„S ničím jiným ani nepočítám,“ pokračuji ve své nekompromisnosti i po tvých souhlasných slovech. Prostě jiná možnost ani na výběr nebyla, takže myslím, že je to jasné. Nicméně při tvých dalších slovech s kamennou tváří nadzvednu obočí a rozejdu se pomalu až úplně k tobě.
„A tím naznačuješ co, Cuerda?“ optám se tě neoblomným hlasem. A ještě si mě dovoluješ oslovovat jen tak jménem, a to mrknutí je předposlední kapka. Koleduješ si a nepočítej s tím, že protože jsi unavený, tak ti nevrazím, jelikož tohle ti nevyjde.
„Nepoměru, jo?“ miknu obočím i při tvých dalších slovech. „To bych řekla, jsi starší, o hlavu vyšší, a ještě navíc kluk. Máš pravdu, nepoměr tady rozhodně je,“ odvětím ti běžným tónem, stále nekompromisním jako většinou. Máš smůlu, já mám práci a tys mě nepřepral, takže asi bohužel ti to tentokrát nevyjde.
Čekám teda, jak se rozhodneš, načež ty mi to oznámíš, že teda souhlasíš, takže přikývnu. Poté se již otočím na toho kluka, kterého jen pokynem ruky pošlu zpátky mezi ostatní.
„Takže támhle sednout a opovaž se vstát,“ řeknu ti přísně a kývnu hlavou k žíněnce na zemi, načež k tobě přijdu a pomůžu ti dojít alespoň k té žíněnce, než pak houknu na všechny a zadám všem cviky hned po tom, co všem sdělím, co všechno dneska budeme trénovat. Tobě to samozřejmě přizpůsobím tak, abys nenamáhal koleno.
Prohlédnu si ještě znova tvůj postoj, ve kterém jde rozhodně vidět, že tvé koleno není v pořádku, takže se rozhodnu tě prostě poslat na pokoj, abys to zbytečně jakkoliv nenamáhal, ale to se pro změnu nelíbí tobě, což dáš najevo jak výrazem ve tváři, tak svými slovy, po kterých k nám už dojde onen kluk. Při tvé prosbě ještě jednou sjedu pohledem na tvé koleno.
„Fajn, mám návrh. Budeš tady trénovat, ale minimálně další dva dny nebudeš pracovat, Cuerda,“ narhnu tedy ještě toto řešení, které by pro tebe mohlo znít přijatelněji a já sama jsem ochotná na to přistoupit.
„Jinou nabídku už ti nedám,“ obeznámím tě ještě stále s narovnaným postojem a kamennou tváří, protože nic jiného už ti nepovolím a myslím, že to víš i ty sám. A měl bys to koleno šetřit, takhle by to nemuselo skončit dobře.
Projedu tě ještě jednou pohledem, než mi vysvětlíš, proč se tady přede mnou pomalu svíjíš v bolestech a věř mi, že se mi to tvé vysvětlení ani trochu nelíbí.
„Vůbec jsi dneska nikam neměl chodit, měl jsi to mít v klidu,“ řeknu ti přísně, načež tě ne zrovna nadšeně pozoruju, jak vstáváš, což vypadá jen jako další zdroj tvé bolesti.
„Fajn, okamžitě jdeš na pokoj a necháš to koleno v klidu. A bez námitek,“ oznámím ti svým pevným hlasem, který ti musí prozradit, že neustoupím. Jenom se otočím a zavolám jednoho kluka, aby tě odvedl na pokoj. Takhle to vážně nejde.
„Nebo můžeš jít na ošetřovnu,“ dodám ještě s nadzvednutým obočím s poznámkou ve své hlavě, abych tě pak přišla zkontrolovat, radši. Ještě bys šel zpátky do kuchyně a zničil si to koleno úplně a to opravdu nechci.
Vypadáš už unavený, a tak se rozhodnu pro to tě tam už nechat, aby ses mohl vyspat na zítřek. Pouze se spolu tedy rozloučíme, než se odeberu k sobě, kde ještě dodělám několik formulářů a dokumentů, načež si zajdu hodit sprchu a pak se konečně taky odeberu ke spánku.
Další den je zas a znova nabitý tréninky, jak jinak, je tady pevně stanovený rozvrh. Doufám, že tobě se aspoň trochu to koleno zlepšilo.
Nastane tedy čas na trénink, kdy máš přijít i ty, takže se jen jdu napít, než se tady všichni nashromáždí. Avšak, když se otočím, okamžitě zaznamenám tebe sedícího na zemi, a tak se zamračím, položím láhev a rozejdu se za tebou, kde si k tobě dřepnu.
„Zhoršilo se to ještě? Jestli ano, musíš znova na ošetřovnu,“ řeknu ti pevným hlasem se zamračením ze starosti, zatímco tě projedu pohledem. Tohle nevypadá dobře, jestli i ty dáváš najevo tolik bolesti, takže tohle chce další kontrolu, jestli se to zhoršilo.
View more
„Dobře,“ odkývu ti tedy tvůj výrok a pokračuji dál v chůzi plus pak přidám svá další slova, nad kterými se ty uchechtneš a obohatíš svou reakci i o svá slova, kdy jen miknu obočím a pokrčím rameny. Jakože, asi nic moc jiného jsi čekat ani nemohl.
