〰❤ ℓυкαѕ яιєgєя ❤〰

Posadil mě na židli a zeptal se mě jestli chci čaj. Řekla jsem, že nic nechci, že chci domu. Zeptala jsem se kde to jsem a kdo jsou oni a proč tu sem a co se mi stalo. Lukas se na Mariana podíval a něco mu řekla. Marian se zvedl, vzal baterku a začal mi svítit do očí a ptát se mě na něco. Vůbec jsem nevěděla co děla, ani na co se mě ptá. Nic jsem nevěděla. Potom něco Lukasovi řekl a on vzal mobil a někomu volal. Najednou někdo zazvonil. Ten obylčej mi byl povědomí, ale furt jsem si nemohla vzpomenout kdo to je a co chce. Chvíli si mezi sebou něco povídali, potom mě prohlíželi a potom mě vzali a odvedli do auta. Ten kluk seděl se mnou vzádu a furt mě objímal, dokonce mi chtěl dát pusu, ale já se ubránila. Proč mi chce dát pusu, vždyť ho ani neznám. Přijeli jsme k velké budově, chodili tam lidi v bílých pláštích. Přivezli nějaké vozítko a já si na to měla sednout. Někam mě vezli, nevím kde jsem, proč tu jsem ani co mi tu budou dělat. Zavřely mě do nějaké místnosti a ještě před tím než odešl mi ten v bílém plášti píchl nějakou jehlu do ramene. Zavírali se mi oči. Co se to děje. Najednou někdo otevřel. Viděla jsem jen 4 bílé pláště a potom jsem usla. Nevím jak je to možné ani co se celou tu dobu dělo, ale když jsem se probudila stála u mě sestřička a řekla mi, že spím už třetím dnem a že o mě měli strach. Ptala jsem se co se stalo. Všechno mi vysvětlila a zeptala se mě jestli má zavolat někoho z těch co tu se mnou celý ty tři dny byli. Řekla jsem ať sem pošlou Lukas. Nevěděla o koho jde a tak jse řekla ať zavolaj jen mámě nebo tátovi. Odešla a asi po hodině přišla máma s tátou. Ptali se mě jak mi je. Řekla jsem, že už dobře a že chci vidět Lukase. Zeptali se mě proč jsem to neřekla sestře, ale já jim řekla, že ta nevěděla o koho jde.

---

POKRAČOVÁNÍ BUĎ ZÍTRA NEBO VE ČTVRTEK

View more

Zeptala jsem se tedy kde Lukas je. Řekl, že je doma a že je furt zavřený v pokoji a nechce tam nikoho pustit. Najednou se Ben zvedl, řekl, že tu nebude překážet a odešel. Chytila jsem ho za ruku a poděkovala mu. Marian se posadil a začal se mě vyptávat. Odpověděla jsem mu na všechny otázky. Potom mu zvonil mobil. Byl to Lukas. Podíval se na mě a já mu řekla ať mu řekne, že je u mě. Zvedl to, slyšela jsem i to co říká Lukas. Ptal se kde Marian je, proč není doma. Marian mu řekl, že mu volala moje máma a že je teď u mě. Lukas chtěl aby mi Marian dal jeho mobil aby se mnou mohl Lukas mluvit. Zase se na mě kouknul, ale tentokrát jsem řekla, že to nechci. Marian mu nechtěl říct, že ho nechci a tak řekl, že jsem teď odešla do koupelny. lukas řekl, že mi zavolá. Najednou se Marian zvedl, dal mobil dál od pusy aby to Lukas neslyšel a řekl, takhle o dál nejde a odešel. Vzala jsem mobil do ruky a vypla ho. Otočila jsem se k oknu a koukala se ven. Někdo zaklepal, byl to doktor a za ním byl táta, řekl mi, že můžu domu, ale že nemůžu teď chodit do školy, dokud se to nezlepší. Cestou domu se mě táta zeptal jestli nechci odvést k Lukasovi, že jsme se dlouho neviděli. Odpověděla jsem, že doktor řekl, že mám být doma a ne nikde kde mi nebude dobře. Podíval se na mě přes zrcadko a byl tak udivení, že jsem tohle řekla. Otočila jsem se a zase koukala z okna. Přemýšlela jsem o těch krásných chvílích s ním, viděla jsem všechno v tom okně, bylo to jako kdyby se mi tam odehrával film. Slzy mi tekly po tváři. Jeli jsem okolo toho květinářství kde mě Lukas pozval na jeho ples. Všechny ty krásné vzpomínky mi běhaly hlavou. Sedla jsem si a řekla tátovi aby jel k Lukasovi, ale aby mu nevolal. Řekl, že aspoň Marianovi musí zavolat. Řekla jsem ať mu tedy zavolá, ale ať mu řekne, že to nemá říkat Lukasovi. Byli jsme už u jeho domu. Táta mi pomohl z auta. Furt se mi motala hlava. Dovedl mě ke dveřím a zazvonil. Otevřel Lukas. Když mě uviděl tak se rozzářil radostí. Mně tekly slzy po tváři. Omlouvala jsem se mu, ale v tom se mi strašně moc zamotala hlava. Padala jsem dopředu. Lukas i táta mě chytali. Omdlela jsem. Nevím co se dělo. Slyšela jsem jen vyděšené hlasy, cítila jak mě nesou a potom jak mě někam položili. Nezorumněla jsem jim ani jediné slovo. Cejtila jsem něco ledového na hlavě, potom někoho ruce na krku, byly ledové. Chtěla jsem otevřít oči, ale nešlo to. Bylo mi tak strašně moc zle. Něco furt říkali, ale najednou jako bych usnula. Druhý den ráno jsem se probudila u někoho v posteli. U mě v posteli to fakt nebylo. Nemohla jsem si na nic vzpomenout. Nevím co se stalo, včera ani předevčírem. Vůbec nic si nepamatuji. Pomalinku jsem si sedla a rozhlídla po pokoji. Nevím co to je za pokoj. Nikdy jsem tu nebyla. Vstala jsem a otevřela dveře. Najednou ke mně někdo přiběhl a chytil mě asi abych nespadla. Kdo to byl nevím. Někdo seděl u počítače a mluvil na mě, ale já neodpovídala. Vůbec nevím co jsou ti lidi zač a kde to jsem.
CHCETE POKRAČOVÁNÍ JEŠTĚ DNESKA??

View more