Jaký je tvůj názor na Justina Biebera? Upřímně, bez zaujatosti.
Já už jsem to tu někde psala, neřešim jak vypadá, jeho hlas a styl, ani tyhle další sračky, prostě se mi to nelíbí a dál se v tom nerejpu. Co mě ale docela sere, je to, jak se v poslední době chová, občas mi přijde debilnější jak jeho fanynky, ale to je tak všechno, rozhodně nejsem ten člověk, co má potřebu ho furt řešit a cpát ostatním svoje názory.
otevři složku s nějakyma obrazkama v tvým pc, zavři oči a na nejaky klikni a dej ho sem :DD
Kdo tohle vymyslel. Myslím tím, život je fakt kurva nespravedlivej od začátku do konce. Lidi se rozhodnou, že chtěj mít děcko, a tak ho maj, super, bude jim dělat radost, otroka, prostě ho chtěj, tak ho maj. První nespravedlivá věc, prostě se narodíme, aniž by nás předtím někdo varoval, do čeho jdeme. Vychovávaj nás ve sladkejch lžích, vyrůstáme v domnění, že je skvělý žít a všechno bude úžasný. Aniž bychom něco čekali, pomalu se potápíme hlouběji do sraček a sledujeme ostatní zmrdy, jak maj skvělej život, všechno, na co si ukážou, a v pohodě jim prochází to, že nás šikanujou (aneb super mládí smolařů). Sledujeme, jak se náš život pomalu z pohádky mění v horor, umře někdo z rodiny, nikdo nás nevaroval. Jsme ve škole, ,,Škola je fajn," říkali. Po nějaký době zjistíme, že to je nuda. Po ještě delší době zjistíme, že to kurva vůbec neni fajn. Potom chceme vyhodit školu do vzduchu. A pak se nám chce brečet nad představou, že do školy budeme chodit ještě X let, abychom pak mohli chodit do práce, kde budeme mít mizernej plat a opět sledovat, jak zmrdi, co hovno dělaj, maj kurevský štěstí. Naroděj se nám děti, napadne někoho z nás, že se možná taky budou topit ve sračkách? Pak jsme v důchodu, nemáme prachy, potřebujeme 36537645 léků, ale když jdeme do lékárny, hah, odcházíme s prázdnou, protože jsme neměli dost peněz. Chcípnout kvůli hladu, nebo kvůli tomu, že nemáme léky, který potřebujeme? Super, vyberme si. Nebo přijde rakovina, začneme chodit na chemoterapie, problijeme celý dny a budeme sledovat, jak se na nás rodina dívá s lítostí v očích. Pak půjdeme na operaci, ale smůla, nádor se objeví znovu. Půjdeme na radioterapii, opět nám bude na chcípnutí. A nakonec zjistíme, že to celý bylo zbytečný, stejně budeme měsíce pomalu chcípat. Možná si říkáte, že to vidím moc černě, je to jedno, životy některejch lidí takhle vypadá, a nikdo z nás neví, jestli to nebude zrovna ten náš. Proč to píšu? Ani nevim, je to prostě zamyšlení, snažim se tu říct, jak je celý tohle na hovno - kdo z vás by se chtěl narodit, kdyby ho někdo před tímhle varoval? Já ne.Dík za nepřečtení, napsala jsem to, co jsem chtěla, třeba se poserte. (jo, a na obrázek ti seru)
nejvíc mi dstábaj ty co píšou že je "in" dělat depkový tumblr.. tak jaký jiný se maj delat pak jsou je ty nechutný a pak ty vysmátý a pak ty šukací tak jako..
je ale pravda, že hromada "strašně moc smutnejch" děcek si dělá depresivní tumblr, aniž by vůbec chápali, co ty jejich příspěvky vyjadřujou. zabila bych je.