Nicméně tedy už pak dojdeme do tvého pokoje, kde se ty okamžitě sesuneš na postel, kdy si tě pouze změřím starostlivým pohledem, protože se mi ani trochu nelíbí, že tě to až takhle dostalo.
„Není za co, chceš něco ještě donést nebo cokoliv?“ optám se tě běžným tónem hlasu jako nabídku, protože jestli cokoliv, tak jsem tu to schopná sehnat nebo donést, stačí říct, to zase takový problém není.
Jdeme tedy dál ke tvému pokoji, přičemž se ještě chvíli zdržíme tématem ohledně tvé minulosti, než se přesuneme k té tvé otázce, kdy nemůžu odpovědět jinak, než že naštvaná samozřejmě nejsem.
„No tak, nelituj se, za pár dní to bude v pohodě a mezitím to holt vydržíš,“ odvětím ti po tvých slovech svým běžným hlasem. „A neboj, budeš muset makat i tak,“ ujistím tě nakonec, protože zrovna tohohle se bát nemusíš, něco ti najdu, aspoň pak budeš mít vypracované, teda, vypracovanější svaly na rukou a možná přidám i břišáky. Ale jednodušší ti to dělat nebudu, to ti musí být jasné, že ne.
Sice jsi přece jenom těžší než já, ale nějak tě zvládám podpírat, i když se ti noha místy podlamuje.
Poté už ti položím onu otázku, která mě upřímně zajímá, a tak si i počkám na tvou odpověď, nad kterou pokývu hlavou s chápavým výrazem. Moje záchrana nebyl jediný člověk, i když jeden hlavní aktér v tom velkou roli měl a to byl právě generál, který mě přijal do armády. A ještě jeden, ale tohoto člověka už také neuvidím. Ale se záchranami mám také své zkušenosti.
Nicméně ty nevypadáš úplně nadšeně ohledně tohoto tématu, a tak se rozhodnu, že se už dále doptávat nebudu, jestli se to někdy dozvědět mám, dozvím se to, vyzvídat nehodlám.
Mírně překvapeně se na tebe podívám při tvé otázce, načež se otočím zpátky pohledem na cestu před sebe. „Neptej se na takové blbosti. Já jsem maximálně tak ráda, že to není nic vážného,“ řeknu ti svým normálním hlasem. Jak tě mohlo napadnout, že bych na tebe byla naštvaná? Ani nepočítám s tím, že někdo je dokonalý, a tak neschytá žádnou ránu, to by mě realita smetla rychle. Jediné co tak je, že jsem ráda, že to bude do pár dní v pohodě, protože s kolenem na nic je to nejhorší, takže ještě že tak.
View more
Chvíli ještě pozoruji vás dva přemýšlejíc, odkud se asi znáte, načež ti už pomůže se postavit.
„Samozřejmě,“ odpovím ti na tvou otázku přistupujíc k tobě, abych tě mohla podepřít, a společně vyjdeme ven jdouce směrem ke tvému pokoji, protože pochybuji, že teď bys ještě zvládnul něco jiného, než si odpočinout. A taky bych ti to nedovolila, ale to je asi jasné.
„Odkud se vy dva znáte?“ zeptám se tedy na otázku brouzdající mou myslí, zatímco tě stále podpírám. Jako člen tvé rodiny nevypadala, společné rysy bych asi opravdu moc nenašla, takže možná přítelkyně, kamarádka, bývalá spolupracovnice nebo něco podobného. Nevím, proč mě to tak zajímá, ale ani to mi nezabrání se tě na toto zeptat.
Poslechnu si teda instrukce oné dívky a přikývnu, zatímco si to zapamatovávám a poznačuji do paměti. „Dobře, beru na vědomí, děkuji,“ řeknu upřímně, jelikož za ošetření jednoho ze svých vojáků mi přijde jednoduše správné poděkovat. „No, tak to vypadá, že si zítra dáš trénink s boxovacím pytlem vsedě,“ informuji jakože jen tak mimochodem Cuerdu poučně. Jsem ráda, že mu není nic vážnějšího.
Dokončím tedy trénink, a ještě na závěr jim dám třicet kliků jako posilko, ať mi tady nezleniví. Pak se s nimi už jenom rozloučím, načež se z láhve bokem napiju a rozhodnu se jít alespoň zkontrolovat, jestli je Cuerda v pořádku, ignorujíc myšlenky typu, proč mi na tom tak záleží. Přiřadím to k mocnosti jeho potenciálu a s tím se prozatím nějak tak smířím vydávajíc se směrem k ošetřovně, kam pak se svým typickým ne zrovna čitelným výrazem vejdu a jenom vás oba projedu pohledem a kývnu na pozdrav. Usoudím z vašich výrazů a postojů, že jsem to odhadla dobře a opravdu to není nic přespříliš vážného, za což jsem ráda. „Všechno nakonec v pořádku?“ zeptám se spíše zdravotnice, jejíž jméno jsem ještě tady na základně nestihla postřehnout, než se ptát přímo Cuerdy, protože něco mi říká, že ten by mi dal kladnou odpověď i s kulkou v břiše, nějak tak předpokládajíc, že oné zdravotnici dojde, že se mu to stalo při mém tréninku, a tak proto jsem i tady a ptám se na to.
View more
