Emmie Willow

Záleží na tom, jak bereme slovo vražda. Pravděpodobně vás napadne brutální zabití nožem nebo střelnou zbraní a, omlouvám se, ať je motiv jakýkoli, včetně pomsty, nikdy není vražda dobrým řešením. Buď je to příliš moc, nebo příliš málo. Nic mezi tím.
Pokud si ale uvědomíte, že slovem vražda, dokážou lidé popsat i pomoc. Mluvím o eutanázii. Pokud nevíte, co je to eutanázie, dalo by se to vysvětlit jako vražda, kterou si přejeme. Smrt, o kterou prosíme. Nejčastěji se lidem vybaví vážné nemoci jako třeba rakovina.
Představte si dva lidi, chlapce a dívku, kteří se seznámili na taneční zábavě. Celý večer spolu tancovali a po skončení zábavy vyprovodil mladík slečnu domů a to byla také chvíle, kdy si dali první polibek. Další den se mladík objevil před domem a slečny a domluvili se, že spolu půjdou ven. A další den zas. Začali spolu chodit. Byl podzim, vítr čechral dívce vlasy a on ji je znovu a znovu schovával za ucho. Po pár letech si chlapec klekl a požádal dívku o ruku. Teď už to nebyli dívka a chlapec; nyní to jsou muž a žena. Vezmou se, žena otěhotní a porodí krásnou zdravou holčičku. Holčička roste. Začne chodit do školky, do první třídy, do páté, do deváté, na střední. Najde si přítele a odejde z domu. Muž a žena stárnou. Vychovávají vnoučata a jsou z nich babička a dědeček. Milují se. Celý život. Ale babička onemocní. Je to rakovina. Lékař rodině řekne, že babička nemá šanci na život. Bude čekat v bolestech na smrt. Dědeček ji vyslechne a chce ji pomoct. Domluví se a dá babičce více prášků a spaní. Pomůže a zabije babičku, ženu a dívku. Jakmile babičku zavřou a případ začne vyšetřovat policie, dědečka zavřou. Zmizí dědeček, babička, otec, matka.

View more