Na pár chvil pauza o otázek, pro změnu nějaký úkol. Napiš mi o mně, cokoliv od strohého popisu, po povídku či báseň. Jak na tebe působím? Je sebestředné a egoistické, že se na to ptám a chci po tobě něco takového?
Uhm uhm... *rozkašlává se* Jsi...tedy podle mého docela fajn člověk. Maš rád...ehm...BDSM...takže to znamená, že jsi ještě lepší člověk. Ehm...Dále...Hezky se s tebou povídalo. Dále... Eeeeh...Nemužu psát o někom koho ani neznám! ╥﹏╥ • Chtěla jsem napsat povídku...ale vzniklo by z toho určitě nějaký péčko. :D • Pokladám ti stejnou otázku. Hlody!
Kdyby jsis mohla uchovat jen jednu vzpomínku,která by to byla?
Proč jen jednu? To je těžke, nemůžu si vybrat. Určitě by to ale byla vzpomínka jen s jednou osobou.Tou která mě drží při životě a už to spolu táhnem jedenáct let. •Pamatuješ? Přijmačky...Byli jsme tak hladové a unavené.Jak nás tátové pozvali do KFC a my si vybrali to nejdražší jídlo.Byli jsme uplně plné a nemohly jsme se skoro hýbat. •Směju se jako idiot.Proč jen ty mě mužeš rozesmát i přes chat? • "Ty mi vůbec nerozumíš!" "Ne ty mi vůbec nerozumíš!" *nekonečný smích* • "Doufám, že ta barva výjde." "No nedoufej! Ona prostě výjde." • "Simi, jsme tam! Jsme spolu na škole!" • "Víš, co o náš říkají?" "Co?" "Že jsme teplé sestry." "Tak pojď ty má teplá sestro."____________________________________ Kurva, já tu holku žeru.
Co chceš, aby tady po tobě zůstalo? Myšlenky, krásná hnijící mrtvolka, děti, nebo majetek? Má cenu se snažit o nesmrtelnost tím, že nebudeme zapomenuti, nebo je to jedno a je lepší žít teď, tady a jen pro sebe? Co když je celý svět jen nakloněnou pohybující se rychlostí světla, má pak smysl se ptát?
Chtěla bych napsat knihu.Nevinnou knížku, kterou budou po moji smrti lidé číst a nakonec ji někdo za čtyři sta let najde v troskách, zničenou na malé úryvky a v jazyku, kterému už nerozumí a řekne si, že je toto pisemné dílo hodno archívu. A na zadní straně bude napsáno moje jméno.Jen malým ale bude tam...A i kdyby zaniklo nebo se smazalo.Ta kniha stále bude moje a stále to bude něco, co zbyde po mé smrti.
Které bylo to nejlepší muzeum, v jakém jsi kdy byl/a? Co si z něj pamatuješ?
Penisy malých "číňanů". Seriozně... Výstava lidských těl byla opravdu zajímavá.
Fakt ti Vraní dívka nepřišla ani trochu průhledná?
Průhledná? Kdo ví...Ještě jsem ji nedočetla. Možna je trochu předvidatelná...Ale to každá kniha.Jen nějaka míň a nějáká víc. Ale i tak je to užasné čtivo. Dobře se to čte...Baví mě... A to je snad nejdůležitější. Nikdo neřekl, že je bezchybná. :)
Co nejironičtějšího se vám v poslední době přihodilo?
Využiju tuhle otázku pro mý nadšení. Přečtěte si tu knihu. Je naprosto geniální. Vystižná... Nikdy jsem u knihy nevydržela tak dlouho.
Co jsem? Kdo jsem? Proč jsem? Jak jsem? Co je můj cíl? Co je má cesta? Bloudím časem, prostorem, vše se žene nezadržitelně vpřed a v uších mi zní jen ozvěny minulostí, vášní, bolestí a tužeb. Co jsem? Kdo jste Vy?
