To mi bylo patnáct, ve městě otevřeli novou restauraci, tak já že tam budu v kuchyni dělat pomocný práce. Hlavně mejt nádobí.
Jenže oni na otevření chvátali, takže otevřeli nezařízenou, nevybavenou restauraci, kde nikdo nevěděl, co má dělat. Lokál ale měli narvanej furt.
V kuchyni nebyla myčka, jen dřez s ledovou vodou. Už z předešlýho dne tam byly hory nádobí, zaschlý hrnce a pekáče, špinavý talíře, sklenice, příbory... A já měla asi hodinu na to to všechno umejt. Samozřejmě jsem to absolutně nestíhala, mrzly mi ruce i v parným létě, nádobí se po dobu dne pořád kupilo a pak přišel šéf, že jsme všichni líný kokoti a ať začneme konečně makat.
Co si budem, druhej den už jsem nepřišla. Pak jsem se dozvěděla, že se nás tam takhle za měsíc vystřídalo možná deset.