90."Skalnaté úbočí bičoval prudký vítr. Ten jim ale nevadil. Opatrně se kryli ve stínu skály, aby se schovali před poledním sluncem. Vyčerpaní po namáhavém pochodu jen seděli a chroustali kosti z ptačí mršiny, kterou našli cestou. Stranou pohozené a svázané zajatkyni nevěnovali pozornost" Pokračuj..

Bunney
Vítr zafoukal a odnesl kosti z mršiny k zajatkyni. Jeden z démonů, jenž poslal své poslední sousto do svého žaludku, sledoval kutálející se kosti, dokud se nedostali k sukni vyděšené dívky. Jejich pohledy se střetly. Pírko z ptačí mršiny se jí zamotalo do vlasů, které tancovaly ve větru. Nedýchala, nemrkala, modlila se k bohu, který nad hladovým pohledem démona neměl žádnou moc. Přibližoval se mrtvým sunutím k zajatkyni, aniž by zničil poměr jejich očí. Když stanul těsně před jejím třesoucím tělem, natáhl svou rozpadající se dlaň, co se tvářila jako uhasínající popel, k její tváři. Neměli tu správnou oběť, toho správného viníka. V tváři, hrudi a také v dlaních zajatkyně spatřil svou milenku - minulost. Jeho uhrančivý pohled zastínil soucit. Pak, aniž by se stihl dotknout jejího hříšného, studeného líčka, se rozpadl na tisíc kousků, které se v prudkém větru změnily v hejno nádherných motýlů, kteří se nechali unést silou větru až na samotný konec světa.

The answer hasn’t got any rewards yet.