Malá Karamelka

Jééj :D tak to je supr že si okolí myslí že se vyznám :D Tak vysoký mínění o sobě teda já sama nemám :))

---

No, co k tomu říct?.. Láska je něco, co každý potřebujeme... vždyť se s ní už rodíme, s láskou k mámě, a k tátovi :)) A celý život jí budeme pořád hledat nebo minimálně na ni čekat :))
Je to naprosto úžasný, nepopsatelný cit... pro jednu osobu by jste udělali cokoliv.
Jedna jediná osoba vám totálně zamotá hlavu, pořád na ni myslíte, když se na vás usměje tak jste blahem bez sebe, za jednu minutu pohledu do jeho/jejích očí by jste vraždili...
Když se na vás podívá, váš tep je rychlejší, zorničky rozšířené, jste nervozní...
I když, teď tu asi popisuju zamilovanost že?..
Láska je už to, když stoprocentně víme, že chceme jen tu jednu osobu na světě, nikoho jinýho... když už vám prostě každá chvíle s ní připadá jako ta nejkrásnější.... když tu osobu milujete, a je vám jedno jakou má pověst, přehlížíte její chyby.... prostě už víte, kdo je pro vás nejdůležitější na tomhle světě :))

---

Moje zkušenosti? No, tak jasné že pár vztahů bylo... Přesný počet radši nebudu říkat, nezavděčila bych se, někdo by řekl že je to málo, někdo že hodně, ono je to jedno a není to nutný :))

---

Zažila jsem kluky, kteří semnou byli, ale byla jsem jen okrasa, jakože mají holku a přitom na mě naprosto kašlali... pak úplný stíhačky, co mě za 5 minut neodepisování na fb (nebyla jsem tam prostě)
nařkli že už je nemiluju a jak jsem zlá a podobně... pak jsem zažila i nesčetněkrát podvádění...
dávala miliardu šancí, ale vždy to udělal znovu...

---

Jak bych shrnula svoje vztahy? Ano, uznám že tři možná stály za něco... zbytek nechápu....
Uznávám, všichni ti kluci byli úžasní. Na všech bylo něco skvělého. Ale zkrátka to co jsem já od vztahu chtěla, mi nedokázali dát... A taky přiznám že občas jsem pochybovala.... s někým jsem byla, a řekla si, co budoucnost? A najednou mi to došlo... chtěla jsem s ním být co nejdýl. Ale rozhodně ne navždy. Nepočítala jsem s ním do tý vzdálenější budoucnosti... což je podle mě chyba. Pokud někoho milujete, tak i když je to představa málo reálná že by se to opravdu stalo, tak by přece v každém vztahu měla být ta myšlenka: Už s nikým jiným nepočítám. Jen jeho / ji chci a miluju.
jenže tahle myšlenka u mě nepřicházela... pořád to bylo "Miluju tě, ale nechci s tebou zustat navždy."

---

Jeho jsem znala docela dlouho... byl to pro mě kámoš, a najednou skoro ze dne na den jsem si uvědomila, že jen přátelství s ním mi nebude stačit... přiznala jsem mu to. A ono to vyšlo :D :3
Prošli jsme si tím vztahem.... a odloučili se. Pak jsme spolu ještě jednou byli....
Ale hlavní je, že od prvního dne... od toho dne co jsem si uvědomila jak moc pro mě znamená...
do teď... to nepřešlo. Nikdy jsem se s tím moc netajila....u něj to bylo zkrátka jiný...
U něj jsem si dokázala představit že bych s ním byla "navždy", prostě už jsem věděla že nikoho jinýho nechci.... od té doby do teď jsem si sice prošla dalšími vztahy.... ale bylo to nefér. I když jsem ty kluky milovala, a naprost

View more