Dobře <3 Natálko, začalo to asi v mojich 4 a tvojich 3. Přistěhovali jsme se hned jsme se začali bavit. Spousta lidí by řeklo, že je to takové to kamarádství maličkých dětí a postupem času se od sebe začneme zdalovat. Ale nebyla to pravda. Nerozdělilo nás nic! Dospívali jsme a postupem času naše přátelství kvetlo a nějak tak jsme si jedna druhou oťukali a nakonec jsme si na sebe zvykli na tolik, že rozdělit nás bylo něco nemyslného. Ježe pak to přišlo... Praha. Mysleli jsme, že je to překážka, něco co nás prostě oddělí, odtrhne a už nepustí k sobě. Řádně jsme to oplakali a mysleli jsme že je to něco jako konec světa. Je pravda, že začátky byli těžké i tak. Nemohli jsme si zvyknout, že v naší přítomnosti nebyl nikdo, kdo by nás podržel.. První prázdniny bez tebe byli jako nekonečné! Ale pak už jsme si zase zvykli, že už tu ten druhý není, ale na našem přátelství to vůbec neubralo a vždy se na sebe těšíme "jako malé děti." A pak to setkání stojí za to. Jsi pro mne nezapomenutelný človíček. A děkuji Ti za to, že jsem Tě mohla potkat. Děkuji :)