Kateřina Dahmirez

... nevím, co chci jíst.
... chci spát a nemůžu usnout.
... nedokážu něco vyhnat z hlavy.
... mám kurevsky hezkej sen a pak se probudím. Jako dneska. Nepamatuju si, o čem byl, ale pamatuju si ten k pláči skvělej pocit. A pak ten k pláči hnusnej pocit, když jsem se probudila.
... chci rajče a ono je měkký.
... musím jet busem.
... se na sebe podívám do zrcadla.
... chci jít s někým ven.
... něco strašně moc chci a nemůžu to mít hned.
... pupínky. Zkazí to den. Zkazí to ksicht. Hnus.
... člověk, kterej o něčem ví hovno se o tom se mnou hádá a pak ještě kroutí hlavou jako "debile".
... se s někým hádám já a v půlce hádky zjistím, že ten člověk má vlastně pravdu.
... to pak nedokážu uznat a mám ze sebe strašně blbej pocit a nadávám si.
... mám hnusný jídlo.
... mi kočky nechtěj odmňoukávat.
... jsem na hajzlu a kočka mi vyskočí na klín. Tak tam pak sedím, dokud neodejde.
... mi teče krev z ucha.
... vidím smutnýho člověka.
... mi někdo opravdu fajn napíše. Strašně těžko se mi pak odepisuje. (Omlouvám se všem, kteří ještě čekají na odpověď, ok.)
... někdo začne mluvit o škole.
... krámy. A TO JE KURVA DŮVOD ZŮSTAT DOMA A NE ŽE NE.
... je někdo až moc vtipnej. Směju se pak jak píča. Cejtim se jak píča.
... mě někdo otravuje svým dětinským humorem.
... udělám úžasný fotky a pak zjistím, že jsem to blbě nastavila. Nějak si nedokážu zvyknout.
... se na něco těším, ať už celý měsíce nebo sekundy a pak to nevyjde.
... jsem venku a nad hlavou mi proletí letadlo. Je mi do breku, že letos nikam nepoletím.
... mám nutkání udělat něco, co jsem si myslela, že už v životě neudělám.
... mi někdo sežere moje jídlo.
... se chci podívat na film a nevím na jakej.
... si musím připustit, že jsem ztratila hodně času s idiotem.
... nemám uklizenej pokoj. Je pak strašně nepříjemnej, ale nějak se neumím donutit, abych ho uklidila.
... hledám v obchodě svojí oblíbenou zmrzku a TA PÍČA TAM NENI.
... nemám žvejky.
... nemám kapsy.
... nemám odlakovač.
... nemám černej lak na nehty.
... musím vstávat.
... se musím učit něco, co v životě nevyužiju. Nechci zaplňovat svůj mozek takovýma sračkama, když si těžko zapamatuju i věci, který jsou pro mě důležitý.
... si vzpomenu na něco, co jsem dávno udělala a snažím se tu vzpomínku zastavit, ale už je pozdě, už se cejtim trapně a teď musím začít myslet na něco jinýho a doufat, že to odejde.
... si uvědomím, že mi je skoro 18 a v životě jsem s nikým nechodila. Mně to totiž nevadí, ale vsadím se, že moje rodina si myslí, že jsem buď cvok, nebo lesba. Lol, kdo ví, co jsem.
... něco MUSÍM udělat.
... mi rozkazuje člověk, kterej pro mě není taková přirozená autorita. Je pro mě až ponižující ho poslechnout.
... je bouřka moc krátká.

View more

Fajn, fajn. Nejsem šťastná a nemám dobrou náladu, pořád vlastně nemám žádnou náladu, ale stejně jako jsem si zvykla dřív na smutek, zvykla jsem si i na tohle a je mi to příjemný, je to jako takovej domov. Kocour je mrtvej, otec umírá a další lidi jsou taky v hajzlu, ale z nějakýho důvodu to se mnou nic nedělá, tyhle věci jsou ty nejobyčejnější, co se v životě člověka dějou a přesto maj lidi problém se s tím smířit. Já ne. Jdu dál. Když to tak vezmu, mám v tomhle štěstí. Jediná věc, která mi v hlavě překáží, je strach. Nemám šajna, jak dodělám druhák, popravdě bych nejradši přerušila studium a léčila se, kdyby do té školy matka nevrazila už tolik peněz. Sere mě to, že ztrácím 4 roky na škole, která mě nijak nepřipraví na vejšku, na kterou chci jít. Jo, a taky chci kurva pryč. Ať se tu všichni plácaj ve vlastním smutku a nepřenášej to na mě. To by bylo boží.

View more