Jooo... Přečetla jsem si tady tenhle starej ask a mám pocit, že z toho budu mít dlouhodobou depku :'DDDDDD
Ok dělám si prdel

---

A teďka vážnějc...

---

Možná tu něco bude. Po tom, co kamarádka spáchala sebevraždu, mi došla jedna věc: OH MY FUCK, I SHOULD STOP BEING SO "DEPRESSIVE" AS I WAS BACK THEN, 'cuz (nevím, jestli jsem to myslela vážně, nebo šlo jen o pozornost) kdysi dávno jsem tu na asku psala takový ty slohovky o sebevraždě a že chci chcípnout.
Mám pocit, že mini-me nemělo SKORO ŽÁDNÝ PONĚTÍ O TOM, JAKÝ TO JE, KDYŽ NĚKDO BLÍZKEJ UMŘE.
A po tom, co jsem na táboře s Kamčou v noci debatovala o tom, jak a proč se to stalo... Došlo mi, jak málo jsem Káju znala a že s tímhle už nebudu schopná nic udělat. Přeci jenom, byla hrozně fajn (a hrozně hezká), a každej je svým způsobem i speciální... Je mi líto, že jsem neměla šanci zjistit, čím vyjímečná je ona. Kami mi vyprávěla i to, že kvůli tomuhle musela Kájina kamarádka chodit k psychiatrovi a celkově to celým jejich městem hrozně otřáslo. Až tehdy mi došlo, jakej cunt jsem v minulosti byla a že kdybych něco takovýho udělala já... Nechala bych tady tolik úžasných lidí bez mé typické otravnosti, nebyla bych schopná dokázat něco víc a dát si na sobě záležet. A kdyby... Kdyby se něco takového zopakovalo s někým, kdo mi je mnohem bližší... Nechci nad tím ani přemýšlet.

---

Díky tomuhle jsem se naučila být šťastným člověkem, který se umí radovat ze života a z každýho novýho dne, z každé další osoby, se kterou se dá do řeči, a jednoduše... Je to úžasné C':

---

And now, myslím to smrtelně vážně, pokud uvidím někoho, kdo si tu bude stěžovat na vlastní život nebo bude říkat něco ve stylu "já před rokem", prostě si za ním dojdu a uobjímám ho tak, že se málem udusí. QwQ

---

Cheer up, lidi. Život je moc krátkej na to, abychom se něčím trápili... To můžeme potom, teďka žijme, plz ;w;