Deniska:)

http://www.youtube.com/watch?v=SGlkwKA-t_4
zapni a čti
Fajn, je to úplně poslední ale poslední otázka o něm, na kterou smysluplně odpovídám.
Nechci psát nějakou dojemnou slohovku, která rve srdce.
Začalo to před měsicem, když jsme po prvé začli psát na ask..:)za chvili jsem si ho přidala na skype a on se mě zeptal.)).
Bez jakéhokoliv váhání jsem věděla, co chci odpovědět.
Řekla jsem mu, že jo a konečně jsem začala být šťastná.
Říkala jsem si, že nemůže být líp. Každý den jsme byli spolu na skype:)
Vždycky, když jsem večer usínala, myslela jsem na to, jaký by to bylo, kdybych usínala vedle něj a počítala jsem hodiny, za jak dlouho si zase napíšeme
Byl pro mě jako droga a já jsem každý den potřebovala další dávku.
Nedokázala jsem bez něj vydržet ani den, natož déle.
Přála jsem si, aby tohle štěstí trvalo věčně, ale všechno jednou končí.
Bohužel!
Mužu za to já!!!
v tu chvílir
Proběhly mi hlavou veškeré vzpomínky, všechny ty dny strávené s ním.
Začaly mi po tváři téct slzy a po chvilce jsem brečela, jako malé dítě, kterému sebrali hračku.
Celý večer jsem z toho byla mimo, nedokázala jsem myslet na nic jiného.
Začala jsem hledat všechny chyby, co jsem kdy udělala a začala jsem si vyčítat vinu.
Nechtěla jsem ho vidět, podívat se mu do očí.. našla jsem v sobě důvod nenavidět se.
Strašně moc mě to mrzelo, mrzí a mrzet bude.
Asi si to neuvědomuje, ale ublížala jsem mu.
Třeba to časem přejde, třeba se z toho zase postavím na nohy.
Život jde dál.
Už teď mi ty dny s ním chybí a ještě nějakou dobu chybět budou.
Jediná věc, ve kterou teď doufám je, že on se bude mít fajn, nebude se trápit a najde si nějakou lepší holku, lepší než jsem já, která mu dá všechno, protože to, co jsem mu dala já, bylo očividně málo.
Nevím, jak to teď bude dál, kdy se seberu a dokážu se s ním normálně bavit, nevím, jak dlouho to bude trvat.
Momentálně k sobě cítím určitou nenávist.
Byl pro mě všechno, přijde mi, jako bych ztratila kus sebe, jako bych ztratila chuť do života.
Bolí to pořád! Kdybych bývala mohla, zastavila bych čas, aby to trvalo věčně.
NEVER GIVE UP!
Co bylo, bylo, čas nevrátím.
Bohužel nevidím do budoucnosti, nevím, co bude dál.
Asi je to osud, asi to tak být má.
Nevím, proč jsem byla tak naivní a myslela jsem si, že jsem konečně našla krásný a dlouhý vztah… jo krásný to bylo, ale jen měsíc není zrovna dlouhá doba.
Nevím co dál psát, stejně je to furt jedno a to samé.
Snad někdy všichni pochopí, že jsem ho měla radši, než svoji rodinu a to je co říct!
Bylo mi s ním dobře:)

View more