Praha. Od této doby, co tu žiji, si užívám tu atmosféru starého města, kde se nám předvádí celá učebnice architektonických slohů. ta historická část Prahy je zkrátka přenádherná. stačí zmínit třeba Obecní dům a ty krásné secesní vzory. Nebo Dům u Černé matky boží, kde se odráží to, co je na Praze unikátní, a to je kubismus v architektuře, což je na světě zcela výjimečné.
Líbí se mi i spletitý systém městské dopravy, kdy můžete hrát studenou tvář a přitom sledovat zvláštní spolucestující.
A v neposlední řadě vám musím říct, že se mi neskutečně líbí ten magický pocit, kdy zakopnete o holuba.
Líbí se mi klidný anglický venkov, ale klidně bych si stačila s blízkým Skotskem, i když si myslím, že ten onen anglický půvab, který mě tak láká, postrádá. Jinak bych se ráda podívala na Island nebo na Nový Zéland.
Naplánovaný život vede k úspěchu, ale spontánnost k novým věcem a zážitkům.
Kdo nemá?
Psaním, malováním... Záleží na okolnostech. Pokud bych měla finanční prostředky, chtěla bych i hodně cestovat.
Frida Kahlo. Z mužů to je Edouard Manet nebo Vincent van Gogh.
Malého prince.
Ten, kterým se lidé nechlubí.
Ráda bych napsala:
Kalbouuuu a pořádným swagovským selfíčkemmmmmm!!!
Ale asi chápete, že to není pro mě to pravé.
Budu ráda, když budu s přáteli a budu šťastná a hlavně zdravá.
Všechno lze za určitých okolností odpustit.
Když někdo vraždí, má k tomu důvod a je na každém, zda mu tento důvod stačí k odpuštění.
Když někdo lže, může to dělat za strachu, nebo pro dobré účely.
Když někdo chce odpustit nevěru, asi má toho člověka rád, jinak by se o odpuštění nesnažil.
Nenapadá mě věc, kterou bych za určitých podmínek nikomu neodpustila.
Každý musí být tolerantní a užívat života tak, aby nenarušoval svobodu a radost ostatních.
