyndavat talíře. "Možná bychom mohli potom zajet ještě na nákup. Něco málo jsem koupila, ale pořád budeme potřebovat takové ty praktické věci, jako jsou čistící prostředky a tak." Navrhnu. I tohle by zajisté dle něj počkalo a kdo ví, jestli mě k tomu nakonec i nepřemluví, ať to necháme na jiný den, ale já zase nad tím vším přemýšlela tím způsobem, že čím dřív to tady dáme do kupy, tím dřív budeme mít i větší klid. Věci by se přece neměli odkládat.

View more

Fakt, že mi řekl, co se v jeho životě odehrálo a zároveň mi tak vysvětlil, z jakého důvodu nechce vycházet ze svým otcem, bylo něco, čeho jsem si neuvěřitelně vážila. Ano, bylo mi ho trochu líto, ale ani na moment mě nenapadlo se na něj začít dívat skrze prsty. Chápala jsem, že mu to způsobilo trauma, přesto jsem měla pocit, že to vidí trochu moc černě. Minimálně tu část, kdy se za to všechno viní, přitom s tím opravdu zrovna on nemohl nic udělat. Domlouvat mu, že to nebyla jeho chyba, se zdá být ale bezpředmětné a pochopila jsem, že s touto informací naložím nejlépe tak, když jí nebudu moc vytahovat a nutit ho o tom mluvit. Viděla jsem, jak to pro něj bylo těžké a jestliže se do toho vrací i ve snech, musí být pro něj obzvlášť těžké se s tím vypořádat, i když od toho uběhly roky. Proto, jakmile se probudil i on, chovala jsem se konec konců naprosto stejně jako kdykoliv jindy. A co se Hardinova chování týkalo, skoro mi až přišlo, že má lepší náladu a je o něco víc uvolněný než normálně a z toho jsem usoudila, že tím, že se se mnou podělil o něco, co ho trápí, tak se mu svým způsobem možná také trochu ulevilo. Nechám se od něj tedy přitáhnout do náruče, přičemž ho sama obejmu kolem pasu a zvednu k němu pohled. "Čím dřív se to uklidí, tím dřív může být den pro sebe, podle tvých představ." Odpovím mu. Už jsem ustupovala s úklidem druhý den. Opravdu jsem se toho potřebovala už zbavit a udělat z toho útulné bydlení a ne že si budeme ještě další týden muset hledat čisté oblečení po krabicích nebo taškách. "Postaral ses už o dost věcí. Dát to tu dohromady je to nejmenší, co můžu udělat." Namítnu znovu. Už jsem si opravdu zvládala stát za svým mnohem víc, než na začátku. Vztah s Hardinem mi dodal v mnohém odvahu. Nicméně ano, důvod, proč jsem to tu chtěla dát dohromady já, byl částečně i takový, že jsem ve všem potřebovala mít nějaký systém a nevěřila jsem, že Hardin by se nějakým mým systémem řídil a skládal věci podle mých představ. Zatímco tedy do polic začnu skládat knížky, Hardin se vydal k plotýnce. "Nebuď netrpělivý." Napomenu ho pobaveně, ale nic proti tomu, že jde zřejmě blíže zkoumat jídlo, které bude k obědu, už nenamítám. Pohled od knih k němu zvednu až po jeho dalším dodatku. Dobře, když si své věci složí podle sebe, nic proti tomu namítat nebudu, v tom by se konec konců měl především vyznat on, proto přikývnu. "Nepotřebuju šetřit energii, Hardine, ale dobře." Už jsem se chtěla věnovat znovu skládání knížek, ale nakonec mi to přeci jenom nedalo a než mi zmizí i s taškou do jiné místnosti, docupitala jsem k němu, natáhla se na špičky a věnovala mu polibek. "A děkuji." Pronesu s úsměvem. On to bral možná jako samozřejmost, ale já jsem mu za tohle všechno, co pro mě dělá, neskutečným způsobem vděčná.

