Anglicky, vždycky.
Dává to smysl. Udržuje to kód konzistentní. Všechny seriózní programovací jazyky mají své interní funkce/objekty/metody/konstanty/… v angličtině. Terminologie je taky v angličtině a většinou se špatně překládá. A taky to umožňuje spolupráci na open source.
Představme si nějakou třídu, která komunikuje s databází a má metodu, která vrací objekt uživatele podle ID v jejím parametru. (Sorry, lepší příklad mne zrovna nenapadl.)
Odpůrce angličtiny má tři možnosti, jak ji pojmenovat:
a) čenglish –getUzivatel() / getUzivatele()
b) češtin – ziskejUzivatele() / vezmiUzivatele() / navalUzivatele() / chcuUzivatele() / …
c) Hájková Styl – uz()
Ani jedno se mi nezdá zrovna pěkné.
Ale ani tehdy se člověk angličtině nevyhne, protože ta metoda bude „public“ a místo, kde ji volá bude muset obalit do „try/catch“, kde bude očekávat výjimku, která je potomkem třídy „Exception“.
View more