Nesnáším lidi, kteří si neustále stěžují na svůj život, postavu, okolí a přitom pro změnu nic nedělají, ty, kteří nedokážou přiznat svojí chybu - neumí říct ani to ubohé "sorry", ty, co se vykašlou na své opravdové přátelé kvůli dočasné zábavě. Ty, co slibují a zůstávají u těch prázdných slov.
Vlastně ještě nevím.. nechci se zříct svého původu, ale zároveň mě už nebaví pohledy lidí, kterým se představím. V téhle době se jim nedivím, ale.. nemůžou soudit jednoho člověka podle většiny. Moje rodina v Libanonu nepatří k extrémistům, jejich životy se tolik neliší od našich. Ale pokud by moje příjmení znamenalo problémy s cestováním nebo s prací, nebudu si hrát na hrdinku a změním si ho. :)
Ať si každý dělá co chce.. osobně se mi to nelíbí. Nemůžu soudit jedince podle většiny ani většinu podle jedince. Ti, co znám, vidí smysl života v chlastu, agresivní hudbě a žití z ruky do pusy. Když jim tohle stačí ke štěstí a nepotřebují za život nic dokázat..
Kdyby vás váš partner podvedl s opačným pohlavím, než jste vy, brali byste to jako stoprocentní podvod, nebo nějak jinak? Jak byste v takové situaci reagovali? (Doufám, že je otázka pochopitelná, nevěděla jsem, jak to zformulovat.)