View more

Nové zjištění o Hardinově otci pro mě byl šok. Nicméně i přestože to, co se stalo jeho přičiněním, bylo hrozné a dřív byl nejspíš opravdu na nic táta i manžel, tak mi v tuhle chvíli přišlo, že se opravdu snaží svou chybu napravit a urovnat s Hardinem vztah. Vzhledem k tomu, co všechno v Hardinovi ta událost zanechala, jsem si ovšem nebyla už jistá tím, že bych do čehokoliv, co je spojené s Kenem Scottem, měla Hardina nutit. Pře se toho ve mně teď hodně. Na jednu stranu nechci zklamat zejména Karen, která za nic z toho nemůže a přála by si, aby Hardin byl přítomen na jejich svatbě, na druhou stranu jsem ale měla pocit, že něco takového po Hardinovi nemůžu chtít. Budu si to muset nechat rozležet v hlavě a uvidím k čemu dojdu. Teď jsem se nicméně šla rozptýlit vařením obědu, zatímco Hardin spal.
Jídlo bylo už pomalu dokonáno, když se za mými zády ozval hlas Hardina. Vzbudil se. "Hmm?" Pronesu jen při jeho oslovení a otočím se čelem a dokonce k němu i popojdu po jeho další větě. "Děje se něco?" Zeptám se hned ustaraně, protože jsem si zkrátka jeho dovětek po mém oslovení převedla tak, jako kdyby se něco dělo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se bojí toho, že jsem na něj změnila pohled kvůli tomu, co se mu přihodilo v dětství. Spíše naopak, zase o kousek víc chápu jeho občasné chování. "Ano, opravdu jsem jí zrušila. Ta schůzka počká do zítřka a ty rozhodně dneska řídit nebudeš. Vypil jsi velkou část flašky whisky." Připomenu mu. I kdyby na tom trval sebevíc, řídit bych mu rozhodně nedovolila. I kdybych mu pro dnešek měla vzít klíčky od auta. Vypil toho opravdu dost a to, že to na sobě necítít neznamená, že je alkohol z jeho krve pryč. Nakonec zatímco je jídlo stále na plotně, se rozhodnu v mezičase začít prostírat stůl pro dva. I přestože Hardin je schopný jíst i v posteli, já byla zkrátka zvyklá na tohle a než se ze mě některé tyhle zvyky alespoň trochu vytratí, nejspíše to potrvá. "Ta schůzka už je přeložená na zítra, takže s tím si nemusíš dělat starosti. Prostě si dneska uděláme den jen sami pro sebe." Pootočím se na něj. "A taky musíme dát do kupy tenhle celý byt." Byť všechny ty krabice a rozházené věci po podlaze zatím statečně ignoruju, lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to ani trošku nezačíná přivádět k šílenství, protože mám zkrátka ráda pořádek a vše hezky organizované. Místo toho tu zatím spíše převládá chaos. Alespoň v některých částech bytu.

View more

Na to, že na jednotlivé situace máme často každý úplně odlišný pohled, si budeme muset zřejmě zvyknout. Zkrátka jsem nedokázala všechny ty věci vidět tak černě, jako on. Ačkoliv uznávám, že pro změnu jsem je já zase viděla někdy až příliš růžově. Byla jsem zkrátka spíše optimisticky naladěný člověk, který věřil nejen v to, že se lidé mohou měnit, ale že jsou i případy, kdy si zaslouží druhou šanci. V tuhle chvíli jsem byla z nových informací o jeho otci trochu na vážkách. Netušila jsem, že provedl něco až tak hrozného. Zároveň jsem měla ale naprosto upřímný pocit, že se změnil k lepšímu a opravdu se snaží se k Hardinovi dostat blíž kvůli tomu, že je to jeho syn a ne kvůli tomu, aby mu ublížil znovu. Jenže to musí pochopit Hardin sám. Můžu mu na to říct svůj názor, ale nemůžu ho do toho nějak popostrkovat. On má kvůli němu trauma, ne já. On v sobě musí najít tu sílu mu to odpustit, i když ta nenávist ve finále tráví jen jeho samotného. "Vážím si toho, Hardine, ale jsem si jistá, že před ním nepotřebuju chránit. Jde přece jenom o stáž, na kterou mě pan Vance vůbec nemusí přijmout. " Pronesu a jak tak ležím vedle něj, přejdu mu prsty po jeho tváři. "Dneska nikam nejdeme. Odložím tu schůzku na zítra." Pronesu nakonec, i když ještě před pár momenty jsem tam byla odhodlaná jít dnes, jak jsme se dohodli. Situace se ale změnila a Hardin konec konců zvládl téměř půlku flašky whisky sám, takže to bude rozhodně lepší odložit. "Vlastně ani ne." Namítnu na to, že musím být unavená, ale přesto jsem se nezvedala a zůstávala jsem u něj, zatímco on zřejmě opravdu plánoval ještě spát. Rukou jsem mu tedy vjela do vlasů, ve kterých jsem ho jen tak jemně hladila, když v tom jsem měla pocit, že špatně slyším. Měl zavřené oči a vypadalo to, že usínal, ale byla jsem přesvědčená, že ta dvě slůvka, která jsem od něj toužila slyšet, opravdu vyslovil. Můj překvapený výraz se proměnil ve šťastný. Koutky se samovolně zvedali nahoru a nemohla jsem se přestat usmívat. Nepotřebovala jsem k tomu totiž žádnou romantickou situaci. Tohle mi bohatě stačilo, abych pociťovala motýlky v břiše a hřála mě radost, pocit štěstí a láska. "Já tebe taky." Šeptnu zpátky a nakonec se k němu prostě jen víc v tichosti přitulím.
Možná jsem si i já nakonec na chvíli zdřímla, i přestože jsem tvrdila, že unavená nejsem. Nicméně nemělo to až tak dlouhé trvání. Když jsem se probudila, opatrně, abych ho nevzbudila, jsem se vymanila z jeho sevření a vstala dnes již po druhé. V první řadě jsem vyřešila odložení schůzky na zítra a také jsem odpověděla na zprávy, které byli ale pouze od Landona a Steph, která mě zvala ven i s ostatními, ale já odmítla, protože toho mám teď až nad hlavu. Pořád je potřeba dát dohromady byt. Než se tak ale stane, vzhledem k blížícímu se poledne a že jsme se snídaně ani nedotkli, jsem se nejprve rozhodla jít do kuchyně a začít dělat nějaký oběd, na který jsem suroviny nakoupila.

View more