Přemýšlela jsem o tom.
Pátrala jsem. Říkala jsem si, že to asi nebude žádná velká báseň žádného slavného autora, protože ty se mi můžou líbit, ale život mi změní jen těžko. Možná by to teoreticky mohl být nějaký jednotlivý verš s velkou myšlenkou, ale nejspíš to bude něco, co napsal někdo koho znám, potažmo já sama a osobně se mě to týká.
Od chvíle, kdy jsem si přečetla tu otázku víceméně čtu blogy a svoje vlastní Různobarevné Knihy a jiné zápisky.
Z toho všeho, co jsem četla, mám docela husí kůži, spoustě básniček jsem rozuměla víc, než když jsem je četla poprvé, spousta mrazila už jen tím, na základě čeho vznikly a jaké emoce za nimi musely být.

---

A nakonec jsem stejně zůstala u té, která mě napadla jako první, u té kterou si pamatuju nazpaměť, u té, která na internetu dosud nevisela, přestože jinak veřejná byla. Která těžko říct, jestli něco ovlivnila, ale rozhodně přidala na důrazu. Asi zůstávám i u obou jejích částí.

---

Prochází nocí
neschopná slova,
možná bez moci,
začneme znova?
Ve spánku vrací se
na nic nemyslíce.

---

Prochází nocí
jen tam a zpátky,
utíká ze dne
zadními vrátky.
Prochází nocí
a přitom křičí,
že život ve tmě
už se jí příčí.

---

Pak mě napadá ještě jiná, o dost starší, ze stejného směru ovlivnění, ne zrovna reprezentativní.
Konkrétně:

---

Máš hlavu jak kráva
hulíš jako z prdele
nemáš žádný práva
zalez zpět do postele

---

Tenhle závěr je jediná veršová část té záležitosti, kterou si pamatuju s jistotou. To, že si od té doby pamatuju určité lidi je věc druhá.

---

A potom jsem si říkala, že by to mohla být téměř kterákoliv z Venduliných básní, které se mi hrozně líbí, protože myslím, že ona můj život asi ovlivnila hrozně moc. Jenže si myslím, že za to nemůžou její básně, že to byla prostě ona, případně některé její neveršované články, které jsem častěji chápala včas.

---

Každopádně všechno, co jsem si dneska přečetla významně ovlivnilo můj dnešní večer/noc/co teď je.

---

Psavcům (včetně sebe dávné) dík.