Ne

tam nemám problém

Nikomu se nesvěřuju, když nemusím. Už kolikrát se mi potvrdilo, že lidé se s tebou baví jen do doby, dokud tě potřebují. Ale při první příležitosti tě prodají a všechno na tebe roznesou.

Nijak :D Neberu to jako svěřování, ale jako prezentaci mého pohledu, názoru, myšlenky, snu.. To neznamená že bych to říkal každému, ale nejsou to pro mě mega tajné věci ke kterým bych měl nějaké emocionální zanícení.

---

Např. jsem nikdy neměl problém říct holkám hned svoje preference až mi to přišlo moc jednoduché, strohé. -_- Tak jsem záměrně vytvářel trapnou situaci, a hrál stydlivého, nesmělého kluka, což bylo hrozně humorné a zábavné :D

U některých mi to jde snaz

dost těžké protože lidé mě už dostkrát zklamaly a už jim nedůvěřuji takže si vybírám lidi kterei budou mymi kamarady opravdovymi tak jak to ma byt a ja sem budu moct ze vsim sverit

Moc ne. Spíš mě mrzí, když mi lidé v určitých věcech nerozumí a tváří se, že jim to je jedno.

Celkem jo

Komu věřím, tomu se nebojím svěřovat
Ovšem to svěřování má vždy nějaké hranice odkud kam.
Až tedy na Adama, jemu říkám naprosto vše. K němu mám absolutní důvěru

Moc