Jaká je podle tebe pravá láska?
Hlubší než dno oceánu, nádherně děsivá ve své nekonečnosti, odsouzená k tichému uvadání s podzimním listím a prokletá novým zrozením s rozkvétáním jarní přírody. Pouhý příslib věčnosti, jež se časem mění v nezlomitelné prokletí. Vzdušný zámek beze klíče, bez naděje, ale navěky odemčený. Klam touhy zůstat uvnitř zlaté klícky bezpečí, než se propadnout do náruče něžnosti.
Hořkosladká. Bolestivá v okamžik, kdy pomíjí, hřejivá, když se tiše dotýká každého zákoutí duše jako plamínek naděje na věčnost. Střípky zrcadlení roztříštěné v akvamarínové úlomky, které se mohou znovu spojit v konejšivou hladinu pochopení a zároveň proniknout do lůna kůže a vytvořit krasobruslařské stopy jizev nesplněných přání.
Nezkrotná. Jako ničivý úplňkový příliv, jako čokoládové vlnky, co každou myšlenku mění ve hvězdný prach neovladatelné vášně, touhu po blízkosti. Pálivější než pramínky ohnivých řek lávy, která překoná veškeré hráze strachu uvnitř srdce, bez lítosti je roztaví ve vzpomínku.. a nakonec zanechá ničivou prázdnotu, z níž duši zachrání pouze polibek..
.. jako noc. Tajemná, osamělá, vášnivá, temná, hvězdná, nebezpečná jako ostří meče..
Pravá láska je věčná..
Hořkosladká. Bolestivá v okamžik, kdy pomíjí, hřejivá, když se tiše dotýká každého zákoutí duše jako plamínek naděje na věčnost. Střípky zrcadlení roztříštěné v akvamarínové úlomky, které se mohou znovu spojit v konejšivou hladinu pochopení a zároveň proniknout do lůna kůže a vytvořit krasobruslařské stopy jizev nesplněných přání.
Nezkrotná. Jako ničivý úplňkový příliv, jako čokoládové vlnky, co každou myšlenku mění ve hvězdný prach neovladatelné vášně, touhu po blízkosti. Pálivější než pramínky ohnivých řek lávy, která překoná veškeré hráze strachu uvnitř srdce, bez lítosti je roztaví ve vzpomínku.. a nakonec zanechá ničivou prázdnotu, z níž duši zachrání pouze polibek..
.. jako noc. Tajemná, osamělá, vášnivá, temná, hvězdná, nebezpečná jako ostří meče..
Pravá láska je věčná..
