Kateřina Dahmirez

Je to sociální fobie, a u každýho jsou příznaky jiný. Já už jsem z toho z velký části venku, ale když ta nemoc byla nejvíc rozjetá, klidně jsem každý ráno po probuzení brečela ze strachu jít mezi lidi. Pokud ve škole hrozilo, že budu muset mluvit, tak mi začalo bušit srdce, potila jsem se, zčervenala, brněly mi konce prstů, hůř jsem dejchala a podobně. Při cestě do školy se mi chtělo hrůzou křičet, nebyla výjimka, když jsem ve vlaku neudržela slzy. Kdybych se někde ztratila, něco se mi stalo, něco bych potřebovala, nikdy bych na nikoho cizího nepromluvila, nezavolala bych si pomoc, prostě bych radši chcípla. Jídlo jsem si nikdy neobjednávala sama, nic jsem nešla koupit sama, a chodila jsem jenom na místa, který jsem dobře znala. Mluvila jsem jenom s rodičema a sestrou, ze všech ostatních známých, členů rodiny a kamarádů (vždycky jsem měla jednoho, možná dva, nejčastěji ale žádnýho) jsem měla strach a trvalo mi, než jsem na ně byla schopná celkem normálně promluvit. Přestala jsem kvůli tomu chodit do školy a musela studovat individuálně, což byl stejně problém. Literally jsem neměla chvilku bez strachu a věčně se kvůli tomu topila v depkách, každej večer jsem přemejšlela nad nejlepším způsobem, jak se zabít, a párkrát byla krůček od toho, abych to udělala. Ruku jsem měla plnou ran, strupů a jizev, rány v ranách, koš plnej krvavejch kapesníků. Časem jsem od sebe nevědomky odstrčila všechny přátele a lidi, co se se mnou bavili, začala bejt paranoidní o tom, že se mnou všichni trávěj čas jenom proto, že to je nějakej jejich blbej vtip, třeba si nahrávaj co řikám a pak se tomu se všema smějou a dávaj to na internet or whatever. A bylo toho mnohem víc. V současný době už zvládám nějak fungovat, pořád nevím jak, takže se chovám divně, a moje úzkost se projevuje hlavně když jde o školu.
Tohle tady vypisuju i z toho důvodu, že mi přijde, že v dnešní době hromada lidí bere SF jenom jako stydlivost a nic vážnýho, ale popravdě, i tohle může končit špatně a když si vzpomenu, jak jsem na tom byla, jde z toho na mě hrůza a nechápu, že žiju.
Jinak, ty projevy ofc nemusej bejt až takový, můžou bejt jiný, ale basically je to prostě strach z kontaktu s lidma. Ne stydlivost, ale strach, úzkost a hrůza.

View more