Příběhy#

..Ahoj jsem Nell, je mi 15. Mám hnědý vlasy a hnědý vlasy. Nemám moc lehký život, před rokem mi umřela mamka, táta to nezvládl a teď je v blázinci a lečí se. Já jsem u sví tety Kate, který si furt stěžuju. Jdu na novou školu, doufám že si tam najdu aspoň jednu kamarádku..
"Nell vstávej, jinak přijdeš pozdě" Budila mě něžně Teta Kate "Na stole v kuchyni máš snídani, já musím do práce přijdu kolem osmý hodiny.Ahoj." Dodala hned na to. "Ahoj" Převalila jsem se na bok a jetšě odpočívala. 'Achjoooo! Nope, já se bojím' pomyslela jsem si. Vstala z postele. Šla jsem se převlíknout, moje každodení oblečení jsou legíny a croptopy, ale jen když je teplo. To taky že dneska je. Namalovala jsem se šla dolů do kuchyně. 'Opět jen jugurt' řekla jsem si trochu naštvaně.
Snědla jsem ho a šla do školy. Dobíhala jsem autobus, ale když jsem přebíhala silnici nekdo do mě vrazil.
"Si v pořádku? Halo?" Promnula jsem si oči, a nemohla tomu uvěřit. Tak nádherný kluk.Aww. Měl krásný modrý oči, že jsme se v nich málem utopila. "Si v pořádku?" Podal mi ruku abych vstala. "Ano, díky za optání" Usmála jsem se. Neznámí kluk si vzal do ruky skaetboard a šel se mnou na autobus. "Si tu nová?"
Zeptal se trochu opatrně. "Ano...Ehm.. jak se jmenuješ?" Koukal jsem se na něj a usmála. "David, ale řikej mi Dave a ty?"
"Nell" ....
Celou dobu jsme si povídali, o tom, do jaký chodíme třídy a tak.
Zjistila jsem že chodime do stejný třídy, tak se mě zeptal jestli bych si snim nesedla, že je taky nový. Souhlasila jsem.
POŠKOLE:
"Nechceš na zmrzlinu?" Zeptal se Dave.
"To zní zajamvě, ale jestli to nejvijde tak promiň, jdu na hřbitov." Koukla jsem se do země a už se mi hrnuly slzy do očí.
"Ty pláčeš?" koukl se na mě. "Neplakej, a za kym tam jdeš?"
"Ne jsem v pohodě" Usmála jsem se, koukla na něj a utřela slzu co mi stýkala po tváři. "Za mamkou"
"Aha, mohl bych ti dělat bodygárda?" Usmál se u toho. Já jsem se začala smát, ani nevím proč, ale šlo to samo. Bože můj, ten je tak užasnej a ten jeho úsměv, oči, vlasy a ten styl. Má na sobě černý šortky, bílí tílko a černý boty.
"jestli bys ses se mnou nenudil" Řekla jsem mu a přidala do kroku.
Když jsem přišla domů tak mi volala teta, ať dneska nejdu na ten hřbitov, a že nepřijde až zítra v 5.
Seděla jsem doma na zadku, nagauči a nudila se. 'Trtrtrtr' někdo zvoní. 'Kdo to je sakra?!'
"Ahoj" Za dveřma stál Dave. "A Ahoj, co tady děláš?"
_____________________________________________
Doufám že se vám bude líbit víc než ten tam ten, ikdyž to byl jen jeden díl:D

View more

1.ČÁST!!
Chjo, nic mi nejde, i v tý škole jsem kus hadru. Jsem fakt taková nula že mám jen jednu kámošku. I ona nemá jen mě. A můj vysněný kluk okolo mě chodí jak kdybych byla neviditelná. Pomyslim si. Koukám furt na jedno a to samí místo. Na mého idola, který už ví že na něj civím celou hodinu mezitím co tam učitelka řiká o nějakém netopírovi. Když jsem si toho konečně všimla cukla jsem sebou a cejtila se traně, cítila jsem jak mi červenají líčka. ,,Příště bys to mohla dělat nějak nenápadně" Řekla jeho ex, která si furt myslí že jí miluje a furt mu leze do zadku. ,,Co tím myslíš?" Snažila jsem se s toho nějak vykroutit, ale marně. Okolo mí lavice se střetli všechny její slepice a hučeli do mě. Myslela jsem že mi praskne hlava tak jsem radši odešla.
Doma na mě taky nečekalo nic moc dobrýho. Můj brácha je těžce nemocný a žijeme z babičkou která nás vychovávala už od malinka.
Moje rodiče se rozešli, máma se s toho zhroutila teď je v blázinci už celích 14 let tam je. A táta si našel jinou ženskou a o nás nejeví zájem.
Cestou domu my přišla smska od babičky že je Alex v nemocnici na operaci. Myslela jsem že se zhroutím. Hned jak jsem si to přečetla jsem začala brečet a hned jsem utíkala do nemocnice.
,,Babi, co je mu? je v pořádku?" Chvilku ticho. ,,Babi povídej" Nic. ,,Viky, Alex je na tom hodně špatně, ale je to jejich prý nestatečnější pacient. má tak 30% na přežití" Začala jsem brečet, měla jsem takovej histerák. ,,To nemůže být pravda, do teď vypadal tak šťastně, je to jedinej brácha co mám, nemůže odejít tak brzo!!" řvala jsem tam na celou nemocnici.
Najednou jsem se probudila doma. Vůbec nic si nepamatuju, jen to že můj brácha umírá a já si tu ležím. Vstanu a o něco zakopnu a spadnu. ,,doprdele!!" Zakřičim pocelím pokoji. ,,Iggy? Co ty tady?" Nechápala jsem co tu dělá, že spí tady u mě v pokoji a na zemi. ,,Díky za hezký probuzení, můj táta tě sem odvezl a řekl že mě tu budeš potřebovat" V tu chvíli jsem se začala hrozně klepat, a po tváři se mi kutálili slzy. ,,Díky, ale ne já musim za Alexem. Možná někdy jindy" Odbila jsem jí jednou jednoduchou větou. ,,Nemusíš, Alex je už na tom 100% líp než včera, ale pořád bude muset být v nemocnici. Prý měl věčer záchvat, tak si ho tam musí nechat. Vypadá to s ním nadějně" usmála jsem se od ucha k uchu.
ÁÁÁÁÁÁÁÁ, můj bráška to přežije já to vím! On je můj statěčný bráška.
,,A co je dneska za den?" Zeptala jsem se Iggy a modlila se aby byla sobota. ,,Pátek" řekla a mrkla. ,,Tyjo, já nechci do školy, je teprve 5 hodin."
Iggy se otočila a šla ještě spát. Já jsem se šla vykoupat a vůbec se šla připravit.
,,Iggy vztávej 7 hodin" Hned vyskočila a jen se trochu upravila a šli jsme do školy.

------------------------------------------------------------------------------
Tak doufám že se vám to líbilo, mě nikdy ty začátky nejdou napsat:( Ale doufám že se vám to bude líbit a bude to číst:))

View more