Není to špatné ale neholduju "bezhlavému screamování". Když se to mísí se zpěvem je to o něčem jiném ale takhle...Spíš mi to připomíná moji uječenou třídu ^^.
Palačinky nebo vafle?
Nejím sladké.
Jaký talent nebo superschopnost bys chtěl mít nejvíc?
Sken na falešné lidi si prosím ^^.
Čo ťa dnes naplnilo štastim? :) (ak máš aj fotku, pridaj)
Jak máte rádi připravenou svou kávu/svůj čaj/svou krev novorozeňat?
Krev novorozeňat...Hmmm...Lákavé ale já raději studenou trpkou krev falešných mužů a žen. Ta ale není k pití, jen na koukání ;)
Otevíráš oči, nemůžeš se hýbat. Ležíš, kožené pásky se ti zařezávají do zápěstí, boků a kotníku. Nohy od sebe. Ostré bílé světlo v očích. Smích, hlasy, ženské a mužské. Chlad do zad. Co cítíš? Strach? Zvědavost? Zoufalost?
Otevřela jsem pomalu oči a podívala se okolo sebe.Spousta lidí.Smějících se mojemu zevnějšku.Mému nedokobalému tělu.Možná je láka.Co já vím? Nevim, kde jsem.Nevím, co se semnou stalo.Chtěli si zašukat? Stačilo se zeptat.Chvíli se bojím, co mě čeká.Nevím, co lidé plánují.Ale strach je přirozený...Možná až lákavý. Má odpověď je - Bojím se ale...líbí sei to.
Ptáš se na "cestu životem" svého okolí, když už nevíš jak dál, nebo se rozhoduješ vždy dle sebe? Jakou hodnotu pro společnost má dle tebe náboženství (jakékoliv) ?
•Hloupost.Hloupost. Hloupost. Neumí si přiznat chybu. - Byl to boži uděl. Lidi nemají duvěru sami v sebe, tak musí své chyby házet na něco/někoho jineho - Boha...A taky proč ne? Přece jen je povzbuzuje nic.Osvítilo je boží světlo!
Čím je pro tebe tvé vlastní tělo? Chrám, vězení, nástroj či umělecké dílo? Jak vnímáš dotek a vášeň? Prožíváš vášeň o samotě, nebo jen s někým? Chceš dýchat a žít? Chceš polibek na líci, či na rty? Samota je svobodou, nebo očistcem?
• Citlivá a hezky vyzdobená schránka čehosi lepšího.Ducha a mysli. I když je pravda, že se s ním da dělat spoustu užasných "věcí".Sex s myslí by asi nebylo to pravé. • Proživám ji kdy chci.S kým chci.I já jsem osoba, ne? • Chci žit? Diskutabilní... • Svoboda pro mysl.Očistec pro tělo.
Zapište prosím kousek svého myšlenkového monologu.
Je tu tma a chlad.Co mám dělat? Lenost mě zavázala k posteli.Nemůžu se pohnout.Nechci se pohnout.Vypínač je příliš daleko.Mam pocit, že bych musela přejit mordor abych mohla rozsvítit.A co teprve okno? Sakra.Je mi zima.Ale když se k němu přiblížím bude ještě hůř. Ještě vic zima. Proč to řešim. Vezmu si peřinu. Peřina je podemnou.Musela bych vstát.A to mohu rovnou jít rozsvítit a zavřit okno.K čemu by mi pak byla peřina? K ničemu když bude rozsvíceno a bude zavřené okno.Vybiji se mi mobil.Měla bych ho dát do nabíječky.Ale to bych se musela posadit.A to bych rovnou mohla vstát.Zavřit okno, rozsvítit a vytáhnout peřinu.Peřina mi je ale k ničemu. Takže když si sednu budu mit peřinu, kterou nechci.Takže nenabiju mobil, nezavřu okno ani nerozsvítím. Hell.