KAPITOLA SEDMÁ / JAK Z TOHO VEN..
![](https://casts.ask.fm/assets/noAvatar-2325eb51f8abe4e4678a25b16cb32a5399e84d9e82b5bc7efcc0b623c2aa12ec.png)
Kyle se zděsil ,,Co prosím?! ,,Několik let? Já..nevím, musel bych si to ještě pořádně rozmyslet. Abych pravdu řekl, nechce se mi strávit další kus mýho života v nějakym ústavu, odkud ani nevím jistě že odejdu vyléčený..když říkáte že neni jistý výsledek v tom případě to pro mě nemá cenu."
,,Zkuste o tom ještě chvíli přemýšlet, ale nemáte mnoho času. Kromě toho že léčba bude trvat několik let je také velice nákladná, dnes už nic není zadarmo" pokračoval doktor Pharels ve vysvětlování.
,,Já ale nemám žádné peníze..nemám nic.." V tom se do rozhovoru zapojila i Miley: ,,Kyle s tím si nedělej starost já ti ty peníze klidně dám pokud se rozhodneš že do ozdravovny nastoupíš.." ..,,tak to v žádnym případě, nikam nechci. Byl bych tam zase sám..tak dlouhou dobu, jako na ulici. Určitě by do mě rvali nějaký prášky a bůhví co všechno by se mnou jetě prováděli, nechci to ani vědět, natož to zkusit na vlastní kůži..omlouvám se pane doktore, že jsme vás takhle otravovali.."
,,Oh, ne to je v pořádku, alespoň víte na čem jste. Rozhodnutí je jen na vás. No pokud nemáte žádné dotazy nebo něco dalšího, už bych šel".
Miley i Kyle byli celkem zklamaní. Už nevěděli co říct. Doprovodili tedy doktora Pharelse ke dveřím, poděkovali za ochotu a informace, rozloučili se, a když zabouchli dveře Kyle se bezmocně posadil na zem. Miley se posadila vedle něj..pořád nic neříkali. Jen tak zase seděli, a přemýšleli o tom co bude dál. Oba se báli že zase přijde ta chvíle, kdy Kyle bude toužit po další dávce, báli se že touha bude čím dál tím víc silnější, a pokud ji nedokážou zastavit mohlo by se něco stát..
,,Miley? Už nechci být nešťastný..chci najít smysl života. Chci žít pro něco nebo někoho..chtěl bych žít normálně tak jako ostatní lidi, ne jako závislák..doposud byl mým životem heroin..dalo by se říct..chci se toho zbavit ale vůbec mě nenapadá jak. Myslím že už mi nemůžeš pomoct, bylo by lepší kdyby si mě vyhodila zpátky na ulici..totiž jak už jsem říkal doktorovi, teď už nic nemá cenu.."
,,Ne! Takhle nesmíš uvažovat..když už jsem tě dostala z Fate Street dostanu tě i z tý blbý závislosti! Ať je to těžší sebevíc, na to kašlu, rozumíš? Teď když jsi tu, nemůžeš mě opustit..kdybys odešel, zůstala bych tu sama a ty bys byl taky sám. Navíc, jsi skvělý člověk..tak milý, upřímný a odhodlaný! Pořád se ještě neznáme natolik abych tě nějak moha soudit, ale vím že takový prostě jsi a nechci tě ztratit, já ti musím pomoct, nenechám tě v tom..navíc nesmíš se tak lehce vzdát. Vím jak je to těžký, já sama vzdala už spoustu věcí, a proto ti musím pomoct..nechci se zklamat že jsem ti nepomohla a nechala tě napospas drogám, ale nechci zklamat ani tebe!.."
,,To..jsem nečekal. Děkuju ti.." vydechl Kyle se slzou na tváři a objal Miley.
,,Dostala jsem takovej nápad, nevím jestli to zabere ale tak proč to nezkusit.."
,,Zkuste o tom ještě chvíli přemýšlet, ale nemáte mnoho času. Kromě toho že léčba bude trvat několik let je také velice nákladná, dnes už nic není zadarmo" pokračoval doktor Pharels ve vysvětlování.
,,Já ale nemám žádné peníze..nemám nic.." V tom se do rozhovoru zapojila i Miley: ,,Kyle s tím si nedělej starost já ti ty peníze klidně dám pokud se rozhodneš že do ozdravovny nastoupíš.." ..,,tak to v žádnym případě, nikam nechci. Byl bych tam zase sám..tak dlouhou dobu, jako na ulici. Určitě by do mě rvali nějaký prášky a bůhví co všechno by se mnou jetě prováděli, nechci to ani vědět, natož to zkusit na vlastní kůži..omlouvám se pane doktore, že jsme vás takhle otravovali.."
,,Oh, ne to je v pořádku, alespoň víte na čem jste. Rozhodnutí je jen na vás. No pokud nemáte žádné dotazy nebo něco dalšího, už bych šel".
Miley i Kyle byli celkem zklamaní. Už nevěděli co říct. Doprovodili tedy doktora Pharelse ke dveřím, poděkovali za ochotu a informace, rozloučili se, a když zabouchli dveře Kyle se bezmocně posadil na zem. Miley se posadila vedle něj..pořád nic neříkali. Jen tak zase seděli, a přemýšleli o tom co bude dál. Oba se báli že zase přijde ta chvíle, kdy Kyle bude toužit po další dávce, báli se že touha bude čím dál tím víc silnější, a pokud ji nedokážou zastavit mohlo by se něco stát..
,,Miley? Už nechci být nešťastný..chci najít smysl života. Chci žít pro něco nebo někoho..chtěl bych žít normálně tak jako ostatní lidi, ne jako závislák..doposud byl mým životem heroin..dalo by se říct..chci se toho zbavit ale vůbec mě nenapadá jak. Myslím že už mi nemůžeš pomoct, bylo by lepší kdyby si mě vyhodila zpátky na ulici..totiž jak už jsem říkal doktorovi, teď už nic nemá cenu.."
,,Ne! Takhle nesmíš uvažovat..když už jsem tě dostala z Fate Street dostanu tě i z tý blbý závislosti! Ať je to těžší sebevíc, na to kašlu, rozumíš? Teď když jsi tu, nemůžeš mě opustit..kdybys odešel, zůstala bych tu sama a ty bys byl taky sám. Navíc, jsi skvělý člověk..tak milý, upřímný a odhodlaný! Pořád se ještě neznáme natolik abych tě nějak moha soudit, ale vím že takový prostě jsi a nechci tě ztratit, já ti musím pomoct, nenechám tě v tom..navíc nesmíš se tak lehce vzdát. Vím jak je to těžký, já sama vzdala už spoustu věcí, a proto ti musím pomoct..nechci se zklamat že jsem ti nepomohla a nechala tě napospas drogám, ale nechci zklamat ani tebe!.."
,,To..jsem nečekal. Děkuju ti.." vydechl Kyle se slzou na tváři a objal Miley.
,,Dostala jsem takovej nápad, nevím jestli to zabere ale tak proč to nezkusit.."