V současné době mi absurdní přijde spousta věcí, třeba chování mé matky, které je opravdu ad absurdum. A to neříkám jen jako puberťák s jeho přemoudřelými pubertálními náladami. Ale, přijde vám snad to, že mi nerozumí (a to jsem se vyjadřovala docela srozumitelně), jako záminka pro hádku, ve které ještě vytáhne skutečnost, jak je na tom hrozně a jak se taťka má dobře, když na ni všechno hodil?! (=což jen tak mimochodem vůbec není pravda, ale fajn..)
That's easy. It's nee-san.
co je to za dotaz...? :D Ale, když někdo fakt otravuje, není problém ho praštit... ideálně pořádně tlustou knížkou :D I když na základce jsem se docela často "rvala", i když spíš ze srandy :D
Percy Jacksonem... nebo Moriko z Möienu ^^
V Möienu. Opravdu tomu věřím.. opravdu věřím, že se tam jednoho dne dostanu.. Jen počkejte, až vynaleznou NerveGear, ...já tu bránu opravdu najdu.
Šestatřicet... osumatřicet hodin, možná?
Naděje? Naděje je... složitá. "Spes mortes ultima" však podle mě platí. Možná neumírá úplně poslední, ale je to poslední, na čem záleží. Pokud zemře naděje, věci po ní už nemají cenu. A rozhodně existuje. "Naděje" je slovy nepopsatelný, abstraktní pojem, který nikdo není schopen pochopit v celém rozsahu. Naděje znamená lásku a přátelství, naděje znamená život. Naděje znamená.. že vždy je tady důvod jít dál.
Kdo má dlouhé vedení :)
"Náhoda je jen převlečený osud." - D. Shan
Popravdě, jsem se svým jménem docela spokojená. A jelikož mám ráda sarkasmus, považuju své jméno i za docela dobrý vtípek (Hana = z hebrejského "channách" - milá).
Uvažuju nad tím docela často. Dokážu si to představit, kdybych žila někde jinde, v úplně cizí zemi. Jinak opravdu ne.
Oblíbená jména? Z těch českých se mi líbí třeba Petra a poté některé méně obvyklé (Zoe, Inka, Ingrid..), z těch zahraničních nemůžu nejmenovat japonské Moriko :) A proč? Sama nevím, prostě v sobě mají takové nějaké kouzlo - a Moriko, to je prostě příliš svázané s mými postavami a Möienem :-)