Rostislav S.

Je tomu skutečně tak, vpravení vzduchu z injekční stříkačky (infuze) do žíly může vyvolat vzduchovou embolii (průtok krve cévou v tomto případě neucpe krevní sraženina, ale právě vzduchová bublina) a dokonce i smrt. Všimni si, že před aplikací injekce lékař nebo zdravotní sestra obrátí injekci jehlou nahoru, poklepem "vyžene" případné bublinky přichycené na stěnu stříkačky a ještě odstříkne trošku obsahu, aby byla jistota, že vzduch není v jehle. Stejně tak se musí kontrolovat "kapačky" a dnes se již používají i tzv. vzduchové detektory, které v případě objevení vzduchu v hadičce spustí výstrahu nebo rovnou infuzi zastaví.
Pravděpodobnost komplikací po malé bublince je sice velmi malá až mizivá (některé zdroje uvádějí jako nebezpečné množství vzduchu až od nějakých 20 ml), ovšem dle jiných názorů (i toho mého) už 0,5 ml může být nebezpečné až smrtelné. No kdo by to riskoval, že ano.
Osobně se mi kdysi stalo, že se mi při infuzi dostala do žíly bublinka vzduchu (sestřička si nevšimla bublinky v infuzní hadičce a odešla, já si chtěl infuzi zastavit, ale nějak jsem to nestihl a bublinka proklouzla), naštěstí se to obešlo bez jakýchkoliv komplikací. Ale opotil jsem se pěkně, to mi věř. :-)
V každém případě Tě mohu uklidnit, že neznám jeden jediný případ, kdyby sestřička nebo lékař způsobili při aplikaci injekce někomu vzduchovou embolii. :-)
Rizikové je v tomto směru i nasátí vzduchu do žil při poranění, ovšem naštěstí se to může stát jen na několika málo místech. Ve většině žil je totiž tlak vyšší než ten atmosférický a nasátí vzduchu tak nehrozí. To už asi nebudeš pamatovat, ale ještě za mého dětství se krev z ruky odebírala tak, že do žíly se jen zapíchla jehla (bez stříkačky) a krev se nechala volně odtékat do zkumavky. Ani tady nevím o žádném případu, že by došlo k nasátí vzduchu. Pozor se musí dávat např. při operaci v oblasti krčních žil, kde by k nasátí vzduchu dojít mohlo.

View more

Já jsem přesvědčen o tom, že někde ve vesmíru s vysokou pravděpodobností existuje mnoho dalších životů. Kde to je, o tom ovšem nemám potuchy, vesmír je nepředstavitelně obrovský, může to být kdekoliv. Stejně tak forma takového života může být jakákoliv. Od jednoduchých jednobuněčných organismů, po organismy tak složité, že se nám o tom ani nezdá.
Mé přesvědčení o existenci mimozemského života ovšem nijak nesouvisí s "nálezy" mimozemských civilizací tady na Zemi. To považuji za jeden podvrh vedle druhého. Představme si to. Nejbližší hvězda je od nás vzdálená 4,22 světelných let. Nám by let do této oblasti trval zhruba 32 tisíc let. Řekněme, že nějaká vyspělejší civilizace může podnikat mezihvězdné lety rychleji. Třeba by k nám letěli "jen" tisíc let. A to jenom proto, aby tady, přes veškerou svou technologii, ztroskotali a nechali se rozkrájet americkými vědci na kousíčky? Žádné pořádné zabezpečení, žádný pokus o záchranu posádky? Jen tak vydají svá těla cizím bytostem? Přitom "vydání" své anatomie a fyziologie je obrovským rizikem, vždyť jde o doslova strategickou informaci. Svědčilo by to o velké hlouposti (nesedí v kontextu s tím, že se tady dostali) nebo nezměrné naivitě.
Další věc je to utajení. Navštívit tajně naší planetu se mohlo podařit možná tak před 500 lety. Ale dnes? V podstatě nemožné. Nepřetržité sledování blízkého okolí Země, celé orbity. Průlet cizího "dopravního prostředku" by zaznamenala nejen většina vyspělejších států, ale také celá řada amatérských pozorovatelů. Není velký technický problém zachytit těleso o velikosti 25 cm ve výšce 36 tisíc kilometrů. Jak velká by musela být taková mimozemská mezihvězdná loď, určena pro let trvající stovky a tisíce let? Podle mého by se to muselo pohybovat spíše v kilometrech.
---
"Dalekozraké teleskopy musí najít špiony ve výšce 36 000 - 40 000 kilometrů," napsal reportér deníku Moskovskij komsomolec v roce 2003 o návštěvě na opticko-elektronické observatoři na Pamíru v Tádžikistánu, která patří do Systému kontroly kosmického prostoru (Sistěma kontrolja kosmičeskogo prostranstva) Okno Kosmických vojsk Ruské federace.
"Takové dalekozraké teleskopy snadno uvidí kouli o průměru 1 m ve výšce 40 000 kilometrů," vysvětloval ruským novinářům velitel základny, podplukovník Alexej Kutuzov. "Podle těchto měřítek je to totéž, jako kdybyste viděli předmět velký 2,5 centimetrů ze vzdálenosti 1 000 kilometrů. Přitom ani 40 000 kilometrů není konečnou hranicí."
Tyto stanice vybudovaly už v šedesátých letech jak USA, tak SSSR. Stavěly je vysoko v horách, kde je průzračná obloha a vhodné podmínky pro pozorování vesmíru. Sloužily k hlídání nebe před útokem nepřátelských raket dalekého doletu a po roce 1957 i ke sledování umělých kosmických těles.
Zdroj: http://technet.idnes.cz/ve-vesmiru-zacina-byt-tlacenice-jak-uhlidat-3-000-druzic-a-miliony-ulomku-smeti-1v8-/tec_vesmir.aspx?c=A090217_140054_tec_vesmir_mbo

View more