Taky tě někdy sere, že potkáš nějaký fajn lidi a i když se chceš sebevíc změnit, tak je od sebe odstrkuješ, protože je to lehčí než k nim něco cítit....?
Hmm, tak nic. Už jsem nadskakovala radostí, že to někdo má úplně stejně, a pak přišel konec otázky. Nejde o to k nim něco cejtit (ačkoliv je to taky pěkně děsivá věc, kterou dělám nerada), jde spíš o to, že je k sobě nechci pustit, protože se bojím, že dřív či později přijdou na to, že se mnou vlastně nechtěj mít nic společnýho.
